kolektiv autorů: Šťastné a hrůzostrašné
Vánoční čas je jako stvořený pro vyprávění tajemných a strašidelných příběhů, byť v našich končinách tato tradice nikdy nebyla tak silná jako v anglicky mluvících zemích, zejména ve viktoriánské Anglii, kde zájem o onen svět i strašidelné povídky zažil nebývalý rozkvět. O upevnění tohoto zvyku se výrazně zasloužil jeden z nejvýraznějších britských romanopisců předminulého století Charles Dickens s pravděpodobně nejslavnějším vánočním příběhem všech dob, Vánoční koledou, která poprvé vyšla krátce před vánoci roku 1843 a okamžitě si získala srdce mnoha čtenářů.
Šťastné a hrůzostrašné mají však trochu odlišný cíl. Nejenže se nechceme omezovat pouze na viktoriánské období, byť nadpoloviční většina zahrnutých povídek z něj pochází, ale při sestavování knihy jsme si vytkli i několik dalších kritérií, která počet vhodných kandidátů notně zúžila. Zejména jsme si přáli, aby se zápletka příběhů z větší části opravdu odehrávala v období vánočních svátků či během adventu, což ani u povídek z vánočních sborníků či časopisů nebývá pravidlem. Zároveň jsme nechtěli čtenáře, respektive posluchače zahlcovat příběhy vyloženě průměrnými, ba dokonce podprůměrnými, což je hlavní nevýhodou zevrubného přístupu uplatněného T. Mooreovou. Věříme, že i přes věkovitost některých povídek, která občas spíše pobaví, než vyděsí, je výsledkem zajímavá a především rozmanitá vánoční antologie, která nabídne klasické duchařské historky, příběhy mysteriózní, ale ve výsledku nikterak nadpřirozené, i povídky balancující na hranici obou světů. Teď už je ovšem nejvyšší čas zajistit okna před dujícím větrem, nachystat záložní svíčku, kdyby ta první vypověděla službu, a pustit se do poslouchání. A rada na závěr: Pozor na to, co se o vánocích skrývá ve stínech! I když často je možná lepší to nevědět.
