Radkin Honzák: Bůh měl smysl pro humor

1. listopad 2021

V rozporu s většinovým tvrzením naší údajně ateistické společnosti (o níž platí Chestertonův výrok: Kdo nevěří v Boha, uvěří každé pitomosti), jsem toho mínění, že člověk není vrcholem veškerenstva a že tu je Někdo, koho si sice neumíme představit, ale kdo stojí vysoko nad naší pomíjivou existencí.

Osobně jsem přesvědčen, že víra je záležitost v zásadě radostná a veselá – vynecháme-li arcibiskupa Duku –, a věřím, že Bůh měl smysl pro humor. Takže kudlance skutečně nábožné dal sežrati hlavu partnera dřív, než ten se stačil zeptat: Byl jsem dobrej, co?!

Sice už v knize Genesis najdeme fakta, která si protiřečí (například, že Jahve plakal nad tím, co stvořil, ačkoliv byl vševědoucí a musel s tím počítat), ale jak je známo, i mistr tesař se někdy utne. S anděli se mu to dvakrát nepovedlo, a proto se smí psát instrumentál plurálu nejen takto, ale i s ypsilonem. Jak nás poučuje kniha Job, Jahve se Satanem docela klidně pokecal, a dokonce se s ním o Joba vsadil. Roark Bradford dodává, že o čtyřicetikorcovou farmu a deseticentové cigáro.

Čtěte také

O vývoji našeho pohledu na Boha napsal Carl Gustav Jung informační příručku nazvanou Odpověď Jobovi, jejíž shrnutí stojí za to připomenout s blížícím se adventem (letos připadá první adventní neděle již na tu poslední v listopadu). Původně byl Jahve sezdán s manželkou Sofií, což je Moudrost, ale ta mu do všeho mluvila, a tak se s ní rozvedl a začal usilovně pracovat tvůrčím mužským způsobem. Nedalo to ty nejlepší výsledky. Napřed ti zmínění andělé v čele se Satanem, pak lidé stvoření k obrazu Božímu v ráji neposlechnou a okusí jablko poznání. Vyhnání z ráje taky není bez problémů, jak ukazuje Kainův příběh; a tak to šlo od deseti k pěti, až se Jahve po vojenském způsobu (co je mokré, to je čisté) rozhodl pro potopu.

Uznal, že ženský princip do svých plánů potřebuje a začal kultivovat Izrael jako svůj ženský doplněk. Výkvětem této šlechtitelské práce byl Job, a když ten odolal všem nástrahám, poznal Jahve kvality člověka a zatoužil po tom, stát se jím také. Ježíš neměl v úmyslu po

Čtěte také

vzoru Pallas Athény vyskakovat mu z hlavy, pročež bylo nutné sehnat matku. Jejím archetypem byla uznávaná bohyně Isis. Znalci nonverbálních signálů poznají na Leonardově Zvěstování, že z výsledků těhotenských testů přinášených archandělem Gabrielem, nebyla dvakrát nadšená. Přijala to však jako úkol a dočkala se za to nanebevzetí.

Všechny Madony jsou překrásné a odpovídají definici, jež říká, že krása je radost, která trvá. Kromě radosti je tam též naděje. Dodatek pro znalce: Až si je budete prohlížet, všimněte si, že ta Sixtinská drží Dítě obráceně než většina matek. To naznačuje velkou účast otce, zde pěstouna.

autor: Radkin Honzák
Spustit audio

Související