Belgie: země tisíců piv

Jak vás napadlo napsat knihu o belgickém pivu?

Psaní mi bylo vždy blízké, před Českým rozhlasem jsem řadu let pracoval v ČTK. Ostatně před patnácti lety jsem už jednu knihu napsal, o búrské válce. Pivo je navíc téma, které mě vždy zajímalo. V Belgii jsem coby zpravodaj připravil desítky reportáží a rozhovorů o tamní pivní kultuře, které měly u posluchačů velký ohlas. Hledal jsem, zda v Česku existuje kniha o belgické pivní kultuře, ale žádnou jsem nenašel. V Praze navíc už vzniklo několik specializovaných belgických pivnic a o belgická piva roste v pivotékách zájem. A tak mě napadlo, že by u nás mohla být po takové knize poptávka.

Vaše kniha však není encyklopedií belgického piva, ale fundovaným průvodcem po tamní pivní kultuře. Jaký je typický belgický pivař?

V mnohém se podobá tomu českému. Mezi starší generací najdeme v Belgii i u nás řadu konzervativních pijáků - u nás spousta lidí pije jen ležák nebo tu svou „plzničku “ . V Belgii se podobné oblibě těší třeba Duvel, což je silný belgický ale. V obou zemích ale existuje také poměrně velká skupina lidí, kteří chtějí poznávat nové chutě, chodí do pivoték, ochutnávají různé pivní styly a holdují produkci malých pivovarů.

V čem se česká pivní kultura naopak od té belgické liší?

Češi podle statistik vypijí nejvíc piva na hlavu na celém světě. To Belgičané ani zdaleka ne, ti si pivo víc vychutnávají. Je to dáno i tím, že pivo je tam výrazně silnější a také dražší. Belgičané se také víc věnují párování piva a pokrmů a mají tam různá speciální pivní menu. U nás ještě tohle snoubení chutí piva a jídel podle mě není tak propracované.

Funguje i v Belgii pivo jako tmel, který lidi spojuje?

V Belgii je to dokonce celonárodní tmel! Je to země složená ze dvou rozdílných entit - Vlámů a Valonů a mezi nimi leží multikulturní Brusel. Říká se, že existují jen tři věci, které Belgii drží pohromadě: pivo, fotbal a král. U piva se běžně scházejí Valoni i Vlámové, a když u toho navíc koukají na fotbal, na šarvátky zapomínají.

V Belgii najdeme na dva tisíce různých piv. Kolik jste jich ochutnal?

Zhruba pět set. Takže mám za sebou asi čtvrtinu. Konzumace piva se však s prací rozhlasového zpravodaje moc sloučit nedá.

Máte nějaký oblíbený druh?

Mám rád kyselá piva, která mnoho Čechů nemusí. Belgie je mekkou spontánně kvašených piv. Jde o prastarý způsob kvašení, kdy se kvasnice nepřidávají uměle, ale nechají se do piva spadat z okolí. Takto se piva vyráběla ve starověku a stále se tak vyrábějí poblíž Bruselu - říká se jim lambic. Když se smíchá několik lambiků, je z toho gueuze, což je osvěžující, ale kyselé pivo. Kdybych měl jmenovat ještě jeden styl, tak by to byl tripel, což je hodně silné, světlé, svrchně kvašené pivo, které vzniká až z trojnásobné dávky sladu, než je v normálním pivu. Je proto sladké a silné.

V knize se dozvíme řadu zajímavostí, například o prvním pivovodu na světě. O co jde?

Je to unikát. V Bruggách, což je historické město, jehož jádro je zapsané na seznamu UNESCO, stojí pivovar, který má stáčírnu za městem. Každý den tam vozili uvařené pivo do stáčírny, což zamořovalo centrum města. Poddolovali ho tedy a z pivovaru do stáčírny přivedli potrubí.

Památkářům takový přístup nevadil?

To byl právě ten problém, že to vadilo. Dolovali ho proto jako metro. Ředitel pivovaru mi popisoval, že se museli vyhnout třeba třicet čtyři metrů hlubokým podzemním garážím i kanalizaci. Samotná ražba prý trvala asi půl roku, ale získat povolení zabralo zhruba čtyři roky. Nicméně dnes pivo urazí ty tři kilometry za patnáct minut a je prý díky pivovodu dokonce lepší než dřív.

Ve vaší knize se dočteme i o vánočním pivu. V čem je specifické?

Vánoční piva mají v Belgii tradici už skoro sto let a v současnosti je tam vaří snad každý pivovar. Existuje dokonce speciální pivní festival věnovaný jen vánočnímu pivu, který se koná v malé obci Essen u Antverp. Svezou tam na dvě stě vánočních piv, přijíždějí tam fanoušci těchto silných a chuťově výrazných piv a dva dny je tam ochutnávají. U nás na vánočních trzích máme hlavně svařák a grog. V Belgii jim konkurují tahle piva, která jsou sice studená, ale jelikož mívají zhruba patnáct procent alkoholu, tak zevnitř pořádně zahřejí.

Nechystáte v budoucnu knihu třeba o belgické čokoládě?

To určitě ne. V Belgii jsem se snažil držet se od sladkého dál, ono samotné pivo už je sladké dost. Do tajů belgické čokolády jsem tudíž příliš nepronikl. V Belgii mají osm set druhů čokolády a vyrobí se jí asi pět set tisíc tun ročně. Pokud bych psal další knihu, raději bych se držel svého kopyta a zaměřil se v ní víc na pivní kulturu Bruselu, které jsem se v této knize tolik nevěnoval. Je to scéna sama o sobě.