Příběhy ukryté v ulicích Prahy

Proměny současné Prahy skrz příběhy těch, na které nejvíce dopadají, mapuje pětidílný dokumentární seriál Paměť města, který v březnu odvysílá Dvojka Českého rozhlasu.

Ačkoliv jsou některé změny k lepšímu, o dopadech na místní a to, jak se s nimi musejí vyrovnávat oni, se moc nemluví. Paměť města, ukrytá v lidech a jejich vyprávění, mizí. Stěhuje se tam, kde lze ještě utáhnout nájem, kde je možné se cítit bezpečně, kde si můžete otevřít obyčejnou hospodu a kde si pivo mohou dát i místní. O co vlastně Praha přichází? A jak se dnešní Pražané cítí?

Starousedlík cizincem

Centrem města se ženou davy turistů. Jenom po Karlově mostě denně projdou desítky tisíc lidí. Stísněnost a pocit nepatřičnosti, to jsou hlavní pocity, kteří mají starousedlíci. Když žijete v centru Prahy, jsou turisté všude. Dokonce i na místech, která považujete za domov. „Všechny zajímá jen byznys, ne to, že se nemůžeme vyspat,“ říká smutně Petr Městecký. Zakladatel iniciativy Za snesitelné bydlení v centru Prahy žije v Růžové ulici už několik desetiletí. Pozoruje, jak se prostor kolem jeho domu mění. Nejenom ten venku, za okny, ale i ten přímo za domovními dveřmi. Hluk, nepořádek, každodenní večírky. Fungující čajovnu v přízemí střídá prodejna zavazadel. Potraviny půjčovna koloběžek.

Život Petra Městeckého a jeho rodiny se s nástupem fenoménu zvaného „krátkodobé pronájmy" totálně proměnil. Masový turismus, který požírá města, je globálním problémem a souvisí s celou řadou věcí. V prostoru vlastního domova přemýšlí Petr Městecký o tom, v jakém městě vlastně poslední roky žije a co se stalo, že se přestal cítit bezpečně. Není sám. Podobné pocity mají mnozí další.

Jak se má Praha postavit k turismu, který ji už začal požírat, se řeší i na politické rovině. Do našeho hlavního města přijíždí totiž stejný počet návštěvníků jako do třikrát většího Berlína. A jejich potřebám se město začalo přizpůsobovat. „Dřív jsme si říkali: jsme tu my, řeznictví, pošta, domácí potřeby a papírnictví. Pak zmizelo papírnictví. Potom domácí potřeby.

Pořád jsme tu byli my, řeznictví, pošta. A dnes je tu jen řeznictví a pošta. A oboje má nejistou budoucnost," popisuje Mariana, která po léta pracovala v legendárním knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě. To přežilo protektorát, komunistický režim, divoké devadesátky, ale současný rozmach turismu ho zadusil.

Jen auta a pivovar

Žižkov je jedna ze čtvrtí s bohatou historií. Probíhaly tu boje o svobodu už od dob husitů přes dělnická hnutí až po současnost. Vzpurná atmosféra Žižkova byla od konce 19. století podhoubím pro nekonformní životní styl, buřičství a bohému. Ze Žižkova však téměř zmizely nejen jeho původní obyvatelé, ale třeba i „knajpy", kde byste dříve našli rebelující postavičky typu Franty Sauera, Jaroslava Haška nebo Franty Gellnera. Místo nich tu však je plno barbershopů, cool kaváren a kebabu.

Takový osud postihl i dříve dělnické Holešovice, ležící na břehu Vltavy. Tam, kde se dřív se džbánem chodilo pro pivo a děti okukovaly potetované námořníky, jsou rezidence s byty za víc než deset milionů, na něž Češi povětšině nedosáhnou. Smíchov se zase postupně proměňuje v dopravní kapsli. Zástavba volných míst způsobuje, že prachové částice začínají čtvrť dusit. „Tady bydlí jenom auta a pivovar," povzdechne si Honza, jedna z postav dokumentu, režírovaného Alžbětou Medkovou. Podobně se cítí i důchodkyně Zora. Zdá se jí, že nová zástavba vůbec nerespektuje potřeby obyvatel a že smíchovští nebudou svou čtvrť už brzy poznávat.

V podobném duchu vzpomínají obyvatelé Karlína. Živelná část města se sterilizuje. A nejvíce to odnáší romská komunita: právě Romové byli po povodních vystěhováni ze svých původních domovů. Na jejich místo naskočily bílé límečky. Karlín je dneska administrativní čtvrtí. Rušno je tu především v době oběda, kdy se všichni zaměstnanci newsroomů, openspaců, startupů a dalších podobných míst vyhrnou na „meníčka". Po večerech je tu klid. A to i proto, že se z dříve opovrhované a vysmívané čtvrti stala čtvrť lukrativní.

Zažíváte to taky?

Vyrazili jsme do ulic a hledali vcelku obyčejné příběhy. Zajímalo nás, jak se dnes v Praze cítí ti, kteří tu po léta žijí a zpovzdálí sledují všechny proměny města. Zajímalo nás, jak na ně tyto proměny dopadají - psychologicky i prakticky.

Nájemníci, vlastníci, drobní podnikatelé, studenti a studentky, důchodci a důchodkyně, rodiny s dětmi. Ti všichni tvoří naši „paměť města". Natočili jsme seriál, který se skrz intimní sondy a noření do vzpomínek věnuje navýsost aktuálním problémům, jako jsou nedostupné bydlení, masivní turismus, gentrifikace, nová developerská výstavba i vytlačování původních obyvatel. Stačí se jen na chvíli zaposlouchat do příběhů a brzy vám budou připadat až podezřele známé. To asi proto, že je s největší pravděpodobností zažíváte taky...