Mlčící oběti v chapadlech moci. Na Dvojce se bude číst z románu Růže bílá, černý les

Druhá světová válka patří k období dějin, které na sebe neustále strhávají pozornost, ačkoli od jejího konce uběhlo pětasedmdesát let. Z této doby těží i román spisovatele irského původu Eoina Dempseyho Růže bílá, černý les, z něhož se v premiéře od 7. května bude číst na Dvojce Českého rozhlasu.

Válka je epocha, která se citelně otiskla do kolektivní paměti, fascinuje stále velké množství lidí. Toto období totiž kompletně přepsalo dosavadní lidskou zkušenost a pohled na člověka jako takového. Pro mnoho umělců i literárních autorů bylo a vždy bude silným a zásadním tématem.

Druhou světovou válkou se inspiroval i současný spisovatel irského původu Eoin Dempsey (1977), když psal svůj román Růže bílá, černý les, který si získal přízeň čtenářů po celém světě. Děj zasadil do německého regionu Schwarzwald, tedy Černý les, který se mu stal zdrojem mnoha informací a důležitých podnětů. Žánrově se jedná o historickou fikci, jejíž základ tvoří skutečné události a dobové reálie. Dempsey například věrohodně popisuje působení studentské protinacistické organizace Bílá růže a reálné jsou i jména a osudy osob s ní spjatých.

Velkým vkladem tohoto literárního díla je zejména úhel pohledu, který autor zvolil. Ukazuje, že oběťmi války nebyly jen tisíce vojáků zabitých v bojích nebo Židů zavražděných v koncentračních táborech, ale i mnoho německých občanů odsouzených k mlčení a strachu.

Samotný příběh románu, velmi napínavý a dramatický, se odehrává mimo hlavní ohniska válečného konfliktu. Představuje nám Franku Gerberovou, mladou německou ženu, která nenávidí nacistický režim, kvůli němuž přišli o život její nejbližší – otec, bratr i snoubenec. Rok 1944 se chýlí ke konci a Franka už ztratila důvod žít dál ve světě, kde panuje pouze strach, smrtelná tíseň a podezírání. Od rozhodnutí spáchat sebevraždu ji v posledním okamžiku odradí nečekaná událost. Nedaleko rodinné lesní chaty nalézá ve sněhu tělo zraněného pilota luftwaffe. Rozhodne se ho zachránit, přestože kvůli lidem, jako je tento muž, chtěla skoncovat se životem. Záhy ovšem Franka zjišťuje, že identita zachráněného muže je jiná, pilot není tím, za koho se vydává. Čas, který jsou spolu nuceni trávit v opuštěné chatě, je postupně sblíží a další sled událostí jim oběma změní život.

Kniha Růže bílá, černý les v redakci iROZHLAS.cz

Eoin Dempsey se při líčení jednotlivých situací a scén věnuje často i nejmenším detailům, které čtenáře vtahují do děje a přímo zhmotňují popisovanou realitu. Jeho pozornost není zaměřena pouze na dobrodružnou a gradující linku příběhu, kniha obsahuje i velké množství retrospektiv, v nichž se hlavní hrdinka vrací do minulosti. Prostřednictvím těchto prostřihů máme možnost nahlédnout do psychologie „obyčejné německé občanky", mladé ženy, která stejně jako mnoho jiných podlehla na pohled svůdným myšlenkám nastupujícího kancléře Adolfa Hitlera. V průběhu času se jí ale podařilo prozřít a uvědomit si skutečnou a mnohem děsivější tvář nacismu, který následně zničil celý její dosavadní život. V knize je sugestivně vystižena krutost a zvrácenost tehdejšího režimu, který v lidech podněcuje podezřívavost a donašečství, čtenář může téměř hmatatelně pocítit chapadla moci, která mohou sáhnout v podstatě kdykoli na kohokoli a odsoudit ho ke krutému trestu či smrti.

Velkým vkladem tohoto literárního díla je zejména úhel pohledu, který autor zvolil. Ukazuje, že oběťmi války nebyly jen tisíce vojáků zabitých v bojích nebo Židů zavražděných v koncentračních táborech, ale i mnoho německých občanů odsouzených k mlčení a strachu.