Radkin Honzák: Hrdinové, celebrity, národ a dav

Začnu tedy o stupínek lépe, a to citáty. Karel Čapek ve svém hojně citovaném pomnichovském sloupku píše: „Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak.“ Bertolt Brecht k národnímu sebevědomí říká: „Běda národům, který nemá hrdinů“ a okamžitě dodává, „běda národu, který je potřebuje.“

Za můj život prošlo dějinami mnoho hrdinů. Byli to ti, kteří bojovali za vlast, což tenkrát nebylo zprofanované slovo. Část z nich zahynula rukama nacistů, ti, co přežili, byli buď naprosto, nebo existenčně zlikvidováni komunisty.

Zatímco hrdiny mnoho lidí nezná, celebrity zná celý národ.

Zatímco hrdiny mnoho lidí nezná, celebrity zná celý národ. Vesměs v kladném smyslu, ač máme též oxymóron „negativní celebrity“. Loupežník Jánošík se dostal až na socialistickou dvoukorunu. To se Kozinovi nepovedlo a Vlastovi Burianovi, který se narodil 9. dubna 1891, připravil  český národ nezasloužený tragický osud. Stejně jako Emilu Háchovi, který už to ale asi nevnímal. Zatímco prezident Beneš, který v roce 1938 nechal národ v bryndě, byl po válce uvítán s nelíčenými ovacemi, stal se král komiků, který rozdával radost, terčem a obětí davového lynče. Přitom si nikdy nezadal s protičeskými a antisemitskými aktivitami a jeho jedinou „vinou“ bylo, že k němu chodili němečtí oficíři, čemuž nemohl zabránit.

Dav se nespokojil se zvěrstvy při divokém odsunu, potřeboval ještě povalit ty, kteří stáli na piedestalu v době, kdy ostatní hrbili hřbety a udávali (výsadkář Čurda byl pro jistotu urychleně odsouzen a ještě rychleji popraven dřív, než mohl být řádně vyšetřen jako agent gestapa, aby se neodhalily nežádoucí kontakty). Nechtělo se vidět, že Burian kryl ve svém divadle některé „nežádoucí“ osoby.

Čtěte také

Radkin Honzák: Bůh měl smysl pro humor

Protože dva soudy ho osvobodily a uznaly nevinným, ujala se jeho případu Státní bezpečnost. A jak píše v naší chystané knížce o depresích Vladimír Just: „Mimochodem, velkým omylem je myslet si, že tu StB začala skrytě řádit až po únoru 1948. Po zmanipulovaném, nezákonném procesu v květnu 1947 byl na třetí pokus konečně Burian odsouzen. Jak uváděla prakticky veškerá tehdejší média, po zásluze – Burian byl prý symbolem buržoazního paumění, soukromopodnikatelského vykořisťování, takzvaného „batismu v kultuře“ a tak dále. Obhajoba ani její svědci, připraveni vyvrátit devadesát devět procent křivých nařčení, nebyli vůbec puštěni ke slovu, vše ze zákulisí řídil estébák doktor Bouchal.“

Komunisti odepřeli Burianovi divadelní prkna, nikdo z mocných se ho nezastal, vzali mu všechno a ponechali jen depresi. Důstojné odpovídající omluvy se dodnes nedočkal.