Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Woodym Allenovi. Četba z pamětí oscarového filmaře

Český rozhlas Dvojka od 26. listopadu nabídne četbu z Allenových pamětí, vydaných roku 2020 a nazvaných Apropos of Nothing (česky přeloženo Michaelem Žantovským jako Mimochodem). S působivou směsí groteskní nadsázky, upřímnosti a nemilosrdné sebeironie v nich provádí čtenáře svým životem, který je – jak se zdá – chudý jen na nudu a prostřednost.

Uslyšíte o začátcích obrýleného kluka ze svérázné brooklynské židovské rodiny, jehož prořízlá pusa, bezstarostná drzost a touha zapůsobit na spolužačky (máme-li soudit z jeho interpretace) bohatě vynahradila školní neúspěchy. Faktem je, že už v šestnácti letech se začal živit jako autor komických textů a výstupů, k čemuž brzy přidal vlastní interpretaci a převtělil svou přirozenou nervozitu do oné typicky dojemné nemohoucnosti, která charakterizuje jeho herecké figury dodnes. K originálním autorským filmům byl už pak podle Allena jen krůček – prostě se díváte přes kameru, dokud nevidíte to, co jste si představovali. Snadné, že?

Sympatickým rysem Allenových pamětí je pokora, s níž důsledně přiznává podíly na svých úspěších nesčetným spolupracovníkům a přátelům, zatímco vlastní zásluhy charakterizuje větou „najdi si ty nejlepší a kliď se jim z cesty“ |foto:Profimedia

I o filmech uslyšíte v memoárech čtyřnásobného držitele Oscara mnohé. O tom, jak a díky komu se zrodily filmové náměty a nápady, co a proč si kdy jejich tvůrce vzal do hlavy a přiváděl tím k šílenství ostřílené producenty, ale i jak který snímek uspěl u diváků – od bouřlivých ohlasů až ke zjištění, že tohle „na homo sapiens neúčinkuje“. Sympatickým rysem Allenových pamětí je pokora, s níž důsledně přiznává podíly na svých úspěších nesčetným spolupracovníkům a přátelům, zatímco vlastní zásluhy charakterizuje větou „najdi si ty nejlepší a kliď se jim z cesty“. Jeho paměti se tak hemží jmény, jejichž nositelům Woody Allen skládá poklonu, či drobnými portréty hollywoodských osobností, leckdy už pozapomenutých, které v jeho kariéře znamenaly tak či onak důležitý bod.

Jistě že se mi líbila děvčata

A také samozřejmě uslyšíte o ženách. Ty byly, jak se zdá, Allenovým osudem už od školních let, což lakonicky komentuje: „Jistě že se mi líbila děvčata. Co se mi asi tak mělo líbit, malá násobilka?“ Vzpomíná na svá první vzplanutí a tragikomické neúspěchy, píše o peripetiích milostných románků, jimž vděčí za mnohou inspiraci, ale i za neurózy a traumata, s jemně ironickou úctou zmiňuje všechny tři své manželky – Harlene Rosenovou, Louise Lasserovou i Soon-Yi Previnovou, právě jako jiné osudové partnerky, jako Dianu Keatonovou nebo Miu Farrowovou.

Posledně zmíněné jméno bude asi nejvíce zajímat milovníky senzací a bulvárních historií. Právě Mia Farrowová obvinila Woodyho Allena roku 1992 ze sexuálního zneužití jejich adoptivní dcery a odstartovala dlouhotrvající soudní a mediální smršť. Ať už nás naše sympatie nutí věřit jedné, nebo druhé straně, faktem zůstává, že soud dospěl k verdiktu o nevině. Přesto se obviněný v následujících letech stal jednou z nejvýraznějších obětí toho, čemu se až později začalo říkat „cancel culture“. Ač osvobozen, stal se nežádoucí postavou, mnozí herci s ním demonstrativně odmítli spolupracovat a bylo mu prakticky znemožněno natáčet ve Spojených státech.

Hold Mie Farrowové

Woody Allen a Mia Farrowová|foto:HBO GO

Tento stav trvá dodnes, a proto mají poslední filmy bytostného Newyorčana tak často evropské kulisy. I tomu všemu věnuje ve vzpomínkách velký prostor. A jestli o svých ostatních milostných a jiných katastrofách mluví s nadhledem, vtipem a snahou hledat odpovědnost především na své straně, tady je přece jen cítit hořkost a jakýsi smutný údiv. Woody Allen se však ani zde nesnižuje k pomluvám či nenávistnému tónu, naopak se snaží chápat a Mie Farrowové jako herečce skládá upřímný hold.

Tenhle pan Konigsberg málokoho nechává chladným – pro jedny je osobností až kultovní, jiné prudce irituje. Jemu samému na mínění okolí příliš nezáleží, jak alespoň mnohokrát opakoval. Své paměti však sepsal s poctivou otevřeností a bez snahy cokoli přebarvovat a překrucovat, leda pro zvýšení komického účinku. Pro oba tábory tak mohou být velmi zajímavou i zábavnou četbou – i poslechem.