Trable holek ze severu. Obraz číny devadesátých let v románu spisovatelky Šeng Kche-i

Jedna z nejvýraznějších současných čínských spisovatelek Šeng Kche-i se v románu Holky ze severu zabývá tabuizovaným tématem prostituce, sexuálního obtěžování a násilí, jemuž jsou vystaveny ženy z venkova hledající uplatnění ve velkých čínských městech. Autorka narozená v roce 1973 do knihy promítla i své vlastní zkušenosti. Román, který Vltava uvádí od 21. května v Četbě s hvězdičkou, do češtiny přeložila Kamila Hladíková, které jsme se u této příležitosti zeptali: 

Patří Šeng Kche-i k autorům, kteří v Číně běžně vycházejí, nebo vydává knihy spíš za hranicemi své vlasti?

Šeng Kche-i vyrůstala v době po kulturní revoluci za Teng Siao-pchingovy nové politiky reforem a otevírání se světu, takže v době dospívání zažila první ekonomický boom v Číně. To ovlivnilo její život i tvorbu. V současnosti se řadí k oblíbeným autorkám jak v Číně, tak v zahraničí. Některé z jejích knih sice v Číně vyjít nemohly, ale čínští autoři dobře vědí, která témata mohou doma publikovat a která ne, a tomu přizpůsobují své texty. Tím, že je Šeng Kche-i hojně překládaná, myslí předem na zahraniční trh a některé knihy píše s tím, že vyjdou pouze na Západě. Situace v Číně je jiná, než byla u nás v době komunistické totality, kdy někteří autoři nesměli vůbec vycházet.

V současné Číně je sice stále ještě socialismus, ale zároveň je to společnost, která funguje na principech kapitalismu|foto:Fotobanka Profimedia,©

Jak to tedy v Číně funguje? Autoři mohou vydávat knihy na ožehavá témata v zahraničí, a čínskému režimu to nevadí?

V současné Číně je sice stále ještě socialismus, ale zároveň je to společnost, která funguje na principech kapitalismu. Neprobíhá tam institucionalizovaná cenzura, která by zakazovala vydávání některých knih, prováděla škrty v textech. Je to hlavně záležitost samotných autorů, nakladatelů a editorů, kteří musejí zvážit, zda daný text může v Číně vyjít, nebo ne. Režimu jde hlavně o to, aby se problematické texty nedostaly mezi čínské čtenáře, ale pokud vyjdou v zahraničí, nemá s tím problém. Někdy se stane, že nějaká kontroverzní kniha v Číně vyjde a až zpětně je vládními orgány zakázána.

Román Holky ze severu tedy nebyl vnímán jako kontroverzní?

Téma emancipace žen a problematika migrantů z venkova se v Číně dost řeší, a tento román byl proto vnímán jako významný příspěvek k této diskusi. Narazit mohla jedině snad pasáž o násilné sterilizaci žen, ale to se nestalo. Mezi citlivá témata, o kterých se v Číně nesmí psát, patří například masakr studentů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Právě toto téma reflektovala Šeng Kche-i v románu Fuga smrti, který v Číně nemohl vyjít. Velkou roli vždy hraje, jak je dané téma zpracováno. Pokud spisovatel píše o chybách minulosti, jako byl třeba Velký skok a hladomor, který pak následoval, nebo kulturní revoluce, a klade je za vinu konkrétním lidem, nikoli celému režimu, pak jeho dílo může být v Číně publikováno. Kdyby to ale bylo prezentováno jako chyba vedení komunistické strany, pak by to byl problém.

Čínské mileniálky po dětech mnohdy netouží|foto:Unsplash,CC0 1.0

V románu se popisuje nesnadná situace mladých žen z vesnice, které odjedou za prací do města a kromě samotné práce jsou po nich často vyžadovány i služby sexuálního charakteru. Jak palčivý je to problém i v současnosti?

Šeng Kche-i popisuje situaci z devadesátých let, kdy ekonomický boom teprve začínal. Spisovatelka se v té době vypravila do jihočínského Šen-čenu, což byla zvláštní ekonomická zóna, která byla díky sousedství s Hongkongem určená k rozvoji. V devadesátých letech tam probíhal úplně nejdrsnější kapitalismus a ona v románu do jisté míry zachycuje vlastní zkušenosti. V té době se systém prudce měnil, z řízeného socialistického hospodářství se přecházelo de facto na kapitalismus. Později už se situace stabilizovala, zacházení s migranty z venkova se postupně zlepšovalo. Ale i dnes bychom takové příběhy určitě našli. Pořád existuje velký kontrast mezi velkými rozvinutými městy a venkovem. Obyvatelé měst na dívky z venkova, které tam přicházejí za prací, stále pohlížejí jako na podřadné. A naopak, když se ty dívky vracejí zpátky na vesnici, místní lidé na ně pohlížejí jako na padlé, prodejné ženy. Kontrast mezi přísnou morálka konfucianismu, která na venkově stále panuje, a přílišnou uvolněností ve městech je stále značný. 

Čtěte také

Zuzana Li: Čínská literatura ukazuje i odvrácenou tvář ekonomického zázraku

Jednou ze silných scén románu je násilná sterilizace žen, které mají víc potomků. Obětí se stane i jedna z hrdinek, která ještě nemá žádné dítě, ale omylem je spolu s ostatními zbavena možnosti stát se matkou. Dějí se takové věci i v současné Číně?

V této otázce taky dochází k velkým posunům. To, co román líčí, se dělo v období, kdy v Číně vládla politika jednoho dítěte, jejímž cílem bylo omezit nárůst počtu obyvatelstva. Začalo to v sedmdesátých letech, kdy se narodila. Tehdy docházelo k násilné sterilizaci žen nebo také k potratům, když se ukázalo, že je plod ženského pohlaví. Cílem každé rodiny bylo mít syna, což je spojeno s konfucianismem. Docházelo i k vraždám novorozených holčiček, rodiče je opouštěli. Zároveň na Západě mnoho takových miminek adoptovali, takže je teď v USA, ve Velké Británii a v dalších západních zemích spousta mladých žen čínského původu, které mají adoptivní rodiče. Čína se mezitím posunula jinam, zrušila politiku jednoho dítěte a naopak jsou tam snahy povzbudit růst populace, protože čínská populace, stejně jako ta západní, stárne. Teď jsou tedy naopak snahy povzbuzovat ženy, aby měly víc potomků, ale už se to nedaří. Ženy mají zájem budovat kariéru, často odmítají se vdávat a zakládat rodinu. Je to spojeno i s hektickým způsobem života, mnoho lidí, kteří chtějí ve městech přežít, se bojí mít rodinu, protože děti jsou velkou finanční zátěží. Takže nyní je ten problém spíš opačný, mnohé čínské ženy děti nechtějí.