Z lásky k ženě, městu a animaci. Paměti oscarového amerického filmaře Gena Deitche

Svou první cestu ze Spojených států do Prahy, a zároveň první do Evropy, uskutečnil Gene Deitch (1924–2020) v říjnu 1959 vybavený smlouvou, která zaručovala, že v šedé zemi východního bloku nebude muset strávit více než deset dní potřebných k zahájení spolupráce s československými animátory. S těmi se již dříve seznámil producent William L. Snyder a instinktivně vycítil, že jejich výjimečné dovednosti a cit pro tvorbu lze využít i pro americký kreslený film – ovšem pokud budou mít správné vedení. Tím se měl stát právě Deitch, tehdy již etablovaný kreativní ředitel newyorského animačního studia. Deset dní v Praze mu však změnilo život a protáhlo se na šedesát let.

Svou první cestu ze Spojených států do Prahy, a zároveň první do Evropy, uskutečnil Gene Deitch v říjnu 1959. Plánovaných deset dní se protáhlo na šedesát let...|foto:Fotobanka Profimedia

Do cesty mu vstoupila Zdenka Najmanová, výtvarnice a vedoucí zahraniční výroby studia. Vzájemné vzplanutí obrátilo svou silou dosavadní realitu i plány vzhůru nohama a přerostlo v hluboký, trvalý cit. Znamenalo však pro oba zároveň rozbourání dosavadních rodinných vazeb a také velká rizika spojená s pobytem občana „nepřátelského státu“, za něhož byl Gene Deitch v Československu automaticky považován. Těžkosti nového života vyvažovalo nejen vědomí vzájemné přítomnosti, ale také společná práce, podpora a tvůrčí nasazení celého kolektivu animátorů, které vyvrcholilo v roce 1961 získáním Oscara za Deitchův film Munro.

Mimořádně působivá jsou líčení setkání a následných přátelství s osobnostmi československé kulturní scény.

Ve svých pamětech nazvaných Z lásky k Praze líčí Gene Deitch z neobvyklé perspektivy západního cizince milníky československých (a posléze českých) dějin, ale především každodenní realitu a její proměny od konce padesátých let až do druhé dekády nového milénia. S nadhledem i nečekanou upřímností bourá mnohé stereotypní obrazy, ale každé kriticky přesné pojmenování v jeho vyprávění je vyváženo něhou k zemi, kterou se rozhodl přijmout za svůj domov.

Gene Deitch v roce 2018 v rozhovoru s Lucií Výbornou|foto:Tomáš Černý,Český rozhlas

Mimořádně působivá jsou jeho líčení setkání a následných přátelství s osobnostmi československé kulturní scény, mezi něž patřil například Jiří Brdečka či Jiří Trnka. S Trnkovými výtvarnými návrhy je spojeno také vůbec první animované zpracování Tolkienova Hobita, které však souhrou náhod skončilo dříve, než mohlo pořádně začít. Náhoda (nebo osud?) se vůbec vine vyprávěním jako červená nit, autor sleduje její magickou moc s úžasem i pobavením, které vnáší světlo i do jinak chmurných skutečností.

Gene Deitch zemřel v dubnu 2020, dva roky po prvním vydání svých pamětí v češtině. Okouzlily české čtenáře podobně jako dříve ty americké, i když rozdílná zkušenost a kořeny nechávají zaznít různé tóny. Četbu na pokračování z překladu Radky Smejkalové pro rozhlas natočil Lukáš Hlavica.