Láďa byl sekáč. Tři příběhy „z konce protektorátu“
Loni vydal Čurdu z hlíny, teď je tu s knihou Do posledních sil. Miloš Doležal, právě padesátiletý, donedávna rozhlasový redaktor, aktuálně pilný popularizátor těch nejtemnějších etap československých dějin.
Zatímco minulý titul portrétoval tři protektorátní zrádce, v čele s tím nejznámějším, který se prodral i do názvu knihy, ten letošní kreslí tři hrdiny, respektive dva hrdiny a jednu hrdinku, „z konce protektorátu“: Josefinu Napravilovou, Vladimíra Hauptvogela a Josefa Čapka. Ženu, která pomáhala vrátit do Česka lidické děti unesené do říše na převýchovu, odbojáře vysazeného z Anglie doprostřed protektorátu a malíře, který zemřel pár týdnů před koncem války v německém lágru.
Podobně jako v minulém titulu i tentokrát Doležal míchá známé tváře s neznámými a volí i tentýž styl: punkově strohé, staccatové věty, krátké kapitoly, které dávají vyprávění dynamiku a švih. Čtenář se samozřejmě může ptát, jestli se k posledním letům Josefa Čapka, klíčové postavy moderního českého umění a rovněž spisovatele, dá doslovit ještě něco nového. Jestli u Hauptvogela bylo třeba desítky stránek věnovat úmorným popisům čekání na to správné počasí k výsadku. A jestli Napravilovou nepotkal v Doležalově podání už jinde: třeba v jeho knize rozhovorů, ve filmovém portrétu, k němuž psal scénář, v rozhlase, v internetovém médiu.
Jenže pak člověk knihu, mimochodem s vydatnou dokumentární ilustrací, dočte, a všechny námitky jsou fuč. Ty tři osudy jsou natolik výjimečné, natolik prodchnuté osobnostní silou a statečností, morálkou a odpovědností daleko přesahující nicotné privátní zájmy, že nezbývá než ocitovat: „Odporuj zlu, nebo bys mu pomáhal“ (Čapek); „Láďa byl sekáč“ (Hauptvogelův kamarád z výsadku); „Jacípak osvoboditelé… Uchvatitelé, surovci jste!“ (Napravilová na adresu hrdinných ruských vojáků, kteří v pětačtyřicátém vtrhli do nemocnice, kde sloužila, a postříleli raněné neozbrojené vlasovce). Dějiny se vracejí a v těch osobních se zrcadlí ty obecné, globální. Proto je třeba knihy, jako jsou ty od Miloše Doležala, číst – a neztratit paměť.
