Vyhořeli. Jejich příběhy zazní na Dvojce

Zazní také hlasy psychiatrů Radkina Honzáka a Jana Cimického, kteří se s vyhořením setkávají u svých pacientů. Tento stav se podobá naprostému vysílení fyzickému i psychickému, a jestli se dříve vyhoření označovalo jako „nemoc manažerů", dnes se týká každého pátého člověka. Tedy v rámci České republiky a potažmo západního světa. Světa, který klade stále větší důraz na výkon.

Dagmar Pecková kvůli vyhoření téměř přestala zpívat|foto: Petr Kurečka

Daň za dokonalost

Nejen manažeři a manažerky, ale každý, kdo pracuje s lidmi, kdo čelí tlakům zaměstnavatelů, mnohdy protichůdným požadavkům, a především musí být vždy k dispozici, je syndromem vyhoření ohrožen. Od zdravotních sester přes novináře až po pokladní v supermarketech. Jak se dozvíme v seriálu, nejvyšší tlak nastává v momentu, kdy se snažíme skloubit už tak vysoké pracovní požadavky s rodinným životem. Možná i proto vyhoření postihne více žen než mužů.

Manažerka Petra přestala spát, Dagmar Pecková téměř přestala zpívat, moderátor Aleš Cibulka musel téměř na rok zastavit práci na všech projektech a z jejich vyprávění mnohdy mrazí. Kam až jsme ochotni zajít, abychom „byli dokonalí"? Chceme všechno stíhat, vyhovět nadřízeným i rodině. Klademe na sebe sami stále vyšší a vyšší požadavky, až tělo a mysl zkrátka nevydrží.

V příbězích všech čtyř „vyhořelců“ můžeme vysledovat stopu vedoucí do dětství. Vyhořením jsou v dospělosti více ohroženy děti takzvaně šikovné a hodné. Jak říká partner moderátora Cibulky, herec Michal Jagelka, „někdy je dobré trochu zlobit“. A to se právě naši hrdinové učí v rámci léčby. Všichni své práci dávali více než maximum a se zlou se potázali. Zejména pokud chtěli být stejně výkonní i na poli domácím. Jak se tedy z vyhoření dostat a nejlépe do něj vůbec neupadnout?

Umět odmítat, umět si stanovit hranice, nesnažit se být ve všem nejlepší a všechno stihnout. Svět se nezhroutí, zhroutí se jenom onen nepostradatelný jedinec. Paní Petra začíná podnikat a po letech se věnuje především malému synovi, sama sobě a přestává se bát selhání. Olga Šípková cvičí více pro radost a moderuje pořady, podnikání omezila a užívá si volného času. Dagmar Pecková je stále zpěvačkou, ale věnuje se i činohře a sama organizuje hudební festival. A moderátor Aleš Cibulka už neodpovídá na všechny e-maily ihned, na chalupě na práci úplně zapomene a naučil se některé nabídky odmítat.

Na dně

Syndrom vyhoření byl poprvé popsán americkým psychiatrem Herbertem Freudenbergerem krátce po druhé světové válce. Sám termín pochází ze slovníku narkomanů z newyorského Harlemu, se kterými tento psychiatr odborně pracoval. Když narkomanovi došla dávka, byl „burn out", tedy vyhořelý. Česky bychom řekli „na dně". A Freudenberger si všiml, že podobně „na dně" se cítí i někteří jeho pacienti, kteří pracovali v sociálních službách a podobných profesích. Tragikomická část příběhu slovutného psychiatra přichází v momentu, kdy sám Freudenberger přestal spát, komunikovat s manželkou a dětmi a vyhoření diagnostikoval sám sobě. Protože to byl ale vskutku mistr oboru, dokázal se sám vyléčit a dožil se již ve zdraví požehnaného věku i vnoučat. Nám běžným smrtelníkům však samoléčbu nelze doporučit.
To potvrzují opět příběhy všech hrdinů rozhlasového dokumentárního seriálu. Když na sobě člověk už vyhoření zpozoruje (a mnohým to trvá do posledního momentu, kdy zkrátka jednoho dne nevstanou z postele), je nejlepší přerušit okamžitě veškerou práci, zrušit dohodnuté schůzky a projekty.
V první vlně zůstat nejméně týden v posteli, nechat se blízkými krmit a následně vyhledat pomoc psychiatra, začít s terapií a současně se léčit antidepresivy. Takto vytrvat v léčbě minimálně šest měsíců. Ano, to je ideální stav. Pokud máte našetřenou hromadu peněz, práci, do které se i za rok můžete vrátit, žádné děti, velké děti, armádu babiček a především partnera či partnerku, kteří mají dostatek času i trpělivosti, můžete tento typ léčby nastoupit.

Pádem na hubu vpřed

Olga Šípková si dnes více užívá volného času|foto: Profimedia

Bohužel většina lidí, včetně hrdinů seriálu, takovou možnost nemá. Někdo má nasmlouvané projekty, jejichž zrušení by mělo obrovské finanční důsledky. Jiný je živitelem či živitelkou rodiny a nehodlá s dětmi skončit v azylovém domě. Další je sám a musí si sám poradit. Přesto by každý měl zvolnit, jak jen to možnosti dovolí, a především nastoupit odbornou léčbu. Antidepresiva pomáhají překonat první ataku obav, výčitek, nemocní mohou zase usnout. Zároveň je důležitá také dlouhodobá terapie, která pomáhá změnit naše životní návyky a přijít problému na kloub.

Proč chci být ve všem nejlepší? Proč na sebe kladu takové nároky a bojím se selhání? Proč se bojím odmítat? Jak potvrzují seriáloví odborníci i sami „vyhořelci", je možné začít znovu a lépe. Jak říká jedna z hrdinek seriálu Olga Šípková: „I pád na hubu je posun vpřed."