Jak fairtrade pomáhá lidem v Indii

Jak v praxi funguje fairtradový příplatek. Záleží prý na tom, kolik bavlny místní pěstitelé prodají. V západoindickém Gujaratu je to zhruba desetiprocentní bonus, který můžou zdejší družstva využít třeba na čističku vody do školy.

Podpora fairtradových výrobků stoupá. I když jsou produkty zpravidla dražší, za možnost podpořit malé zemědělce globálního jihu je ochotno si připlatit čím dál víc Čechů. Jak pro seriál Vědecké dobrodružství vysílaný na stanici Plus zjišťoval přímo v Indii redaktor Ondřej Ševčík, díky tomu dostávají fairtradová družstva i takzvaný fairtradový příplatek, kterým mohou financovat sociální nebo zemědělské komunitní projekty.

Na cestě po projektech místního fairtradového družstva přijíždíme i do zapadlé vesnicky v západoindickém státu Gujarat. Všemu kolem vévodí žlutohnědé barvy vyprahlého okolí, a přítomnost několika solárních lamp proto působí jako pěst na oko. Jak se dozvídám od Vijaye, jednoho z vedoucích místního družstva Surendranagar, na zdejší elektřinu není moc spolehnutí a tohle je proto jedna z cest, jak aspoň část vesnice o nějakých padesáti domech osvítit: „Čistí je asi jednou za měsíc. Jak vidíte, dost se tady práší. Ale i tak se díky místnímu počasí nabijí velmi rychle a po západu slunce se automaticky zapínají."

Milion kubíků

Zástupce českého fairtradu Tomáš Bílý mi vzápětí vysvětluje, jak funguje takzvaný fairtradový příplatek: „Částky vycházejí z množství prodané suroviny, v tomhle případě jsou to zdejší pěstitelé fairtradové bavlny. Záleží, kolik toho prodají, a fairtrade international pak už jasně stanoví výši příplatku." Ten je konkrétně u místní surové bavlny pět centů navíc z každého kila, které fairtrade vykupuje za půl eura. Zhruba desetiprocentní bonus tedy mohou družstva využít na komunitní projekty.

Všude kolem panuje opravdu velké sucho, a proto se v Indii velká část fairtradových projektů dotýká hospodaření s vodou. Právě proto zastavujeme s Vijayem u malé, ale nově zbudované přehrady. Plní se prý v čase monzunových dešťů, který tady začíná v červenci a trvá zhruba do září. Je to nový projekt - do přehrady by se mělo vejít přes milion kubíků vody. Používat ji bude zhruba čtyřicet okolních farmářů. Jak, to popisuje Vijay takto: „Mají zavlažovací kanál, který pumpami rozvádí vodu do až tři sta metrů vzdálených polí. Jde opět hlavně o pole s bavlnou, a pokud bude dost vody, tak zbyde i na římský kmín, hořčičné semínko nebo pšenici."

I když je projekt určený hlavně pro fairtradové zemědělce, voda zadržená při obřích monzunových deštích má vliv na celé okolí. Stoupne díky ní hladina podzemních vod, což bylo poznat i ve studních ve vesnici, kde žije asi dvě stě farmářů, takže i oni budou moct zavlažovat vlastní pole. Někteří farmáři dávají raději přednost projektům, které budou mít rychlejší a přímější vliv na jejich práci. Vedle toho je tady ale dlouhodobější efekt, a tím je zdroj vody po celý rok. I když v březnu tyhle zdroje vyschnou, od července budou mít zase vodu. Právě to představuje nejdůležitější enviromentální přínos pro okolí.

Pitná voda do škol

Vodu nevyužívá jen místní zemědělství - potřebují ji všichni. Pitnou. Ovšem většina cestovatelů vám před cestou do Indie doporučí pít pouze balenou vodu. Posledním fairtradovým projektem se proto dostáváme do zdejší základní školy.

„Normálně se tady voda sbírá ze střechy, ale letošní déšť byl velmi slabý. Vláda tu proto postavila studnu, ve které je naštěstí vody dost. Novinkou je, že voda z ní prochází dalšími nádržemi a na konci filtrem. Díky tomu si mohou děti ve škole brát vodu na pití, což v okolních školách není samozřejmost. Kvalita vody totiž není vždy dobrá a ne všude se ji ve spolupráci s vládou daří vyčistit. Nám se to i díky penězům z fairtradových příplatků podařilo a celkově teď spotřebujeme pro celou školu zhruba dvě stě litrů pitné vody denně," uzavírá ve škole pro sto padesát dětí Vijay z místního západoindického fairtradového družstva.