Když hrál Mišík, i pánbůh tancoval. Noční obraz rockové legendy

V recenzích před dvěma lety nechyběly floskule, že legendární zpěvák překročil „vlastní stín“ a vydal album, které „tady dlouho nebylo“. Ačkoli jsem bezvýhradně extatické hodnocení nesdílel, souhlasím s jedním. Mišíkovi je muzika osudovým údělem. Jako by si nevybral jen on ji, ale i ona jeho.

Tato determinace se zračí i v zájmu, který o rockového doyena v současnosti je. Kolem Mišíka vznikla kapela Blue Shadows, kterou vede uznávaný producent a kreativní hudebník Petr Ostrouchov. Právě jeho hudební přínos je naprosto zásadní. Logickým vyústěním společné synergie je nové album Noční obraz.

Vladimír Mišík na nové desce nezklame ani nejnáročnější fajnšmekry|foto: Zuzana Bönisch

Název je inspirován stejnojmennou básní oblíbeného beatnika Václava Hraběte, jehož na albu doplňují zhudebněné verše Františka Hrubína, Jana Skácela, Jiřího Ortena a Davida Stypky. Nesmíme zapomenout na Mišíkovy texty, které dotvářejí pestrou dramaturgii alba. Není jich sice mnoho, ale mají jeho typické rysy: chlapské eskapády, intimní stesky či asentimentální balady v mondénním, ale místy i slyšitelně omšelém rokenrolovém kabátku. Proč ne, k bigbítovému zpěvu netřeba hudební akademie, stačí mít zkušenosti a feeling od pánaboha. Obojího má Mišík na rozdávání, navíc je to rozený vypravěč.

Instrumentální laťka alba Noční obraz se vzpírá jakékoli polemice.

Hudbu s výjimkou Mišíkových tří autorských písní napsal Petr Ostrouchov. Ve srovnání s předešlou deskou je nové album klidnější a víc pohroužené do reflexe. Možná proto hned neoslní výraznou melodikou či syrovější energií jako spíš důvtipně odstíněnou atmosférou, která dává básním jinou dimenzi. Nejlíp frázují Mišíkovy vlastní texty, jimž nechybí chytlavost a přímočará spontaneita. Zhudebněná poezie nemá vždy tak jednoznačný písňový potenciál. Album není strhující, ale je příjemné se do něj zaposlouchat a zasnít. Zavzpomínat a možná si občas uspokojivě povzdechnout, jak je fajn, že takové desky dnes ještě někdo umí.

Název alba je inspirován stejnojmennou básní Václava Hraběte|foto:Václav Jirásek, 2Media.cz

Instrumentální laťka alba Noční obraz se vzpírá jakékoli polemice. Kdo umí naslouchat, jistě si vyhledá a gurmánsky vychutná opulentní aranžérské finesy i brilantní hráčské výkony početného zástupu hostujících muzikantů. Že jde o první instrumentální ligu, na to můžete vzít jed! Šanci zvěčnit se na nahrávce legendy si nikdo nenechal ujít. Také po zvukové stránce je Noční obraz vděčné téma zejména pro majitele „našlapaných“ hi-fi soustav.

Tato deska nezklame ani nejnáročnější fajnšmekry. A jestli je lepší než ta předchozí? Jářku, je přece úplně jiná! Řeknu to parafrází: I ve dvacátých letech jsem se radoval, když hrál Mišík, i pánbůh tancoval.