Kraťasy v Praze: Amazonky, ujetosti i VR kino

Dá se vysledovat nějaký trend, obecnější poznatek o tom, kam směřuje kinematografie v tomto specifickém žánru?

Nás na krátkých filmech asi nejvíc baví, že jsou dokonalou ukázkou toho, že kreativita opravdu nemusí mít hranice a že filmové vyprávění, nebo lépe váš divácký zážitek, může mít spoustu podob. Rozptyl témat, filmových stylů a způsobů zacházení se samotným médiem je u krátkých filmů obecně ještě větší než u filmů celovečerních. Nepochybně platí, že se určitá témata nebo žánry momentálně vynořují s dramaticky větší frekvencí než dřív, ale my se trendům tak nějak instinktivně vyhýbáme a vybíráme si spíš solitéry, takže na to asi neumím odpovědět. Napadá mě, že jak se i ta nejkvalitnější technika stává dostupnou a v mnoha státech dobře funguje grantové financování, zvyšuje se obecně technická a technologická úroveň zpracování i u krátkých filmů. A občas potkáte i filmy, které mají zvláštní efekty, za které by se nemusel stydět hollywoodský blockbuster za stovky milionů dolarů...

Festival organizuje tatáž společnost, která každoročně pořádá filmový festival v Karlových Varech. Je to výhoda? Otevírá karlovarská přehlídka dveře?

Je to výhoda hlavně v profesionálním a profesním zázemí, protože využíváme třeba stejné databázové systémy a spousta praktických věci prostě navazuje na produkční praxi karlovarského festivalu. Ale nejdůležitější jsou samozřejmě lidé a fakt, že tenhle festival připravuje tým, který pak na léto připravují ten karlovarský, výrazně napomáhá tomu, aby se vůbec dal v takhle malém počtu lidí a relativně rychle připravit. Organizování festivalu je jak v produkční, tak dramaturgické části specifická a komplexní práce, a pokud máte v týmu lidi s mnohaletými zkušenostmi, je to všechno jednak jednodušší a hlavně správně, protože každý ví velmi přesně, co je třeba. Samozřejmě je tu i ta složka, kterou máte na mysli, osobní kontakty, které si každý z nás i díky Varům vytvořil a jež občas pomůžou. Třeba oba režiséři v porotách mezinárodní a národní soutěže, tedy Juho Kuosmanen i Tomasz Wasilewski, přijedou nepochybně jen proto, že je dobře známe z Karlových Varů.

Nedílnou součástí přehlídky jsou české krátké filmy. V jakém stavu je domácí krátkometrážní kinematografie?

Postupně se to lepší, ale stále se to trochu podobá potížím celovečerní tvorby. Pořád v domácí tvorbě postrádáme ve větší míře něco jako odvahu, nebo možná drzost vytvořit příběh, postavy nebo formát, které by vybočily. Jen opravdu výjimečně se stane, že vás nějaký český film překvapí alespoň snahou po originalitě pohledu nebo způsobu vyprávění. I to je důvod, proč se jen málo z nich dostane do světa. Ale některé z filmů přece jen dávají naději, že třeba už příští rok by mohla být moje odpověď docela jiná.

Žádný filmový festival se neobejde bez atraktivních hostů. Kdo přijede v lednu do Prahy?

Jako člen naší letošní poroty pro mezinárodní soutěž dorazí zmíněný polský režisér Tomasz Wasilewski, jež se svým filmem Plovoucí věžáky získal cenu v sekci Na východ od západu na MFF Karlovy Vary a za scénář ke svému film Spojené státy lásky si odnesl ocenění z posledního festivalu v Berlíně. V soutěži českých filmů zase přivítáme Juhu Kuosmanena, který se svým debutem Nejšťastnější den v životě Olliho Mákiho vyhrál předloni sekci Certain Regard festivalu v Cannes. A když jsme u Cannes, program, který je poctou k padesátému výročí jiné canneské sekce - La Quinzaine des réalisateurs - uvede jedna z členek jeho programového oddělení Laurence Reynoldsová, takže kdo se chce dozvědět, jaké filmy si tenhle dnes asi nejdůležitější filmový festival vybírá, a to celovečerní i krátké, může se to dozvědět takříkajíc z první ruky.

