teepee: Zasněnost se k nám hodí

Teepee: Miroslav Patočka a Tereza Lavičková

Posluchači Radia Wave je znají jako finalisty projektu Czeching, komerčněji zaměřené publikum zas coby koncertní předskokany Emmy Smetana nebo Václava Neckáře. Původně plzeňské duo teepee (s malým „t“!) vzniklo v roce 2015 a tvoří ho Tereza Lavičková a Miroslav Patočka. Hrají omamný dreampop s výraznými vokály. Nové album formace, jež koncertuje venku možná častěji než doma, se jmenuje Where the Ocean Breaks a vychází u berlínského labelu Springstoff.

Jste spolu už pět let. Jak se za tu dobu proměnila vaše hudba a jak váš vzájemný vztah?

Miroslav: Při práci na novém albu jsme se toho hodně naučili. Díky našemu producentovi a jeho vybavení dostaly písničky nový háv, ale v podstatě jsou pořád stejné. Pořád jde o dva zasněné upřímné vokály, hodně delaye a reverbu. Co se asi změnilo nejvíc, je to, že už hrajeme s celou kapelou, a tak máme mnohem víc možností, jak naši hudbu co nejlíp předat. Co se týče našeho osobního vztahu, tak daleko lépe rozumíme tomu, jak ten druhý funguje, a neustále se snažíme naše protiklady uvést v soulad. Jsme ale velmi vděční, že spolu stále můžeme tvořit a že nás naše hudba pořád někam vede.

Nové album vydáváte u berlínského labelu. Proč? Nenašli jste v Česku vydavatele, který by vám vyhovoval?

Tereza: V Česku bezpochyby existuje několik menších labelů, se kterými by spolupráce dávala smysl, avšak díky showcase festivalu Waves Vienna si nás všimlo berlínské vydavatelství Springstoff a projevilo zájem s námi spolupracovat. Přišlo nám skvělé zkusit to s týmem, který nám může pomoci dostat naši hudbu za hranice, navíc z Německa, které je pro evropský hudební průmysl klíčové. Kromě toho, že naší hudbě velmi věří, se s labelem shodujeme hodnotově a jsme pyšní, že jsme součástí queer, feministického labelu, kterému nejsou cizí ani otázky ekologie. Takový přístup a postoj se v Čechách špatně hledá.

Jezdíte hodně po showcaseových festivalech, naposledy jste byli na Eurosonic Noordeslag v Groningenu. Naplňují se očekávání, s nimiž na podobné akce míříte?

Tereza: Na showcasech asi každý tak trochu doufá, že se na jeho koncert přijde podívat někdo důležitý, on ho ohromí a nabídky se jen pohrnou, ale skutečnost je jiná. Konkurence je obrovská a je to jednoduše o štěstí. Očekávání jde ruku v ruce s frustrací, takže je lepší v nic nedoufat a pak můžete být jen příjemně překvapeni. Po několika předchozích zkušenostech jsme si tentokrát jeli Eurosonic hlavně užít a to se nám povedlo.

Jako předkapela jste si už zahráli se spoustou zajímavých jmen, včetně Seafret nebo Lenny. Ale „zahřívali“ jste i publikum Václava Neckáře. Vybral si vás sám zpěvák? A jak jste se mu líbili?

Miroslav: Možnost předskakovat Václavu Neckářovi nám nabídl brněnský promotér po našem prvním koncertu v Brně. Celý večer pro nás byl obrovský zážitek, publikum bylo vstřícné a hrát s tak úžasným umělcem, jakým je pan Neckář, bylo velmi inspirativní. Taky nás potěšilo, že jeho bratr Jan tehdy naši hudbu hodně chválil.

Muzika teepee bývá označována jako křehká a hladící duši, což moc nekoresponduje s tématy vašich písní, která nejsou zdaleka všeobjímající. Považujete se za „angažované“ hudebníky?

Tereza: Záleží, co myslíte těmi angažovanými hudebníky... Jestli je to o tom, poukazovat na určité společenské problémy, tak ano. Oba jsme angažovaní v osobním životě, takže se to promítá i do hudby. Spousta našich písní je takovým rozjímáním nad sociálními, ale i našimi osobními tématy, takže se k tomu určitá zasněnost, myslím, hodí. Navíc to jsou někdy taková témata, že obejmout potřebujete. Na novém albu se ale objevují i pozitivnější písně, například o lásce, takže už z té deprese trochu vyrůstáme. Angažovaní ale zůstaneme, protože musíme nějak reflektovat toxicitu společnosti, kterou pociťujeme.

teepee



Miroslave, jedna z písní i název vaší desky prý odrážejí vaše emoce z Baskicka, konkrétně z pobřeží, poblíž nějž se „láme oceán“. Proč se do vás tak vepsalo, šlo o konkrétní místo, nebo spíš pocit?

Během půlročního pobytu v Baskicku mě celkově uchvátila tamní příroda. Oceán ve mně ale zanechal nejsilnější stopu - kvůli klidu, který ve mně vyvolává, napětí a nadšení, které jsem cítil především při surfování, ale zároveň pro nezkrotitelnost, jež vyvolává pokoru. Zároveň je ve městě jako Bilbao oceán zcela zjevnou součástí každodenního života a pro kluka z malého města na západě Čech ani neexistovala jiná možnost, než se tím nechat fascinovat. Na řece, která prochází městem, můžete pozorovat změny způsobené přílivem a odlivem, a pokud se proběhnete jen pár kilometrů, ocitnete se v docích, které jsou dokladem historie toho města.

Terezo, vy jste žila nějakou dobu v Indii. Mnoha Evropanům pobyt v té zemi přinese určité zásadní poznání, probuzení. Potkalo vás tam něco podobného?

Je to klišé, ale přesně to se mi tam stalo. Pro mě to ale bylo jiné poznání než pro většinu Evropanů, kteří jedou do Himálaje meditovat a poznat sami sebe. Já jsem žila s místními lidmi, denně učila jejich děti a poznávala jejich život. Na vlastní kůži jsem pocítila děsivé následky chudoby, kolonialismu, rasismu a globalizace, ale paradoxně mi to pomohlo vidět sklenici poloplnou místo poloprázdnou. Dalo mi to strašně moc, protože když vidíte lidi, kteří nemají vůbec nic, tančit a radovat se z maličkostí, tak se ve vás prostě něco pohne.

Jedním ze zásadních témat současnosti je ekologie. Vím, že ani vám není lhostejné, co se s životním prostředím globálně děje. Co mohou pro zlepšení stavu udělat hudebníci, filmaři, prostě umělci?

Miroslav: Jsme přesvědčení o tom, že bez zásadních změn v našem chování se Země neobejde. Pro hudebníky je to velmi těžké, protože toho bohužel hodně najezdíme. Zatím se snažíme kultivovat naše návyky v osobní rovině, ale chtěli bychom začít nějakým způsobem kompenzovat naši uhlíkovou stopu, způsobenou právě ježděním na koncerty. Také se nově snažíme na náš merch používat ekologičtější materiály a vyhýbat se plastům. Proto je obal Where the Ocean Breaks celý z papíru. V neposlední řadě je třeba na problémy klimatu upozorňovat a informovat lidi o tom, jak moc je situace závažná - v tom vidím poslání současných umělců.



Na co se v roce 2020 nejvíc těšíte?

Nejvíc jsme se těšili na to, až konečně vyjde nová deska, teď už je venku a my se těšíme, kam všude nás zavede...

Spustit audio
autor: Milan Šefl

Související