Srdce to většinou rozhodne za mě, říká zpěvačka a skladatelka Lenny

Naposled jsme spolu mluvili, když jste vydávala nabušený rockový singl Overdosed. Novinka Lithium je na vás poměrně komorní věc. Chtěla jste se předvést v jiné poloze?

Tenhle singl jsem vůbec neplánovala, ale dostala jsem se ke spolupráci s Mikem Shinodou, který si tu písničku sám vybral ze série demosnímků, co jsem mu poslala. Kdyby Lithium neprodukoval Mike, asi bych jako další singl vybrala něco, co by šlo rockovějším směrem. Lithium je ale pro mě příjemná odbočka.

Název skladby vyvolává různé asociace. Stejně se jmenuje i písnička Kurta Cobaina z kultovní desky kapely Nirvana Nevermind. A taky se lithium používá při léčbě bipolární poruchy…

Je to trošku depresivní písnička a název k ní sedí. Pojednává o toxickém vztahu, primárně je tedy o složitosti partnerství, i když si ji může každý vykládat po svém. Když jsem píseň Lithium psala, vnímala ji jako příběh bezmoci. Volání o pomoc. Produkce Mikea Shinody na vyznění nic nezměnila, jsem ráda, že se z toho nestal veselý song, že zůstala zachována ta emotivní zpráva, která je v písničce obsažena.

Na singlu Lithium je zajímavá jeho geneze. Základ písničky ležel tři roky v šuplíku, odkud ho vytáhnul až zmíněný producent a vokalista Linkin Park. Jak se k vám dostala taková hvězda?

S kapelou jsme byli vybráni jako support na pražské zastávce turné Mikea Shinody Post Traumatic Tour v březnu 2019. Šlo o strašně příjemné setkání. Měla jsem hned pocit, že mluvím v uvozovkách s normálním člověkem. Mikea jsem brala jako dalšího kolegu, který má jako středobod svého života muziku. Asi i proto jsme si sedli. Po vystoupení se mě ptal, co dělám, jak píšu, zajímal se o moje inspirace. Pak mi dal na sebe kontakt a od té doby si píšeme. Jsem hrozně ráda, že naše spolupráce vzešla z osobního setkání, že to nebylo přes manažera. Komunikace s ním je výborná, odpovídá obratem, když potřebuju cokoli schválit, vyjednat, rovnou napíše, poradí.

Lenny: „Když máte příznivé kritiky, je to fantastický. Když dostanete hudební ceny, je to úžasný. Ale k čemu mi jsou dobré kritiky a hudební ceny, když pak na koncert přijde deset lidí…“|foto:Beáta Máthé

Předskakovat na koncertě kapely Mikea Shinody se taky nepoštěstí každému. Jak se to povedlo vám?

Myslím, že to zařizovali promotéři koncertu, což byli ti samí lidé, kteří u nás dělají třeba festival Rock for People. Znali mě a doporučili, protože jsem se asi hodila k muzice, kterou teď Mike dělá. Schvaloval mě ale přímo jeho management a sám Mike.

Na koncertě jste si s ním i zazpívala – v duetu Make It Up As I Go. Na nahrávce tuhle písničku se Shinodou zpívá výtečná americká raperka K. Flay, známe ji třeba z titulkové písničky v nové verzi Tomb Raider. To byla výzva, ne?

Vůbec jsem neměla čas o tom přemýšlet. Nabídka na společnou písničku přišla asi deset minut před mým odjezdem z domova na zkoušku s Mikem a já věděla, že to je příležitost, které se nelze nechopit. Tu písničku jsem znala, ale ne detailně, a byla jsem vděčná, že je jakžtakž v mé tónině, že jsem nemusela složitě žádat o nějaké úpravy. Takže jsem dorazila na zkoušku, poprvé si podala ruku s Mikem a šli jsme na to.

Čtěte také

Lenny: Chystám se zdivočet!

S Mikem Shinodou vás spojuje také to, že máte velký podíl na coveru svých desek a na vizuálu vaší tvorby vůbec. Navrhla jste i cover singlu Lithium. Co vás inspirovalo?

Mohla bych vtipně odpovědět, že to byla absence budgetu… (smích) Ale já si vždycky umím poradit. Vizuály se u mě většinou odvíjejí od podoby klipu, když už je hotový. Když ne, pak mě napadne grafika, o kterou si v mých očích písnička řekne. Třeba u Hell.o se tematicky střídají čtyři motivy a mě napadlo, že by mohly být na obalu singlu vyjádřeny ikonkami. Klip ke skladbě Lithium jsme točili až poté, co jsem musela odevzdat návrh coveru, takže nešlo vycházet z vizuálu videa. Napadlo mě využít jen obyčejného textu. A tak je na obalu jen lakonicky uvedeno „tohle je song, který napsala Lenny a produkoval Mike Shinoda“. Ta grafická jednoduchost mě bavila.

O vizualitě v souvislosti s muzikou nemluvíte poprvé. Vnímá vaše generace hudbu natolik přes obraz? Je to tím, že jste vyrostli na MTV, na klipech?

