Sledovanost médií roste, část z nich ale čeká boj o přežití

Televize a rádia zažívají velký nárůst sledovanosti, tištěná média zvýšený prodej, zpravodajské servery zase nápor uživatelů. Zdálo by se, že to je pro mediální svět dobrá zpráva. Bohužel není.

Zájem o informace a žurnalistické obsahy totiž nejde ruku v ruce s nárůstem reklamy. Jinak řečeno – do médií putuje mnohem méně peněz než před začátkem světové pandemie koronaviru. Je jich tak málo, že ti velcí a silní to sice přežijí, byť s problémy, ale těm menším hrozí zkáza. A kdo má už dnes skutečně velké problémy, jsou média tištěná.

Počátkem dubna se vydavatelé tištěných médií v řadě evropských zemí obrátili na své vlády s žádostí o pomoc, například formou daňových úlev. Přehled, který vypracovala Světová asociace vydavatelů novin a zpravodajství WAN-IFRA, byl zveřejněn třetího dubna. Vyplývá z něj například, že v Itálii či v Maďarsku jsou už nyní média částečně osvobozena od placení daní. Ve Švédsku, Finsku, v Irsku či Rumunsku žádají o alespoň částečné zrušení daně z přidané hodnoty. V Norsku, Irsku, na Litvě nebo v Rumunsku chtějí vydavatelé od státu nikoli úlevy, ale pomoc formou zadávání reklamních kampaní financovaných z veřejných peněz. Ve Španělsku by mohlo tištěným médiím pomoci osvobození od placení odvodů na sociální pojištění.

Myšlenky na vládní pomoc

Problémy mají všichni, chtělo by se říci, proč by tedy média měla mít větší právo na státní pomoc než jiné služby? Protože ve hře je ohrožení plurality názorů ve veřejném prostoru. Ale jsou i další důvody. Možná se to při čtení našich deníků příliš nezdá, ale s těmi zahraničními mají přinejmenším společné to, že jejich tradiční papírová forma je spojena s jistými rituály, které už ani nevnímáme, ale části z nás by určitě chyběly. Čteme je v určitých situacích – ať třeba při cestě do práce, nebo u šálku kávy. Jsou snadno přenosné a jejich čtení není limitováno časem. Podle výzkumů si na tištěné noviny čtenář automaticky vyhrazuje více času a informace publikované v novinách díky tomu mohou jít více do hloubky, protože se jim čtenář věnuje déle. Deníky jsou pro řadu lidí důležitým činitelem jazykového působení, jazykové výchovy.

Peněz na zmírnění dopadů pandemie nebude nikdy dost, nicméně možná by stálo za úvahu pomoci alespoň těm, kteří nemají za zády velké mediální domy a hrozí jim, že zmizí z mediální krajiny navždy. I když máme celostátní televizi, rádio či internetová média, možná by nám časem začala právě ta malá chybět.
Milan Kruml

A abychom nezůstali jen u tištěných médií – v řadě evropských zemí mají potíže i menší televizní a rozhlasové stanice. Stačí se podívat k sousedům na Slovensko. Šéf rádia Expres a prezident Asociace rádií Slovenska (ARS) Ivana Antala pro odborný server medialne.sk 7. dubna řekl: „Vliv aktuální situace na slovenský soukromý rádiový sektor se dá označit za zničující."

O přežití bojují nejen evropská, ale také americká média. V dobré kondici jsou zatím podle deníku The Washington Post jen velké celostátní deníky typu The Wall Street Journal, The New York Times nebo právě The Washington Post, které se mohou opřít o širokou síť velkých inzerentů a miliony digitálních předplatitelů. Regionální a lokální média (a to nejen tištěná) sice prožívají zvýšený zájem o obsahy, ale současně i odliv příjmů od místních inzerentů, kteří krachují nebo podstatně omezují své výdaje. Rostoucí problémy tak podle The Washington Post vtahují do hry dosud nemyslitelné – myšlenku na vládní pomoc, která ale budí obavy kvůli možnému střetu zájmů. Výzvu, aby byla místní média zahrnuta do balíčku vládních podpůrných opatření, již podepsalo několik desítek amerických senátorů.

Ale zpátky domů. Peněz na zmírnění dopadů pandemie nebude nikdy dost, nicméně možná by stálo za úvahu pomoci alespoň těm, kteří nemají za zády velké mediální domy a hrozí jim, že zmizí z mediální krajiny navždy. I když máme celostátní televizi, rádio či internetová média, možná by nám časem začala právě ta malá chybět.