S dronem do boje za lepší svět. O novém filmu Petra Zelenky

Film stojí na setkání, posléze i utkání dvou třicátníků, někdejších spolužáků. Jsou velice různí. Zatímco Plech (Jiří Mádl) má prosperující firmu na poskytování služeb s drony - natáčení reklam či happeningů, Pavel (Kryštof Hádek) je idealista, posedlý napravováním světa. Především kvůli tomu a své naivitě nemá pořádné zaměstnání ani peníze. Plech potřebuje navigátora pro řízení dronů, a nabídne kamarádovi byznys. Jenže Pavel nedokáže uvažovat ani jednat pragmaticky, touha po spravedlnosti ho žene do hazardních aktivit, stále hledá nové podněty, proti nimž se vrhá do boje.
Příběh má nosný nápad, schopný utáhnout závažné myšlenky a solidní dějovou konstrukci. Zejména v poslední třetině je Modelář napínavý, graduje do působivého (i když víceméně očekávatelného) finále. Zelenka rozehrává a umně proplétá reálné a fiktivní situace, podobně jak to dělal i dříve. Prolínají se tu hry i sny zasazené do současna: prezidentská volební kampaň, koncert rappera s ostrými texty proti establishmentu (stejně jako v celém filmu, i zde výborný Jiří Mádl), protestní akce anarchistů s nafukovacím prasetem. A hlavně okouzlující hrátky s drony, které tu mají významnou roli jako nositelé humoru i dramatických momentů. Bohužel některým epizodám i motivům chybí pointa, zůstávají nedotažené, jakoby ve vzduchoprázdnu.
Spádu děje by prospěla i štědřejší dávka humoru, víc lehce komických momentů (a hlášek) by jej odlehčilo.
Autor klade naléhavé a aktuální otázky - kam až je možno zajít v náruživé snaze dosáhnout spravedlnosti, kdy může boj za právo přerůst v bezpráví, kde začíná terorismus. Problém je však v tom, že nositel aktivistické posedlosti není jen naivní „mimoň", ale spíš muž s diagnózou psychotika, nebo aspoň k psychické poruše směřuje. Což mírně znehodnocuje poselství, jež by měl předat divákům. Možná to byl autorský záměr, který však na sto procent nevyšel. Je však třeba dodat, že Kryštof Hádek ztvárnil svého „ujetého" Pavla výtečně.