Znáte písničku Video Killed The Radio Star? Já ji poslouchala nedávno a teprve mě trklo, o čem vůbec je! Teď to zase vypadá, že YouTube a Spotify zabily alba. Každá doba přináší něco, co mění náš pohled na muziku. Až zanikne Spotify, přijde zase něco jiného. Kdo si dneska vzpomene třeba na aplikaci Musica.ly, takový to karaoke, kde nejste slyšet. To byl boom! Jenže přišel TikTok a na Musica.ly si už nikdo nevzpomene. Pořád bude vznikat něco nového a člověk by na to měl být připravený. Na druhou stranu je umění přizpůsobit se době a zároveň úplně neohnout záda a změnit se jen proto, že to je trendy.

„Pusa mi narostla v angličtině, nemůžu si pomoct. Spousta lidí si to plete s ignorantstvím a tvrdí, že opovrhuju českým jazykem. Ale opak je pravdou,“ prozrazuje Lenny|foto:Beáta Máthé

Klip k písničce vznikal na Kanárských ostrovech. To muselo být příjemné, odskočit si z covidového Česka k moři. Kde přesně jste natáčeli?

Na ostrově Gran Canaria. Nejdřív jsem si tedy musela ověřit, že fakt jde o Las Palmas na Gran Canarii, ne o ostrov La Palma, kde teď sopka chrlí lávu… (smích) Musím říct, že příroda na tom ostrově totálně korespondovala s představou, kterou jsme o klipu měli s Ondrou Kudynem, režisérem. Nedozírné moře, rudé západy slunce… Přesně ta depka, jakou jsme potřebovali. (smích)

A co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Mám v klipu dlouhé šaty, první den jsem z nich byla nadšená, přišly mi úžasný. Ale další den už jsem je proklínala a dělalo se mi špatně jen z představy, že je budu muset zase navléct. Byly mi těsnější a měla jsem z nich úplně poškrábané boky a záda. A ve finální scéně klipu v šatech vstupuju do moře. Ve vodě samozřejmě neskutečně ztěžkly, měla jsem pocit, že jsem ve svěrací kazajce. Na obrazovce to ale vypadá krásně, až nebesky… Taky mě kameraman s režisérem nechali vyválet v bahně, připomnělo mi to scénu s Cruellou ve filmu 101 dalmatinů, z Glenn Closeové tam taky odpadává bláto. Tohle ale bude jen v backstage záběrech. Vlastně mi jako úplně nejvtipnější z celého natáčení přišel ten kontrast mezi realitou a tím, co nakonec uvidí lidi.

Lenny, teď na vážnější notu. Musela jste už podruhé odložit velký prosincový koncert v O2 Universum. Vlastně se opakuje totéž, co nastalo loni touhle dobou. Lockdown nicméně zatím nepřišel a možná ani nepřijde. Proč jste se přesto rozhodla koncert znovu odpískat?

Těch důvodů je víc. O2 Universum, to už je velká show, které předcházejí rozsáhlé přípravy, jsou v tom zapojené desítky lidí. Ty si musíte na konkrétní čas zabukovat, a přitom jim nemůžete slíbit, že koncert za současné situace vůbec proběhne. Taky fanouškům bych hrozně ráda nabídla nějakou míru jistoty, jenže tu nemám v tuhle chvíli ani já sama, ani pořadatelé koncertu. Nikdo není dneska schopen odhadnout, co bude v dalším týdnu, natož co bude za měsíc. Rozhodnutí opět odložit koncert nebylo lehké, sama vím, jaký to je opruz, když se jako fanoušek těšíte na oblíbeného zpěváka nebo kapelu a nakonec to neproběhne. Mámě jsem třeba loni k Vánocům darovala lístek na Celine Dion, ale její koncert byl v květnu taky odložen.

Žijete v muzikantské rodině, na koncertech závisí váš výdělek – tím myslím i vašeho partnera a vaši maminku. Už skoro dva roky nemůžete dělat svou práci naplno. Když to vezmeme čistě ekonomicky – jak moc jste to v rodině pocítili? Musel někdo z vás třeba vzít práci, kterou byste jinak nevzali?

Naštěstí jsme k takovým kompromisům přistoupit nemuseli. Jsem za to fakt vděčná. Někteří moji kolegové šli dělat úplně jinou práci nebo docházeli na brigády. Já oproti tomu mohla dál dělat, co mě baví, i s tím časovým komfortem. Jezdím teď často do Berlína, do tamních studií, skládám tam, natáčím, můžu klidně tři čtyři dny dělat na písničkách, aniž bych se obávala, že nebudu mít na chleba. Mám výhodu, že jsem nejen interpretkou, ale i autorkou svých písniček, takže nějaké finance mi plynou i z autorských práv. Mohla jsem si tedy dovolit odmítat spolupráce, které se mi nezdály. Paradoxně jich v té covidové době chodilo víc než za běžných okolností.

