Snažím se být to, co píšu, říká scenárista Marek Epstein

Rozhovor s Markem Epsteinem se měl uskutečnit před premiérou filmu Šarlatán, k němuž napsal scénář. Uvedení bylo kvůli pandemii odloženo, přesto si autor scénářů úspěšných snímků – například BrainStorm, Osmy, Anděl Páně 2, Ve stínu či Veterán – našel i v nouzovém stavu čas pro odpovědi na naše otázky.

Poškodí film posunutí premiéry?

Míra neštěstí se dá posoudit jen v souvislostech. Když se na to díváme ze zorného úhlu situace, jaká byla před měsícem a půl, tak to bylo jistě zlé. Producenti prodělali na reklamní kampani. Z dnešní perspektivy se to už jeví jako bezvýznamné.

 Leccos vypadá po těch těžkých týdnech jinak…

Právě. A na druhou stranu – uvedení filmu po skončení restrikcí může být pro něj přínosem. Divák, hladový po troše kultury, bude chodit do kina. Možná. Čert ví, co bude.

 Čím vás oslovil životní příběh „šarlatána" – léčitele Mikoláška?

Zaujaly mě hned dvě věci. Jednak pochopitelně onen neskutečný dar, který pan Mikolášek měl. Druhým lákadlem byl rozpor mezi tím, co o sobě napsal, a co vyprávěli ti, kdo se s ním osobně znali, především zbytky jeho rodiny. Asi bych měl zmínit i fakt, že v informacích o panu Mikoláškovi je spousta děr v jeho profesním i osobním životě. A to scenáristu vždy jistým způsobem vábí.

Marek Epstein a Agnieszka Hollandová

 Jak byste Šarlatána představil divákům?

Pokusili jsme se vykreslit postavu bojující s ohromným talentem doprovázeným celou řadou slabostí, které k tomu dostal naděleno. Zjednodušeně – všichni děláme více či méně správná rozhodnutí. Důležitá je cesta, která nás k rozhodnutím vede. A tahle cesta vytváří dramatický oblouk našeho filmu. Netvrdíme, že je to film životopisný, ale že je inspirovaný skutečnou postavou. Není to kolorovaný popis Jana Mikoláška, ale snaha vyprávět o nevšedním člověku. Snad nám to tam nahoře odpustí…

 Jak se vám pracovalo se slavnou režisérkou Agnieszkou Hollandovou?

Setkání s paní režisérkou, to pro mě byl od počátku jeden velký údiv. Od okamžiku, že si můj text vůbec přečetla, až po kladnou odpověď i další práci na textu. Učinili jsme pár změn, které chtěla, ale vlastně ne mnoho. Řekla něco, co od českých režisérů slyšíte málokdy: „Ten text jsem si vybrala, protože se mi líbí, ne abych ho přepisovala." A pak ho natočila.

 V řadě snímků natočených podle vašich scénářů hraje Ivan Trojan. Je to náhoda, nebo jste si to přál?

Sám jsem o tom často přemýšlel. Moje cesty s Ivanem se protínají nějak samovolně. Občas se prostě přitáhneme. Na volbu herce mám obyčejně pramalý vliv. Ale ve spoustě ohledů mám k Ivanovi velmi blízko. On i já jsme hodně sportovali a sport je pro nás i teď velmi důležitá složka života. Myslím, že sdílím většinu jeho občanských a morálních postojů a zároveň je mi nesmírně sympatická jeho subtilnost. Někdy mám pocit, že být hercem, je pro něj spíš protiúkol než poslání. Znám ho jako člověka introvertního, ale zároveň sympaticky cholerického. A k tomu má ještě ten zatracenej talent.

Ivan Trojan

 Občas se vyjadřujete k veřejnému dění. Jaký je váš vztah k politice?

Aristoteles prý řekl, že člověk je předurčen žít s člověkem. Díky tomu se z něj stává člověk politický, ať chce, nebo nechce. Já spíš nechci. Mám rád člověka, ale často mi vadí lidi. Jedinec mi přijde jako úžasná forma bytí, myšlení a jednání. To všechno se ale mění, když se sejde víc než tři lidi. Nemiluju a nevyhledávám davové euforie, společné oslavy a nadšení. V davu se člověk rychle mění. Jinak myslí, jinak jedná, jinak cítí, stane se snadno ovladatelný tím, kdo je nejhlučnější. Scenáristika mi dává možnost vyjádřit své postoje příběhem, postavami, které si stvořím a které snad mohou oslovit diváka. To, co bych neuměl formulovat jako řečník, můžou říct moji chybující a nedokonalí hrdinové. V tomto směru asi jsem a toužím být politický. Dovolím si malé klišé: snažím se být to, co píšu.

Jak zvládáte současné trable – pandemii, nouzový stav, omezení pohybu?

Sám pro sebe jsem si to definoval jako jízdu po dálnici v protisměru. Je to náročné. A ještě náročnější je to pro moji milou, protože na ní leží většina údělu starat se o naše milované haranty. Zároveň se snažím neztrácet nadhled a snad ani humor, i když to jde mezi všemi těmi rouškami celkem těžko. Nechci situaci bagatelizovat ani zlehčovat, ale osobně bych si moc přál, abychom to všichni rychle chytli a měli co nejlehčí průběh. Občas mě přepadá obava, že důsledky všech těch restrikčních opatření a hysterie budou mít na lidskou populaci daleko fatálnější důsledky. Na druhou stranu by to mohlo být téma, které bude rezonovat napříč filmovým světem. Možná právě to bude šance pro český film, kterému svět začne konečně rozumět.

Spustit audio
autor: Agáta Pilátová

Související