To hlavní o Buddhovi ve Valdštejnské jízdárně

Nemusíme vše svádět na globalizaci. Za její projev ještě nepokládejme ani edukační výpravy či misie buddhistických, ale také hinduistických „svatých mužů“ do Spojených států a později i Evropy od padesátých let minulého století. Seznamovali tehdy se svým učením duchovně dychtivou mládež, ale i ty starší, odmítající či ztrácející důvěru ke křesťanskému církevnictví, znepokojené vývojem západní civilizace směrem k jednostranné idei pokroku, konzumu a růstu. Takoví hledači duchovního potenciálu světa a sebe sama nacházeli odpovědi na své otázky právě v buddhismu, v jeho odmítání násilí (včetně zabíjení či jen zraňování zvířat), důrazu na toleranci, odmítání slepé víry či „vyšších“ autorit. Je to svůdná cesta, právě v dnešní době existenciální úzkosti, kdy stále více přemýšlivých lidí odmítá „kazit si karmu“. Domnívám se, že i to je jedním z důvodů, proč i naše Národní galerie vyšla této duchovní poptávce vstříc.

Rozmanitost pojetí

Výstava představuje více než stovku exponátů ze sbírek Musea Rietberg v Zürichu a přes sedmdesát děl ze sbírek českých|foto:Národní galerie Praha

Výstava představuje více než stovku exponátů ze sbírek Musea Rietberg v Zürichu a přes sedmdesát děl ze sbírek českých. Důležité je zde právě jejich typologické srovnání podle jednotlivých proveniencí, divák se takto může seznámit s podobami Buddhy v různých asijských kulturách, srovnávat jejich rozmanité styly. Příznačná je v tomto smyslu mramorová Buddhova socha v hellénském slohu, mísící prvky obou kultur ve fascinující syntéze.

Další části výstavy jsou zaměřeny na díla inspirovaná Buddhovým životem od narození až po vstup do nirvány, na samo buddhistické učení a jeho šíření napříč asijským kontinentem a také na ohlasy buddhismu v českých zemích od konce 19. století až po současnost. Velice významným artefaktem je patnáct metrů dlouhý japonský obrazový svitek z přelomu 17. a 18. století s námětem legendy Buddhova života, a to v kaligrafickém i obrazovém pojetí. A pro ty, kteří přikládají své roli a vůbec existenci na tomto světě zvláštní důležitost, se nabízí výběr ze zenových kóanů, které svým metafyzickým humorem takového namyšlence snadno vrátí zpátky do pomíjivosti pozemské cesty, sansáry.

Kde se jeví, tam není

Buddha a příběhy z jeho života, Tibet, konec 17. století|foto:Národní galerie Praha

Sama výstava přirozeně nereflektuje jistý rozpor, který se skrývá v samotné její realizaci. Čertovo kopýtko se skrývá v tom, že právě obdivovatelům estetické hodnoty artefaktů se může sama buddhistická myšlenka, vzdávající se lpění na vnější podobě věcí, ze své podstaty pomíjivých, poněkud vzdalovat. O to více vychází buddhistické potřebě „bdělé pozornosti“ vstříc její edukativní část. A propos, je nám zapotřebí dozvídat se o buddhismu více už proto, že se k němu hlásí značná část naší vietnamské menšiny. A stále více i roduvěrných Čechů; mnozí takto praktikují dharmovou cestu v evropských i asijských klášterech, někteří se stali i „zasvěcenými“. Z osobní zkušenosti mohu podotknout, že ti, které znám osobně, byli jaksi již apriori bytostně slušnými lidmi.