Pohádkové sny Karla Weinlicha

Karel Weinlich.jpg

Karel Weinlich slaví devadesát. Legendární rozhlasový režisér se narodil 6. dubna 1930 v Jihlavě. Svou prací si vysloužil přezdívku „pohádkář český“ a sám se tak hrdě tituluje. Je tak zřejmé, že u nedělní pohádky, kterou rozhlasová Dvojka uvede v předvečer jubilea, jedno jméno nesmí chybět – režie: Karel Weinlich.

Pana režiséra jsem poznal v roce 1971, když jsem nastoupil do někdejší armádní redakce Československého rozhlasu na povinnou základní vojenskou službu. Byl jsem absolventem novinářské školy a vojna se tehdy nepromíjela. Redakce sídlila v pozoruhodné vile v Dykově (tehdy ovšem Hviezdoslavově) ulici. Ano, tam, kde se roku 1966 za významné spolupráce pánů Šebánka, Svěráka, Smoljaka a Čepelky narodil Jára Cimrman. V přízemí bylo studio a krásná dřevem obkládaná hala s krbem. Ta velice často sloužila rovněž jako nahrávací prostor, ale především pro zkoušky a setkávání herců. Studio totiž nepatřilo jen vojákům, točily se tam i jiné pořady, publicistické, dokumentární i dramatické. A velice často pohádky, snad nejvděčnější rozhlasový žánr. A tak tam často kraloval ten muž se zvučným hlasem a suverénním vystupováním. Karel Weinlich dokázal mistrně ovládnout prostor, do něhož vstupoval. Aby na první pohled i poslech bylo jasné, kdo je tam režisérem. Takového jsem ho tam poznal.
Weinlich se původně chtěl stát hercem, ale jeho životní cestu nakonec určilo studium rozhlasové režie na AMU u profesora Josefa Bezdíčka. Rozhlas v jeho uměleckých aktivitách po absolvování postupně převážil. A tak se stal jedním z těch tvůrců, kteří spoluvytvářeli pozoruhodnou rozhlasovou éru. Do vily v „Dykovce" mířili v té době mnozí významní herci. Herecká práce v rozhlase bývala mezi nimi velmi oblíbená. A také bylo jistě příjemné zahrát si v pohádce v čase, kdy po sovětské invazi počátky společenské „normalizace" začaly dopadat i do svobodomyslných pražských divadel. Karel Weinlich se rozhlasové pohádce věnoval velmi pilně. Pohádky v té době patřily neodmyslitelně ke svátečním chvilkám v mnoha českých i slovenských domácnostech.

Karel Weinlich


Pokud vím, režisér se dlouhá léta v rozhlase neprofiloval nijak politicky. Pak ovšem přišlo jeho překvapivé velké občanské gesto z podzimu 1989. Tehdy překonal frustraci a všudypřítomný strach, jenž v rozhlase v čase totality tradičně panoval. Pod vlivem událostí ze 17. listopadu se stal představitelem Občanského fóra v té strachem poněkud rozklepané instituci. Nějaký čas byl symbolem změny, brzy se však vrátil k tomu, co uměl nejlépe, ke své tvořivé práci.
Bilance díla Karla Weinlicha by byla velice dlouhá. Velmi výrazně se vepsal do historie rozhlasové dramatické tvorby. Režíroval hry pro mládež i hry pro dospělé, dokumentární pořady. Působil i jako pedagog. Získal množství profesních ocenění, mimo jiné desetkrát v přehlídkách Prix Bohemia Radio. Letos slaví devadesátiny. V rozhovoru s Jitkou Škápíkovou před deseti lety řekl: „Rozhlas je umění vidět slyšené a slyšet viděné.
A když tomu přijde člověk na chuť, zcela mu propadne. V pohádkách jsem mohl realizovat své sny."
Český rozhlas Dvojka k narozeninám Karla Weinlicha stylově uvede (v neděli 5. dubna ve 13.04) jeho Sůl nad zlato, klasické téma v pojetí scenáristy Františka Pavlíčka. Pohádku. Jeden z těch realizovaných snů. Takže, nezapomeňte poslouchat...

Spustit audio
autor: Pavel Kácha

Související