Automobilismus a turismus končí?

Svět se nám začíná měnit před očima. Sotva jsme si zvykli na ten minulý, který začal přechodem ke kapitalismu, už nám ho zase někdo bourá...

Právě jsem si přečetl, že kvůli nějakému nakažlivému viru začala prodavačka v Číně prodávat v obchodě lidem u pultu ve dveřích, aby nechodili dovnitř a neosahávali zboží. Starší generace tvrdí, že se to dřív takto dělalo běžně. Zákazníci prý chodili do krámu, řekli si, co chtějí, a prodavač jim to přinesl.
Pošta zase zavádí posílání dopisů a slibuje, že dojdou vždycky podle toho, co napíšete do adresy na obálce. Ovšem za velké peníze. Telegramy zatím neobnovuje, přestože by to spousta lidí chtěla. Telefonní budky se obnoví, aby se prý zachovala možnost, že by si lidé vzájemně telefonovali. Do přístroje ale nebude stačit hodit pětadvacetník jako dřív, ale spíš několik kovových padesátikorun. Je to nenápadná proměna, ale vypadá nadějně. Cosi se rýsuje i kolem dvou oblastí, na kterých zatím stojí naše kultura a civilizace. Jsou to automobilismus a turismus. Zatímco někteří znalci je vítali jako osvobození lidstva (turismus jako osvobození od práce a automobilismus jako osvobození od chůze a pohybu vůbec), druhá skupina odborníků se domnívá, že jsou největší pohromou lidstva.
Osobně si nedovedu představit, že bych chodil pražskými ulicemi a nebyly tam řady aut, lemující chodníky a vozovky. Ten šok z prázdného prostoru bych nechtěl zažít. Stačí, když občas čistící služba donutí řidiče, aby si odvezli na půl dne auto jinam. Jdu kolem, zavírám oči a těším se, že budou brzy auta zpátky. Druhý den je vše zase v normálu, vydesignované vozy lahodí oku a pyšní se tím, jak dělají náš život pestřejší, prostředí krásnější a bohatší. Ty nejbohatší jsou bohužel v garážích.
Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, se už na tři týdny zastavila v Číně výroba součástek, bez kterých se nemohou po celém světě montovat automobily. Naše česká montovna, která živí díky německým dobrodincům celou republiku, je smrtelně ohrožena. Nedej bože, aby se to týkalo i náhradních dílů. Potom jsou základy naší postsametové ekonomiky zcela v troskách.
Všímám si ale, že mnohem horší budou až tragické následky morální. V ulicích budou stát jen vraky a občas tudy projede vůz tažený prvními profesionálními koňmi. Všude nezvyklé ticho, lidé zoufale bloudící. Jak těžké bude dostat se na druhý břeh Vltavy, chůze ze Smíchova na Prosek se stane celodenním výletem. Druhým neuralgickým bodem se stává turismus. Zažili jsme první začátky konce cestování. Zákaz karnevalu v Benátkách mluví sám za sebe. Nehledě na to, že šlo většinou o zábavu, bez turistiky se nedá žít. Jak to, že nemohu každý rok k moři, v zimě na hory do Alp - řeknou si klienti cestovních kanceláří. Četné statistiky ukazují, jak je cestování přínosné. Namátkové ankety ukazují, že průměrné IQ cestovatelů se po určité době mění až o deset bodů - bohužel k horšímu. Nikdo neví proč.
Celé národy, které spoléhaly na příjmy od turistů, budou muset začít pracovat. Starší generace tvrdí, že dřív to bylo normální. Lidé prý chodili do práce a sháněli si obživu tu na polích, tu v řemeslnických dílnách, kterých prý bylo bezpočet.
Přestanou obří přesuny obyvatelstva, víkendové a prázdninové pohyby desetitisíců a statisíců lidí. V pohybu pokračují jen migranti, kteří se to zatím nedozvěděli.
Dálnice D1 se konečně přestane opravovat, protože už bude zbytečná. Kamiony vozící sem tam jogurty a banány by byly v této situaci směšné. Lidé ve svých domácích lokalitách si ostatně vyrobí svoje jogurty a vypěstují svoje banány nebo jablka a rajčata.
Mezi námi: rajčata a jahody z Tramtárie neměly žádnou chuť!