Les není jen zásobárnou dřeva, říká vizionář evropského lesnictví a ekologie krajiny Josef Fanta

Jak vypadaly naše lesy před průmyslovou revolucí?

Ve středních polohách byly u nás nejdůležitějšími dřevinami buk s jedlí, v nížinách dub, ve vyšších horských polohách smrk. Na konci 17. století se střední Evropa dostala do první energetické krize. Do té doby les lidem poskytoval dřevo, v lese se pásl dobytek. V důsledku nadměrné těžby dřeva na počátku průmyslové doby lesů výrazně ubývalo, lesnatost v českých zemích se tehdy pohybovala mezi dvaceti až pětadvaceti procenty. V roce 1713 přišel saský horní hejtman s návrhem zavést organizované lesní hospodářství – obnovovat les uměle a tím zajistit trvalou produkci dřeva.

„Když pracujete s lesem, musíte se naučit myslet sto let dopředu,“ říká Josef Fanta|foto:Z archivu Václava Fanty (vnuka)

Jak se to tehdy dělalo?

Už koncem 14. století přišli v okolí Norimberku na to, že se lesy dají uměle zakládat. Vypozorovali například, že se borovice i v chudé písčité půdě dokáže sama zmladit. V Bavorsku tehdy začali sbírat borové šišky, z nich vyluštili semena, která poté vysévali – a založili nový les. Tahle novinka se začala šířit po celé Evropě. A tak si na začátku 15. století pozvali jednoho Norimberčana i Holanďané, aby jim přijel obnovit jejich lesy, které svou činností zlikvidovali. On skutečně přijel s vozem plným borových šišek a les, který tehdy znovu založil, tam existuje dodnes. Tohoto nápadu se později ujal zmíněný saský horní hejtman a zavedl umělou obnovu lesa.

Jak jsme se dopracovali ke smrkovým monokulturám?

Lesníci brzy zjistili, že nejrychleji rostoucí dřevinou je horský smrk, a začali ho pěstovat ve velkém i v nižších polohách. Už koncem 18. století a zejména ve století devatenáctém se z toho stal zavedený systém. Smrk se tak dostal z hor do nižších nadmořských výšek, kam nepatřil a kde se mu dlouhodobě nemohlo dařit, protože potřebuje hodně vlhkosti.

Takže jste situaci, v níž se naše lesy nyní nacházejí, předvídal dlouho dopředu?

Když pracujete s lesem, musíte se naučit myslet sto let dopředu. Pocházím z rodu, kde má lesařina hluboké kořeny. Moji předkové působili jako lesníci na někdejším panství, později v Lesním závodě Ledeč nad Sázavou. S dědou jsem chodil po lese a on mi vysvětloval, jak to v něm chodí. Do lesnictví jsem takříkajíc vrostl. Svoje mladá léta jsem prožil v lese, byl jsem v něm doma. Proto jsem také šel studovat na lesnickou fakultu. Tam mě zaujala především ekologie lesa, nauka o lesním prostředí a další s tím související obory jako botanika, klimatologie, půdoznalství, ale i historie lesa a krajiny. A tak vím, že se smrk u nás pěstuje už po několik generací. Já sám sleduji vývoj už třetí generace smrku. Ve třicátých letech minulého století jsme u nás měli obrovskou mniškovou kalamitu, která zachvátila 834 tisíc hektarů smrkových lesů vysázených právě na nevhodných stanovištích v nižších polohách. Pamatuji se, jak jsem tehdy jako malý kluk chodil s dědou po lese „lepovat“ stojící stromy – nanášet na ně proužek lepidla, který bránil housenkám mnišky vylíhnutým z vajíček v hrabance lézt do korun stromů. Tím se bránilo jejich žíru na jehličí. Další generaci smrků zničil kůrovec po válce. A současnou generaci likvidují spolu s kůrovcem kořenová hniloba a vítr.

„Trh se dřevem se zhroutil. Kubík kvalitního dřeva se dříve prodával i za dva tisíce korun. Dnes se prodává za méně než polovinu,“ upozorňuje Josef Fanta|foto:Z archivu Václava Fanty (vnuka)

Jaké stromy by ideálně měly tvořit naše lesy?

Musíme se vrátit k přirozenější druhové skladbě lesa. Smrkové porosty by se měly pěstovat jen ve vyšších horských polohách. Do pahorkatin patří buk, často smíšený s jedlí, javorem, jasanem a dalšími dřevinami, smrk jen jako příměs. Hlavní dřevinou nížin by měl být dub. Samozřejmě se musí uvažovat i ekonomicky, ale chyba s pěstováním smrkových monokultur v neomezeném rozsahu by se neměla opakovat. Pravda, bylo to ekonomicky velice svůdné: ještě v nedávné době se více než polovina smrkového dřeva vyvážela od nás do Německa a Rakouska – surové dřevo bez jakékoli přidané hodnoty, přímý finanční zisk. Ale dnes, kdy nám do toho vstoupila klimatická změna a s ní spojené oteplení, je smrk pod trvalým tlakem ekologické i ekonomické nejistoty. Podobná situace jako u nás dnes existuje po celé střední Evropě. Zájem o české dřevo v Německu a Rakousku odpadl, mají dost dřeva ze svých kalamitních těžeb. Trh se dřevem se zhroutil. Kubík kvalitního dřeva se dříve prodával i za dva tisíce korun. Dnes se prodává za méně než polovinu. U nás je situace z celé Evropy nejhorší, a tak je hlavním odběratelem českého dřeva dnes Čína.

Připravili jsme lesy na klimatickou změnu?

Vedení českého lesnického sektoru všechny příležitosti propáslo. V jiných zemích střední Evropy se na věci aktivně pracovalo již od osmdesátých let minulého století. Dnes stojíme před situací, kdy musíme zavést jiný způsob nakládání s lesem, kterým se zajistí jeho trvalost a ekologická stabilita. Les tu není jen pro dřevo. Má celou řadu dalších funkcí, které se musí respektovat: je nenahraditelnou součástí krajiny, zajišťuje její prostorovou a biologickou diverzitu, má důležitý vliv na zásobování země vodou a má důležitou rekreační funkci – čistí ovzduší.