Věda na stopě zločinu. Jak experti z různých oborů napomáhají k objasnění kriminálních činů

2. listopad 2020

Objasnění kriminálních činů a odhalení pachatelů se bez vědy neobejde. Do vyšetřování se kromě policie proto zapojují i odborníci z expertizních oborů. Co všechno umí forenzní antropolog vyčíst z kosterních pozůstatků? Jak se odhalují padělky obrazů slavných českých mistrů? A kde může pomoct forenzní botanika?

Mluvit sice neumí, pachatele z trestného činu ale usvědčit dokážou. Na rostliny a jejich fragmenty jako důkazní materiál se zaměřují forenzní botanici. „Forenzní botanika se zabývá veškerým rostlinným materiálem, který může nějak souviset s trestnou činností,“ říká mladá botanička Iva Dadáková, jejíž specializace se uplatní i u vyšetřování násilných trestných činů. „Umíme například objasnit, zda se člověk utopil, nebo ho někdo zabil a poté do vody pouze hodil,“ přibližuje Dadáková, jejíž tým spolupracuje se soudními lékaři, kteří utonutí osoby identifikují na základě konkrétních znaků. Může se ale stát, že znaky aktivního topení, tedy popraskání plicních sklípků a nález vody v orgánech a dlouhých kostech, postupně zmizí. Na řadu pak přicházejí mikroskopické řasy. „Říká se jim rozsivky. Pokud se člověk utopí, jsme schopni tyto řasy právě v orgánech a v dlouhých kostech najít. Rozsivky navíc mají specifické místo, kde rostou,“ vysvětluje Dadáková a dodává, že jsou podle řas schopní i zhruba odhadnout místo, kde k trestnému činu došlo. Zda dotyčný utonul například ve špinavém rybníku, nebo v horském jezeře.  

Konopí a stres

Odběr vzorku konopí pro analýzu DNA

Forenzní botanici se ale podílejí také na vyšetřování dalších trestných činností. U tak zvané drogové kriminality vyjíždějí přímo na místo činu, nejčastěji do nelegálních pěstíren konopí. V nich botaniky zajímá, v jakých podmínkách byly rostliny marihuany pěstovány, jaký je jejich celkový stav a zda byly stresovány. Právě stres a prostředí má totiž vliv na to, kolik THC rostlina konopí vyprodukuje. „Nejčastěji vyjíždíme na místo činu s kolegy chemiky. Chemickou analýzou se totiž nepozná, jestli rostlina byla vypěstovaná za účelem vysokého anebo nižšího množství psychotropní látky,“ říká botanik Radek Lefnar, jemuž práci usnadňuje i zpřesňuje metoda genetické analýzy rostlin. Ta se v Kriminalistickém ústavu v Praze zavedla v roce 2016, a to v rámci projektu bezpečnostního výzkumu. Genetika rostlin pomáhá například v těch případech, kdy se botanikům do rukou dostanou jen malé části rostlin, které už nelze identifikovat morfologicky, tedy na základě vnějších znaků, ani anatomicky. Genetická analýza tak umí pomoct určit konkrétní druh rostliny, ale v případě konopí například i předpoklady k nízké nebo vysoké produkci THC.

Genetická analýza se uplatní například při vyšetřování pašování vzácných druhů rostlin.

Další příklad využití uvádí Iva Dadáková: „Analýzou DNA jsme přispěli k rozluštění případu otravy. Vyšetřovatelé si nebyli jisti, zda se jedná o jednu nebo druhou rostlinu, kterou se člověk otrávil, zda to byl durman nebo brugmansie. Morfologicky jsou si obě rostliny velice podobné a je náročné je od sebe rozeznat. Naštěstí jsme měli kontrolní materiál, podle kterého jsme genetickou analýzou určili, že se jedná o brugmansii.“

Genetická analýza se ale uplatní například i při vyšetřování pašování vzácných druhů rostlin, které jsou pašeráky vydávány za běžné druhy.  Analýza dřeva zase pomáhá objasnit krádeže, při kterých došlo například k rozsekání dveří nebo nelegálnímu pokácení stromu. „Někdo pokácel lípu a na zajištěné pile se našly piliny, podle nichž jsme zkoumali, zda byla lípa pokácena právě touto pilou. V tomto případě nám pomohly i chemické rozbory olejů z pily,“ uzavírá Iva Dadáková.

