Psycholožka a vrah na erotické lince
Napsat kvalitní žánrovou hru, která ctí zákonitosti žánru a zároveň posluchače překvapí, zaujme a pobaví originální zápletkou, svéráznými, a přitom sympatickými postavami a nevšední pointou, může být někdy náročnější než vytvořit osobitou uměleckou výpověď mimo žánrové kategorie.
K tradičním rozhlasovým žánrům patří detektivka - připomeňme alespoň Promiňte, omyl od Lucille Fletcherové, jednu z nejvýznamnějších rozhlasových her historie. Předloňský projekt ČRo Dvojky Léto s Sherlockem i letošní Vražedné léto dokazují, že rozhlasová detektivka je stále přitažlivá pro posluchače i dramaturgy. To, že představuje inspirativní výzvu i pro mladé autory, dokládá Silvia Divékyová, studentka Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU v Brně, která pro rozhlasový projekt Vražedného léta napsala hodinovou detektivní hru Liliová přikrývka (TR 33/2019), jež měla na stanici Dvojka premiéru 18. srpna.
Autorka se inspirovala skutečnou událostí, která se odehrála v březnu 2016 v Brně. Tehdy byla v arboretu Mendelovy univerzity nalezena zavražděná mladá žena. Případ šokoval veřejnost - parkem denně projdou stovky studentů, je oblíbeným místem zamilovaných i rodin s dětmi. Brzy vyšlo najevo, že se dívka nestala náhodnou obětí psychopata, ale že s vrahem měla milostný vztah. Několik dní před vraždou se s ním však rozešla a zhrzený milenec situaci neunesl, přemluvil ji k poslední schůzce a ubodal ji pětadvaceti ranami. Pak chladnokrevně odnesl všechny věci, na jejichž základě by dívka mohla být identifikována - například kabát a kabelku.
Autorka pro identifikaci vraha vymyslela vtipný motiv: hlavní svědkyní, která pomůže případ vyřešit, je ve hře pracovnice erotické linky Anna, jinak studentka psychologie, která si telefonáty přivydělává a zároveň provádí vlastní odborný výzkum - sama pro sebe volající analyzuje z psychologického hlediska. Postava i její projev má lehce komediální, bizarní nádech, zároveň je nesporně inteligentní a sympatická, na čemž má kromě zdařilého textu zásluhu i herečka Kateřina Veselá. Postava Anny nabízí inscenačně velké možnosti: s telefonáty na erotickou linku lze pracovat jak formálně (jako s funkční interpunkcí, zdrojem temné atmosféry, grotesknosti, případně humoru), tak obsahově - rozhovory s vrahem by mohly být nositelem výrazného dramatického napětí. Bohužel postavě nebyl dán větší prostor, o telefonátech s vrahem se pouze mluví, v úvodu inscenace sice slyšíme několik ilustračních replik, dále se však s nimi nepracuje a motiv připomínají pouze intermezza, která tvoří zneklidňující směsice zvuků a rozrušeného mužského dechu.
Je škoda, že stejně poutavé nejsou postavy vyšetřovatelů - komisařky Dany a jejího začínajícího kolegy Martina. Dialogy nejiskří, herecké výkony Alžběty Mahdalové a Tomáše Davida působí nevýrazně. Tvůrcům, zejména režisérovi Radimovi Nejedlému, se však podařilo to nejdůležitější: udržet napětí příběhu, a tím i pozornost a zájem posluchače, a to během celé inscenace.