Chystáte vedle projekcí v kinech Světozor a Pilotů i nějaký doprovodný program?

Už tradičně proběhne v pátek 25. ledna ve Světozoru série masterclassů určených primárně pro mladé filmaře. Tentokrát se o svoje zkušenosti s úskalími debutových projektů podělí už zmínění režiséři z obou porot a s producentkou Anais Bertrandovou ze společnosti Insolance se pokusíme dobrat toho, jak natáčet krátké filmy, které mohou kupovat evropské televizní společnosti. Jaké možnosti obecně festivaly nabízejí, pak budeme rozebírat také s Laurence Reynoldsovou, jež působila řadu let v canneské La Quinzaine.

A co nabídne program s názvem VR kino?

Speciální VR kino ve třetím sále Kina Pilotů bude v pátek 25. a v sobotu 26. ledna vyhrazeno filmům, jež pro svoje vyprávění využívají virtuální realitu. Což bude velký experiment a předpokládám, že i zážitek. I k této části našeho letošního programu budeme mít hosta, tentokrát ze studia, jež je podepsáno hned pod několika z aktuálně nejzajímavějších projektů a spolupracuje třeba s Darrenem Aronofským. Rozebereme tvůrčí proces, jakým vznikají VR filmy, který oproti klasickým filmům vyžadují jednak jinou techniku natáčení, ale nabízejí i nové výrazové možnosti ve vyprávění.

Tradiční součástí festivalu krátkých filmů je sekce Brutal Relax Show, plná bizarních hororů a jiných šíleností. Nač se v této sekci těšit?

Doufám, že jako obvykle na solidní porci zábavných filmů, a to v dost širokém spektru od „divných filmů“, které posbíraly už i řadu cen, přes horory, jež lze pustit až po 22. hodině, až po vtipné praštěnosti. Letos při jejich komentování vystřídá po mnoha letech Simonu Babčákovou Luděk Staněk, takže počítáme, že celý večer chytne obecně trochu jinou atmosféru, tudíž jsme sami docela zvědaví.

Dá se vysledovat rozdíl v tom, jak jsou krátké filmy vnímány odbornou veřejností i publikem ve světě a u nás?

Přestože už pár let mají diváci díky skvěle organizovanému projektu iShorts možnost potkávat tenhle v mnohém dost specifický žánr filmové tvorby i v některých českých kinech, stále nejsou krátké filmy běžnou součástí tuzemské produkce ani konzumace. Což je škoda, protože mladí filmaři tudíž moc netočí a diváci jsou odkázáni jen na filmy, které jsou díky svým rozpočtům trochu, řekněme, institucionalizované.

Co je pro vás osobně na letošním festivalu tím největším lákadlem?

To je hrozná otázka. Mě baví všechny programy, které jsme poskládali... (smích) Ale samozřejmě v Mezinárodní soutěži jsou vždycky ty filmy, které jsme vybrali jako ty, podle nás, nejzajímavější a nejkomplexnější z uplynulého roku. Je jich dvacet a každý je jiný. Pak dozajista program S láskou, Gabriel, který představí filmy jednoho z nejoriginálnějších a taky nejzábavnějších mladých filmařů současnosti, v USA narozeného Portugalce Gabriela Abrantese. To je velká smršť často dost ujetých nápadů, prodchnutá smyslem pro černý humor a sebeironii, které se dost nečekaně mísí s velkou inteligencí a znepokojivými otázkami. Můžu zmínit třeba i program Bergman Revisited, což je projekt, v němž se šest mladých švédských režisérů, každý po svém, postavili k odkazu Ingmara Bergmana, a kupodivu to nejsou ani náhodou všechno psychologická dramata. Nebo program Amazona, který nabízí šest krátkých filmů ze zemí v oblasti Amazonie a jejichž postavami jsou takové Amazonky, dívky a ženy s docela osobitou energií. A abych nepokračoval bez konce, tak pak myslím, že filmy ve VR kinu by měly být také lákadlem, protože nabízejí zážitky, které jsou v mnoha směrech nového druhu.