To je pravda, napsala. Jak se vyznat v (dez)informacích

Dnešní svět je plný informací. Existuje obrovské množství tištěných, elektronických a dalších zdrojů, přičemž některé si protiřečí i v základních tvrzeních, jako zda je Země placatá, či kulatá. Z mnoha stran slyšíme: „Pravda je to, co si můžeš ověřit na internetu. Pokud nenajdeš dostatečné množství zdrojů, dost možná se jedná o výmysl…“ No jo, jenže jak můžeme vědět, že zdroje, podle kterých si informace ověřujeme, jsou pravdivé?

Dokumentární cyklus To je pravda, napsala, který v listopadu uvádí Dvojka Českého rozhlasu, otevírá téma dezinformací a konspiračních teorií. Co to vlastně je? Jak se vyznat v obrovském množství informací? A jak poznat pravdu od lži?

V e-mailu je pravda

Společnost je rozdělena na několik táborů, přičemž argumenty všech jsou vlastně podobné – a nakonec stejně věříme tomu, čemu chceme věřit. Nakolik se ale o tom, co si myslíme, ještě diskutuje, a nakolik už je to pouze hlasitý souboj názorů? A jsme ještě vůbec schopni tolerovat lidi s jiným názorem?

Dezinformace a celková manipulace s informacemi je téma, které mě zajímá a trápí už dlouhou dobu. To, že na mě osobně dennodenně útočí nepravdivé zprávy na pochybných webech nebo třeba jen lživé reklamy na (ve skutečnosti) nefunkční výrobky, je něco, s čím jsem se už naučila žít. Potřeba zabývat se tématem hlouběji u mě ale vznikla ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ne všichni jsou vůči nesmyslům na internetu imunní – včetně mých nejbližších rodinných příbuzných.

Společnost je rozdělena na několik táborů, přičemž argumenty všech jsou vlastně podobné – a nakonec stejně věříme tomu, čemu chceme věřit|foto:fotobanka Pexels, CC0 1.0, ©

Kdo věří dezinformacím

Třeba moje babička. Ta je velmi aktivní důchodkyní dennodenně používající svůj facebookový i e-mailový účet. Na těchto platformách si ale zároveň každý den čte desítky řetězových e-mailů a článků pocházejících z pochybných zdrojů, které jí posílají její kamarádky. Kvůli těmto e-mailům si už babička nesčetněkrát stěžovala na generaci mladých lidí, kteří „důchodcům chtějí zakázat volit, řídit, a dokonce i samostatně bydlet“, uvažovala, proč Česká republika vadí Američanům natolik, že na Hodonínsku svým letadlem schválně způsobili tornádo, a dokonce se pozastavila i nad e-mailem, ve kterém jistá doktorka z Mexika radí jako prevenci před covidem pití oxidu chloričitého, který se používá jako bělidlo.

To je ale jen špička ledovce. Dezinformace a konspirační teorie se nešíří pouze e-maily a neohrožují jen starší generace. Během pandemie se vynořilo obrovské množství dezinformací, kterým uvěřil každý druhý Čech – podle průzkumů společnosti IPSOS se s nějakými fake news o koronaviru setkalo šest z deseti Čechů a naprostá většina z nich, celkem 52 procent populace, jim alespoň zpočátku uvěřila.

Znejistit a rozdělit

Jiné výzkumy, které se věnovaly dezinformacím v době covidu, uvádějí, že celých 25 procent úmrtí za rok 2020 bylo v Americe způsobeno tím, že se lidé řídili dezinformačními weby a věřili chybným informacím – jako třeba výroku bývalého prezidenta Donalda Trumpa o tom, že se covid dá léčit dezinfekcí vpíchnutou do žíly. Osm tisíc Američanů se dokonce pokusilo podomácku odstranit čip, o kterém se domnívali, že mají po očkování v paži. Každý pátý Američan navíc nevěří vakcínám pocházejícím z Evropy – podle statistik se Američané domnívají, že tyto vakcíny převozem ztrácejí svou účinnost a nejsou tak kvalitní jako vakcíny americké. Někteří dokonce tvrdí, že evropské vakcíny v sobě obsahují čipy z Ruska.

Hoaxy se na internetu šíří hlavně na sociálních sítích a pomocí řetězových e-mailů|foto:Profimedia

Že vám to přijde neuvěřitelné? To je dobře. Celou tuto statistiku jsem si totiž kompletně vymyslela pro potřeby tohoto článku. Nic z toho není pravda. Ale mohla by být. I proto jste nad informacemi alespoň trochu přemýšleli. Trump kdysi skutečně doporučil používat dezinfekci nitrožilně (i když to prý myslel jako vtip) – a protože jste si to zřejmě pamatovali, připadala vám smyšlená statistika uvěřitelná. Kvalitní dezinformace je založena na několika málo pravdivých faktech obohacených o manipulativní kontext, data či další obsah.

Podle Jiřího Táborského, autora knihy V síti dezinformací, je hlavním úkolem dezinformací člověka znejistit – rozdělit společnost tak, aby byla názorově neukotvená a nepevná. Do nejistých myslí se totiž jednodušeji implantují extremistické a populistické názory.

Ve čtyřech dílech cyklu To je pravda, napsala se tak vydávám na klikatou pouť za hledáním pravdy. Cestou se ale musím vypořádat s mnoha překážkami, ať už v podobě řetězových e-mailů, dlouhých diskusí s babičkou a jejími přáteli, kteří jí takové e-maily přeposílají, či s hádkami na internetu, ve kterých nezáleží na argumentech, ale na tom, kdo nejvíc vehementně prosazuje ten nejradikálnější názor na cokoliv. Cestou si najdu mnoho nových kamarádů a potkám se i se svým konspiračním alter egem, dozvím se spoustu zajímavých informací nejen o chemtrails, ale také o reptiliánech či iluminátech a své putování zakončím hlubokým poznáním toho, co je pravda a co je lež… anebo možná taky ne.