Radkin Honzák: Velkolepost a střídmost

Jedním z vrcholů Shakespearovy dramatické tvorby je Sen noci svatojánské s několika rovinami odrážejícími velkou část lidských ctností i hanebností. Dnes mám pocit, že Titanie je zase v obrovské rozepři s Oberonem. Za jeden z jeho inscenačních vrcholů považuju uvedení v Národním divadle v režii Jana Kačera, který pověřil rolí Puka, jinak obsazovaného mladými diblíky s nejasnou sexuální identitou, Radovana Lukavského v pozici starého zkušeného šíbra, který vůbec není roztomilý. Antického Herma spíš než v podobě rozverného skřítka připomíná ve vtělení Machiavelliho.

Letní svatý Jan i se svou čarovnou nocí je zosobněním začínajícího plného léta, podobně jako Velikonoce otevírají jaro. Je plný kouzel, mystiky, velkých možností, a pokud se někomu podaří najít květ kapradí, tak i bohatství. Jan Křtitel hlásal příchod Spasitele. Byl energický, a jak píše autor Biffova Evangelia, tak energický, že při křtu v Jordánu několik lidí utopil. Pak mu usekli hlavu, což zase mělo sexuální podtext. Charisma, které z něj vyzařuje, překračuje hranice, ať už jde o státy, národy, či věrouku.

Radkin Honzák: „Nálada společnosti doporučuje za příštího prezidenta Marka Ebena.“ |foto: Dan Materna / MAFRA, Profimedia

V kalendáři téměř přesně naproti němu stojí zimní svatý Jan ztrácející se v pozůstatcích vánočního obžerství 27. prosince. Jak se sem dostal? Byli se svým bratrem Šimonem prvními učedníky Ježíšovými a pro svou cholerickou (to je slabé slovo) povahu byli nazýváni „synové hromu“. Ježíš jim navrhl, ať zanechají rybářského řemesla, a nabídl jim, že je udělá rybáři lidí. Jan se stal rybářem svědomitosti. Jako jediný z apoštolů byl s Marií věrně u kříže a matku Boží doprovázel na cestě do Efesu, kde nakonec zemřel, zatímco ona vstoupila na nebesa. Jan byl pověstný tím, že jeho kázání nabádala k lásce k bližnímu a byla nudná. Nezúčastnil se ani žádných mučednických orgií. Církev tam dokonce musel založit (později svatý) Pavel.

Dva Janové, dvě rozdílné povahy a navzdory podobnému startu i dva odlišné charaktery. Charisma proti všednosti, která se jeví okolí jako nudná.

Jeden politolog řekl, že na prezidentském stolci by se měly střídat osobnosti charismatické s osobnostmi úřednickými.

Politolog, jehož jméno jsem nezachytil, řekl, že na prezidentském stolci by se měly střídat osobnosti charismatické s osobnostmi úřednickými. Letní a zimní Janové. Nálada společnosti fandí další charismatické osobnosti a doporučuje za příštího prezidenta Marka Ebena. Jeho slušnost kontrastuje sice s hulvátstvím, které dnes na Hradě panuje, přál bych mu ze srdce pobyt v hradních komnatách, a současně se bojím, že je to pokračováním neblahé tradice. Ta vede k tomu, že v hlavách prostého lidu se český prezident mísí s monarchou.

Mou představou příštího prezidenta je někdo neokázalý, dokonalý úředník, který přenese prezidentské sídlo do občanského prostředí, třeba do Malešic.