Typograf a muzikant František Štorm: Lidstvu vůbec neuškodí zpomalit

Na podzim vám ve Volvox Globator vyšla autorská kniha Stavitelé, což je vlastně stavební deník vašeho ateliéru s ilustracemi tužkou. Jaký máte na knihu ohlas a jak se vám pracuje v novém ateliéru?

Děkuji za optání, ohlas je dobrý a pracuje se dobře. Předpokládal jsem, že situace stavebníka je sdělitelná a široce pochopitelná. Expozice: opuštěn na stavbě, drama: nutnost naučit se některým řemeslům sám, závěr: nakonec se vše podařilo s pomocí nejlepších přátel, vlastně obyčejný příběh. Ty ilustrace vznikaly ve chvílích frustrace, když do stavebního deníku nebylo co zapisovat. Cílem byl xeroxovaný sešitek v několika kusech pro návštěvy a mejdany na rozdávání, ale Volvox to pojal vážně jako knihu. Pak jsem víc přemýšlel o vyznění textu a širších souvislostech, například u vztahu díla k prostředí, ve kterém vzniká – téma, které řešíme asi všichni, každý to chce „mít hezké“, už od neandrtálců v jeskyni. Chalupaření je zdravý atavismus, který se ale může snadno zvrhnout, když kvůli němu už nezbyde čas na vlastní život a tvorbu – buďtež varováni.

František Štorm (uprostřed) v Moravské galerii v Brně|foto:Alena Blažejovská,Český rozhlas

Nově jste ilustroval Deník Henryho Davida Thoreaua a dvojjazyčnou sbírku básní Suzanne Renaudové. Jaký je váš vztah k těmto autorům a jak se vám pracovalo na jejich obrazovém doprovodu?

To jsou zrovna texty, které ilustrace nevyžadují, ale editoři mi nechali volnou ruku a já se nenechal přemlouvat dvakrát, jsou to autoři mého srdce, takže jsem to v obou případech s rozsahem obrázků i poněkud přehnal. Je velká radost, když nakladatelství důvěřují výtvarníkům. Thoreaua mi četla maminka na chalupě v divoké přírodě, když jsem byl malý, od té doby mě silně ovlivňuje. Thoreau je kontroverzní autor, to není žádná country romantika, doporučuji, aby byl čten pozorně, v jeho knihách se dějí silné věci, reaguje na dění ve společnosti té doby. Renaudové první sbírku v Reynkově překladu mi zprostředkovala spisovatelka Lucie Tučková, která má velký podíl na záchraně Petrkova, takže tam vznikne důstojné kulturní centrum. Nakladatel, Památník národního písemnictví, do té knížky hodně investoval, takže jsme mohli chtít nejlepší papír i tiskárnu. Chtěl jsem sladit reflexní barvy s podstatou autorčina cítění. Na rozdíl od šedohnědé zapadlé venkovské mizerie kdesi na Vysočině její duše vidí samé květiny, pávy, slunce jižní Francie a mořský příboj.

Stavitelé Františka Štorma|foto:František Štorm

V současné době máte vystavené tři obrazy na téma Vanitas v galerii DOX, ale vzhledem ke koronarestrikcím výstavu nelze prezenčně navštívit. Oč se jedná?

Výstava Vanitas je už třetí skupinovou výstavou pod vedením kurátora Otto M. Urbana, na které jsem měl tu čest se podílet. První byla Lovecraft, druhá Poe a teď ta v DOXu jde zcela v duchu marnosti, poněvadž nebyla ani otevřená a asi hned tak neotevře. Namaloval jsem pět obrazů květin a vzhledem k místu se vešly jenom tři, je tam toho opravdu hodně a jako celek to vypadá skvěle. Velice se mi líbil David Černý, který tam má dva světelné barevné reliéfy, sochy Marka Škubala a Terezy Eisnerové mě fascinují svým výrazem a dokonalým řemeslem, úchvatné kresby Lenky Falušiové a samozřejmě Vytiska, Kintera a kostlivec Františka Skály a mnozí jiní. Bylo by dobré, kdyby to otevřeli, katalog je na nic, ty věci působí v originále, měřítku a instalaci, je to výborně nasvícené. Ve zvláštní sekci je instalována výstava Siegfrieda Herze – nový objev O. M. Urbana – naprosto nevídané akvarely a obrazy.

Grafický design Františka Štorma pro pivovar Chříč|foto:František Štorm

Změnilo se pro vás něco zásadního vzhledem ke krizovým opatřením, anebo žijete jako pravý umělec ve slonovinové věži svého ateliéru v jižních Čechách, kde vás vládní opatření v tvorbě nijak neomezují?

Pracuji tak jako tak nejraději o samotě na odlehlých místech, vrátil jsem se třeba k černobílé fotografii a zkouším cvičit na baskytaru. Maluju, komponuju a taky se věnuju grafickému designu, který mě ještě pořád trochu živí. Já si myslím, že tahle izolace je pro umělce příležitostí k hledání nových forem a ostatnímu lidstvu vůbec neuškodí malé zpomalení – proč by se pořád měl zvyšovat nějaký výkon něčeho, když to nikdo nepotřebuje? Stačí se projít po okolí a zjistit novou krásu, kterou jsem předtím z nějakých důvodů nevnímal. Připravuji se na další skupinovou výstavu – tentokrát k výročí Baudelaira do GASKu – dva až tři obrazy, dvacet kreseb, animace a zvuky…

„Pracuji tak jako tak nejraději o samotě na odlehlých místech, vrátil jsem se třeba k černobílé fotografii a zkouším cvičit na baskytaru,“ říká František Štorm |foto:Viktor Palák,Český rozhlas

Opravte mě, pokud se mýlím, ale vaše metalová skupina Master’s Hammer již patří minulosti, anebo se uložila k delšímu zimnímu spánku? Chystáte nějaký jiný hudební projekt, třeba sólový, jako byl před lety Airbrusher?

Ta metalová skupina už řekla úplně všechno, co chtěla říct, objeli jsme půl světa a ukončili šoubyznys už skoro před třemi lety. Na stole mám teď opravdu nového Airbrushera (jak jste to uhodl?), což je kombinace elektroniky s nevkusem všeho druhu. Mám to víc propojený s tím, co dělám výtvarně. Na podzim chystám čistě instrumentální album, ale už teď se mi tam vkrádají slova, vlastně jenom takové divné frázování, takže nakonec překvapím i sám sebe. Možná.