Čtení z kostí

Antropoložka Kateřina Pospíšilová

Do tak zvaného přírodovědného zkoumání patří vedle botaniky také například forenzní antropologie. K práci expertů v tomto oboru patří identifikace pachatelů i obětí trestných činů. Umí číst z pořízených kamerových záznamů, ale i z kosterních pozůstatků. Z jednotlivých znaků na lidské kostře dokážou například rekonstruovat přibližnou podobu zemřelého, roli při tak zvané faciální rekonstrukci obličeje přitom mohou hrát i jednotlivé detaily. „Například jsem na kostře nalezl amputaci článků prstů na noze. Odpovídaly způsobu, jakým se dělají amputace u cukrovkářů. Navíc dotyčný měl ještě určitou deformaci na páteři, kvůli které se pohyboval shrbeně. Dalo se tedy usuzovat, že byl méně mobilní, čili jeho výsledná podoba byla spíše tučnější,“ přibližuje forenzní antropolog Josef Duda.

Forenzní antropologie umí číst z pořízených kamerových záznamů, ale i z kosterních pozůstatků.

Z kosterních pozůstatků se ale dají vyčíst i další informace, na základě kterých antropologové sestavují vodítka k objasnění totožnosti zemřelého. „Když odhadujeme věk u dospělých osob, děláme nářezy hlavic dlouhých kostí, kde sledujeme úbytek spongiózy, neboli houbovité kostní tkáně,“ přibližuje forenzní antropoložka Kateřina Pospíšilová a dodává, že podle lebky nebo pánve se dá odhadnout pohlaví a podle dlouhých kostí výška zemřelého jedince. „To se naměří dlouhé kosti a pak se zadávají do rovnic.“

Do laboratoře se ale antropologům mohou dostat i takové kosterní pozůstatky, u nichž je už identita vytipována. „Můžeme dostat lékařské záznamy, které obsahují například rentgenový snímek lebky. Máme třeba údaje o tom, že dotyčný člověk prodělal nějakou operaci. A tyto informace potom porovnáváme s danými kosterními pozůstatky a hledáme shody.“ Zatímco u zkoumání kostí se antropologové spoléhají především na vlastní oči, u tak zvaného trichologického materiálu se neobejdou bez analýzy DNA. Kateřině Pospíšilové se podařilo objasnit případ, kdy po oběti zbyly na místě činu pouze vlasy. „Pokud má trichologický materiál, tedy vlasy nebo chlupy, kořínek, je tam nějaká pravděpodobnost, že obsahuje DNA a pak se posílá ke genetické analýze. U případu, na kterém jsem se podílela, ale vlasy kořínky neměly, proto se z nich dělala mitochondriální DNA, která se pak porovnávala s příbuznou osobou.“

Byl to Mácha?

Forenzní antropologie

Kromě kolegů kriminalistů můžou o spolupráci forenzní antropology požádat například i antropologové z muzeí nebo archeologové. Letos v červenci se experti z Kriminalistického ústavu v Praze zapojili například do hledání ostatků Zdeny Mašínové, které se nicméně nalézt nepodařilo. Kriminalistický ústav v minulosti také úspěšně spolupracoval na identifikaci historických osob. „Podíleli jsme se na identifikaci ostatků Adolfa Kaipera, jezuitského kněze. Dělali jsme superprojekci Karla Hynka Máchy,“ přibližuje Josef Duda. Metoda superprojekce využívá speciálního softwaru Blueskull. Ten promítne virtuální lebku získanou pomocí laserového skeneru do fotografie nebo portrétu dané osoby. Jak ale dodává Josef Duda, konkrétně ověřování ostatků historických osobností sebou přináší jisté komplikace. „Nemáme rentgeny, nemáme fotografie, například k Máchovi se dochovalo několik podobizen. Proto výsledky rozhodně nejsou stoprocentní.“

Při identifikaci pachatelů naopak forenzní antropologové z foto a video záznamů vycházejí. Jedná se o metodu portrétní fotokomparace, při které podobu pachatele zachyceného na záznamu z místa činu porovnávají s obličejovými znaky vytipované osoby. A můžou to tak být právě antropologové, kteří zločince na základě záznamů identifikují.

