Umění z NDR jako fenomén. Cesty poválečné německé malby jsou zapeklitější, než se dosud zdálo
Po připojení bývalé NDR ke Spolkové republice Německo jsme si mohli jen představovat, že se vbrzku „narovnají“ i vzájemné vztahy v oblasti umění.
Jenže ani sama destrukce berlínské zdi německý národ nesjednotila tak lehce, jak si ti východní, ale i západní Němci zprvu mysleli. Nejen že obyvatelé východní části začali po čase trpět neočekávanou „ostalgií“, ale i vztahy v oblasti výtvarného umění procházely peripetiemi pokud možno ještě složitějšími.
Obchodníci s uměním – jako byl obzvláště jasnozřivý podnikatel a kunsthistorik Peter Ludwig – měli „nos“, když začali ještě za časů „železné opony“ nakupovat díla nejvýraznějších představitelů takzvaného socialistického realismu z východoněmeckých státních sbírek, ale i uměleckých ateliérů. Nemuselo tedy jít o představitele výtvarného undergroundu (jako tomu bývalo u nás), takoví se často dokázali na západní scéně prosadit i „po vlastní ose“.
Problém vězel hlouběji. Jak dokládají velice objevné a poučené texty v publikaci Umění NDR. Dědictví na obtíž?, editované Matějem Forejtem a vydané Galerií Rudolfinum, onen zpětně opovrhovaný socialistický realismus se v NDR stal jen jinou tváří, jiným výhonkem původních silných projevů předválečné avantgardy, jež zejména v „lipské škole“ dosáhl velice originálních a na světovém uměleckém trhu také žádaných výsledků. Navazoval totiž na tak slavná jména expresivní figurace a hnutí „nové věcnosti“, jakými byli George Grosz, Max Beckmann či Otto Dix.
Východoněmečtí malíři, představitelé monumentálního figuralismu, Willi Sitte, Bernhard Heisig a Werner Tübke, byli dokonce v roce 1977 přizváni k účasti na světové výstavě documenta 6 v Kasselu. Ano, o tom se našim tehdejším pánům profesorům AVU a VŠUMPRUM mohlo jenom zdát. Ostatně i Gerhard Richter, dnes snad nejuznávanější německý umělec, před svou emigrací do Západního Berlína vytvářel velkorysé socialistickorealistické fresky. A takový Hermann Glöckner coby vynikající abstrakcionista, světem oceněný až na sklonku života, „svou“ NDR nikdy neopustil.
Ano, cesty poválečné německé malby jsou zapeklitější, než se nám dosud zdálo. V celé věci může hrát roli i odkaz monumentální figurace v nacistickém pojetí spolu s antagonistickým vlivem jihoamerických levicových muralistů s Diego Riverou v čele…
Výklad dějin umění se dnes stává – metaforicky řečeno – územím pohyblivých písků. Jen pro příklad: modernistické malířství západního Německa se vyvíjelo v abstraktním modu, jenž zpětně přicházel ze Spojených států, jakkoli jeho počátky lze mimo jiné nalézat v sovětské avantgardě…
Související
-
Holokaust, teror, krása všedního dne i Strýček Rudi. Gerhard...
Na exkurzi dějinami malířství od druhé poloviny 20. století i reflexi traumatizujících chvil evropských i světových dějin zve retrospektiva jednoho z nejzajímavější...
-
Jeho Strýčka Rudiho v Lidicích odmítali, nyní se Richter...
Palác Kinských na pražském Staroměstském náměstí se pomalu plní obrazy i fotografiemi jednoho z nejvýznamnějších, ale určitě nejdražšího umělce současnosti, Němce G...
-
„Zajímá mě to, čemu nerozumím.“ Národní galerie vystavuje...
Malíř, který obdivuje fotografii pro její absolutno a neměnnost, vystavuje jako zázrakem v Praze, a to hned na dvou místech v prostorách Národní galerie – v paláci ...
