Prostě nebrečet! Vzpomínka na hlasatelku Hedu Čechovou

Zemřela hlasatelka Heda Čechová, bylo jí devadesát jedna let. Za touhle jednoduchou informací stojí vrstevnatý, barvitý příběh, svědčící o tom, jak silná a odvážná žena to byla.

Heda Čechová svoje odhodlání poprvé projevila po válce, když chtěla studovat chemii a tatínek – Jaromír Šimandl, od roku 1929 zaměstnaný v Československém rozhlase – nesouhlasil. Rozhodla se tedy, že si na studia vydělá sama, a přestože původně nechtěla, šla na hlasatelský konkurz. V roce 1947 začala hlásit a jejích předností (nejen těch slyšitelných) si povšiml i ministr Jan Masaryk, který pro ni vymyslel sérii zahraničních stáží v BBC i jinde. Mezinárodní kariéra však po únoru 1948 neměla nastat.

Nehrála hlasatelku, byla jí. A to je aspekt, který se cení ve všech desetiletích.

Jaromír Šimandl byl komunisty z rozhlasu vyštván do drůbežárny, kde se po čase zastřelil. Heda v té době prodělávala vleklou a vyčerpávající chorobu, kvůli které jí lékaři prorokovali bezdětný život. Ona ale k údivu odborníků přece jen otěhotněla a narodil se Vladimír, o desítky let později herec, populární díky televizní soutěži Chcete být milionářem?.

Když krátce po začátku televizního vysílání u nás oslovila Československá televize Hedu Čechovou ke spolupráci, nepřející kolegyně pozvánku zašantročila, a k přestupu do televize došlo až o něco později. Od roku 1960 už však znali diváci Hedu Čechovou jako tu, která hlásí zpaměti, má krásný hlas i tvář, dovede provázet složitými komponovanými programy a má obdiv publika. Osm let jí bylo souzeno žít s průkazkou zaměstnance Československé televize.

Heda Čechová (roz. Šimandlová) na archivní fotografii z roku 1949

Po srpnu 1968 si „dovolila" citovat na obrazovce Jaroslava Seiferta, což jí nebylo režimem odpuštěno. Ještě nějaký čas sice směla hlásit, ale počátky normalizace ji přece jen z očí diváků vyhnaly. Věnovala se rodině, respektive synovi, pracovala jako archivářka, prodělala rakovinu. Po roce 1989 se stala poslankyní, ale politika ji odradila. Zůstala však u mikrofonu jako interpretka zvukových knih pro nevidomé.

Když se v rozhlase natáčela televizní Třináctá komnata Hedy Čechové, byl jsem u toho a Vladimír se mě tehdy v krátkém, později nepoužitém rozhovoru ptal, čím to je, že byla svého času tak populární. Odpověděl jsem, že to bude nepochybně jistou vlastností, kterou prozrazoval její hlas, totiž nadčasovostí. Zněla úplně jinak než její kolegyně. Byla daleko civilnější, byla víc za sebe, nehrála hlasatelku, byla jí. A to je aspekt, který se cení ve všech desetiletích.

Heda Čechová zkrátka uměla, věděla, znala. A strašně moc toho za svůj život vydržela, rozhodnutá prostě nebrečet. Čest její památce.

Spustit audio

Související