Jak poznat falzum

Znalkyně Ivana Turková

To znalkyně Ivana Turková se s pachateli při své práci nesetkává. S jejich dílem ale ano. Pod rukama jí prošly desítky falzifikátů obrazů těch nejslavnějších českých malířů, jakými jsou Zrzavý, Kupka nebo Lhoták. Některé z padělků jsou na první pohled k nerozeznání od originálů. Rentgenové paprsky nebo rozbor použitých pigmentů ale můžou spolehlivě odhalit, že se jedná o falza. Počet takto zadržených obrazů je ale podle Ivany Turkové pouhou špičkou ledovce: „U obrazů, které se k nám dostaly s podezřením na falza nebo takzvané sporné obrazy, musel vždy majitel nebo galerista podat trestní oznámení, což byl podnět k zahájení analýz.“

Díky rentgenovému záření se podařilo odhalit padělky obrazů Kristiána Kodeta.

Při analýzách se obraz hodnotí nejprve makroskopicky na základě znaků viditelných pouhým okem a jejich následné fotodokumentace. Jedná se například o drobné praskliny, které mohly vzniknout i tím, že se autor snažil dílo tak zvaně dostařit, aby působilo starší, a přehnal to s délkou vysušování v horkovzdušné sušárně či s temperací. Na zadní straně díla pak Ivanu Turkovou zajímají například razítka z výstav. Ta ovšem nemusí nutně znamenat, že se jedná o originál obrazu. Padělatelé totiž často kupují díla méně známých a levnějších autorů v antikvariátech. Původní malbu ale Ivana Turková ve své laboratoři snadno odkryje. „Provádíme rentgenový průsvit a ten odhalí, zda je tam nějaká spodní malba, na kterou třeba bylo namalované falzum.“ A byla to právě i rentgenové záření, díky kterému se například podařilo odhalit padělky obrazů Kristiána Kodeta, vzpomíná Turková: „I pan Kodet měl v některých případech problémy vyjádřit se k tomu, zda dané dílo spadá do jeho výtvarnictví. Díky rentgenovým průsvitům ale poznáme částečně i techniku malby, přístup autora, a ten byl na rentgenových snímcích velice dobře vidět, technika na falzech byla odlišná.“

Katalog pigmentů

Odebírání vzorků, lišejník

Kromě neinvazivních metod se při analýze sporných děl přistupuje také k odebrání materiálových vzorků. „Při zpracování vzorku velikosti makového zrnka ho zalijeme do pryskyřice, nabrousíme ho kolmo přes všechny vrstvy a získáme přehled o výstavbě daného díla, tak zvanou stratigrafii vrstev. A z toho můžeme posoudit, zda se jedná třeba o přemalbu, nebo jaké pigmenty malíř použil,“ popisuje Ivana Turková a vysvětluje, že i rozbor pigmentů může prozradit, že se jedná o padělek. „Pokud je u obrazu některého autora signatura třeba z roku 1934 a my v pigmentu objevíme titanovou bělobu s rutilovou modifikací, která byla na trh zaváděna později, tak víme, že se jedná o falzum.“

Ivaně Turkové a jejím kolegům také při práci pomáhají speciální databáze, které vznikají ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Jednou z nich je databáze pigmentů první poloviny dvacátého století: „V ní shromažďujeme všechny materiály, naměřená data, zobrazení pod optickým či elektronovým mikroskopem,“ uvádí Ivana Turková. Druhou databází je pak databáze českých tvůrců, ve které jsou k autorům přiřazeny určité pigmenty, jež v určitém období používali. Součástí jsou i barevnosti a nafocené signatury. Právě signatura neboli podpis malíře je ale při posuzování pravosti problematická a podílejí se na něm i kolegové z oboru písmoznalectví. Bez spolupráce jednotlivých expertizních oborů, z nichž jsme zde některé představili, se ostatně vyšetřování často neobejde. Stejně jako se současná kriminalistika neobejde bez vědy.

autor:
Spustit audio

Více o tématu