Ve vile pana Bati

Baťova vila ve Zlíně není okázalá, nebyl takový ani její majitel. Baťa měl však na architekta Jana Kotěru zásadní požadavek: ze všech důležitých místností muselo být vidět na Baťovu továrnu. Výhled z ložnice mu architekt nakonec rozmluvil.
Baťova vila ve Zlíně není okázalá, nebyl takový ani její majitel. Baťa měl však na architekta Jana Kotěru zásadní požadavek: ze všech důležitých místností muselo být vidět na Baťovu továrnu. Výhled z ložnice mu architekt nakonec rozmluvil.

Vilu, kterou si nechal ve Zlíně vystavět zakladatel celosvětového obuvnického impéria Tomáš Baťa, najdete za říčkou Dřevnicí při hlavní ulici s rušným provozem. Stojí v zahradě pod strání s výhledem na někdejší Baťovy závody. Vila je to rozložitá, leč strohá a její architektura prozrazuje dobu, kdy byla postavena, tedy počátek 20. století.

„Tomáš Baťa nebyl člověk okázalý a nezakládal si na majetku ani na luxusu," říká ředitel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev a dodává: „Na jeho vile je to vidět. Když se v roce 1909 rozhodl, že si nechá postavit dům pro sebe a svou rodinu, oslovil nejprve architekta Pavla Nováka z Vizovic. Ale pak se někde potkal s Janem Kotěrou a pověřil projektem právě jeho. Vila byla dokončena v roce 1912." Slavný architekt a profesor pražské Akademie výtvarných umění navrhl klasicizující stavbu s prvky anglické architektury s průčelím obráceným k továrně. „Traduje se," usmívá se můj průvodce, „že Baťa měl na Kotěru jeden zásadní požadavek. Chtěl po něm, aby ze všech důležitých místností bylo vidět na továrnu. Architekt zadání splnil, s výjimkou ložnice. Namítal, že tam se má odpočívat a spát, a Baťu v tomto směru nakonec přesvědčil." A proč není vila „po baťovsku" z režného zdiva? „Typické baťovské stavby začaly vznikat až později, po návratu Tomáše Bati z Ameriky," odpovídá Pavel Velev.

Pomsta komunistů

Pavel Velev poté vypráví, že zahrada před vilou bývala kdysi nádherná, s růžovými sady a mnohem větší než dnes. „Hlavní komunikace, která ukrojila její velkou část, tudy pochopitelně nevedla. Ta silnice je tak trochu - myslíme si - třídní pomsta. Protože komunisté Baťu coby kapitalistu nenáviděli, byla nejspíš i toto příležitost, jak jeho odkaz ve Zlíně, který přejmenovali na Gottwaldov, ještě víc upozadit." V zahradě na hraně pozemku stávaly prý dříve dva půvabné pavilonky. Ty už neexistují. Zato ale před vilou opět stojí replika původní cihlové pergoly.

A jak dlouho Baťovi ve zlínské vile žili? „Až do roku 1945, do znárodnění továrny tu bydlela Marie Baťová, choť Tomáše Bati," vypráví ředitel Nadace Tomáše Bati. „Za socialismu tady býval Dům pionýrů a mládeže. V devadesátých letech Baťovi vilu restituovali, nechali ji opravit a dnes tu sídlí Nadace Tomáše Bati. Pořádají se tu přednášky, konference, koncerty, dokonce i svatby a slouží zejména mladým lidem. Dům tedy stále žije. Není to žádné muzeum."

Jak bydleli Baťovi

Přesto se některé součásti interiéru domu dochovaly v podobě, jakou měly v dobách, kdy tu žili Baťovi. Ve středu domu se nachází obývací pokoj, který prostupuje oběma podlažími, je obložený dřevem a zdobí jej portréty manželů Baťových. „Jak bývalo zvykem, byl rozdělen na několik sekcí, kde se dalo odpočívat, věnovat se hudbě či diskutovat. Před nádherným mramorovým krbem stával gauč, na kterém sedával Tomáš Baťá s dětmi. Nejen se svým jediným synem, Tomášem juniorem, ale i s dalšími dětmi, které Baťovi do vily pravidelně zvali," vypráví Pavel Velev. Z obývacího pokoje se vstupuje do pracovny, zařízené stroze v dobovém duchu, dále do knihovny, do pánského salonu anebo do jídelny.

Ta je nejkrásnější místností domu. Zdobí ji perleťové intarzie, italské mramory a textilní tapety. Na výzdobě Baťovy vily pracovali přední výtvarníci, například kryty topení tepané v mědi jsou dílem sochaře Jaroslava Horejce a vitráže vytvořil František Kysela. „Z původního vybavení vily se nám bohužel dochovalo jen obložení stěn, vestavěný nábytek, krásná vitrážová okna anebo některé instalace," říká ředitel Nadace Tomáše Bati a uzavírá: „Vše ostatní se za socialismu ztratilo."