Šokantnosti Chucka Palahniuka v Četbě s *

13. září 2020

V rozhlasové premiéře zazní od 23. září na stanici Vltava povídky amerického spisovatele a autora proslulého Klubu rváčů Chucka Palahniuka. Nová řada Četba s hvězdičkou je tentokrát opravdu příhodná dobou svého předpůlnočního vysílání.

„Různorodé žánrové kompilace. Horor s groteskou. Gotická povídka a romance. Parodie křížená s bajkou. Satira se storkou o americkém snu.“ Tak charakterizuje editorka Olga Stehlíková povídky Chucka Palahniuka ze sbírky Něco si vymysli. A ještě jeden její výraz se mi v jejím doslovu moc líbí: makabrózní šokantnost. Sedí nejen na Palahniukovy povídky, ale hlavně (a o tom je její doslov především), jak je budeme přijímat. Ať už jako čtenáři, nebo nyní v rozhlasové premiéře.

Účinně zasáhnout – do hlavy, často pod pas

Chuck Palahniuk, tento enfant terrible současné americké literatury, očividně šokuje rád. Vystudovaný žurnalista, který při studiu pracoval i v americké obdobě veřejnoprávního rozhlasu, se dlouhé roky živil jako továrenský mechanik dieselových motorů – dokud neprorazil svým veleúspěšným románem Klub rváčů. A rváčem zůstal ve svých textech dodnes: spíše ale tím hospodským, co moc nehledí na pravidla, hlavně vás chce účinně zasáhnout, do hlavy nebo často i pod pas.

Rváčem zůstal ve svých textech dodnes.

Každá z pěti vybraných povídek je vlastně jakousi temnou (ale také mimořádně zábavnou) variací amerického snu. Muž, který chtěl být hvězdou erotické show, končí ve vlastních fekáliích. Jiný chtěl být rockovým muzikantem: teď prodává dortové polevy a frustraci si léčí se ženou, která vlastně ani není žena. Jiný prožívá velký (a zde netypicky šťastný) milostný příběh se ženou, jejíž IQ je menší než malé. V asi nejlepší povídce sbírky Zombíci se výkvět americké mládeže dobrovolně podrobuje masové lobotomii, protože jinou cestu ke štěstí nenachází.

Čtěte také

A úvodní povídku asi nejlépe charakterizuje opět Olga Stehlíková: „Co mě vede k víře, že jsou to povídky paradoxně vysoce etické? Nejsou to jen místa, kde Palahniuk odkryje ledví: třeba úvodní povídka Ťuky ťuk o synkovi, který se snaží rozveselit otce na smrtelné posteli proti jeho vůli ubohými anekdotami, je nehledě na přemíru bolestného cynismu opravdu dojemná.“

Povídky Chucka Palahniuka přeložil Richard Podaný, pro rozhlas je vybral a upravil autor článku. V brněnském studiu natočil režisér Radim Nejedlý s hercem Jiřím Valůškem.

Spustit audio

Související

Více o tématu