Před pár týdny opět přilétli do Čech Slavíci. V kategorii zpěvaček jste zůstala těsně za první pěticí nejoblíbenějších. Má pro vás anketa Český slavík nějakou relevanci?

Je to hlasování fanoušků. A pro mě největší ocenění vždy plyne od lidí. Když máte příznivé kritiky, je to fantastický. Když dostanete hudební ceny, je to úžasný. Ale k čemu mi jsou dobré kritiky a hudební ceny, když pak na koncert přijde deset lidí… Jestli vaše jméno opravdu něco znamená, to se pozná na koncertě nebo na festivalu, když máte plno nebo když za vámi pak lidi přijdou, že vás třeba neznali a že se těší na další koncert. Za mě je tohle vždycky nejvíc – a Slavíci to odrážejí. Jinak vám k letošním Slavíkům nic moc neřeknu, protože jsem na předávání cen nebyla, natáčeli jsme na Kanárech ten klip. Ale samozřejmě jsem zaznamenala kauzy kolem.

Lenny: „Myslím, že jsem na světě proto, abych tvořila a něco po mně zůstalo. Což ale neznamená, že se v životě rozhoduju racionálně.“ |foto:Lukáš Wagneter

Takže víte i o proslovu rapera Řezníka, který prohlásil, že česká pop-music je už desítky let na úplném dně… Vy se vůči tomu, jak zní český pop, taky hodně vymezujete – zvukem nahrávek, angličtinou v textech. Jaká slova byste při hodnocení zdejší scény volila vy sama?

No… Poslední dobou se, myslím, český pop trochu obrodil. Máme dobrý základ v kapelách jako Chinaski nebo Kryštof. Třeba já Chinaski zbožňovala, když jsem byla malá, písničky Pavla Grohmana i texty Michala Malátného se mě dotýkaly. A v tom to asi je, velká část dnešní české muziky se mě vnitřně nedotýká, to je ten rozdíl, který cítím mezi naší a zahraniční scénou. Je to i velikostí trhu, venku si vždycky najdete to své, v rocku, v rapu, třeba i v country. Tady je ten rybníček pořád moc malej. Ale jak jsem řekla, trošku se to v Česku zvedlo, je tu hodně mladých raperů, kteří jsou plní energie. A v moderním popu to obrození vidím v Mirai. Líbili se mi od začátku a s novou produkcí vystřelili ještě výš. I jejich texty mají váhu a to je co říct. Kromě Davida Stypky, budiž mu země lehká, tady není moc dobrých mladých textařů. Nevím vlastně, koho dalšího bych jmenovala.

Je i to důvod, proč pořád zpíváte výhradně anglicky?

Pusa mi narostla v angličtině, nemůžu si pomoct. Spousta lidí si to plete s ignorantstvím a tvrdí, že opovrhuju českým jazykem. Ale opak je pravdou. Ve škole jsem pořád psala básničky, povídky, miluju Cimrmany, divadlo. To, že zpívám v angličtině, nevyjadřuje můj postoj k češtině, jen mi to je přirozenější.

Své fanoušky jste přes Vánocemi obdarovala singlem. Na co se mohou čekat napřesrok, co chystáte?

Strašně si teď užívám studiovou práci. Studio je pro mě šťastný místo. Mám chuť psát a natáčet a myslím, že je to vidět. Hned zkraje příštího roku bych chtěla představit nový směr, kterým bych se chtěla ubírat.

Napovězte.

Nápovědou může být jarní singl Overdosed, ale ani komornější singl Lithium není krok stranou. Vždycky mě bavila rocková muzika a chtěla bych si tenhle žánr pořádně vyzkoušet. Ve finále ale budu vždycky holka od piana, to nikdy nezapřu. Na každém mém albu, i kdyby bylo třeba metalový, bude nějaká balada.

Hudba je pro osmadvacetiletou zpěvačku a skladatelku Lenny zjevně životní téma|foto:Universal Music

V písni Overdosed zpíváte o stavu absolutní zamilovanosti, kdy člověk nevnímá svět kolem. Takový stav zažijeme jen párkrát za život. Do koho jste byla vy sama úplně nejvíc, absolutně zamilovaná?

Ale já si nemyslím, že v Overdosed musí jít o lásku ke konkrétní osobě, zamilovaný můžete být i do života jako takového. Anebo to nemusí být partner, ale rodina nebo kamarádka. Já tu písničku vnímám spíš ve smyslu unešenosti něčím.

To zní, jako kdybyste mi utíkala od otázky…

Tak dobře. V partnerství to se mnou nikdo nikdy neměl jednoduchý a asi mít ani nebude. Protože mám muziku. Tím nechci říct, že je vždy na prvním místě, ale je se mnou tak provázaná, že třeba pro lidi mimo branži to musí být šok. Partnerství budu asi muset už navždy vybalancovávat s pocitem poslání, které cítím z muziky. Myslím, že jsem na světě proto, abych tvořila a něco po mně zůstalo. Což ale neznamená, že se v životě rozhoduju racionálně. Srdce u mě bude mít vždycky nad rozumem navrch. Většinu věcí zatím rozhodlo za mě.