Příběh smyšlený, pocity pravdivé. Šedesát skoro báječných let Michala Viewegha

Její děj se odehrává v Sázavě, kde během pouti dojde k vraždě mladé učitelky. Co události předcházelo a co následovalo, reakce místních obyvatel i celkovou atmosféru malého městečka s notnou dávkou ironie líčí a komentuje dívčin kolega. Spolu s kamarádem, rovněž učitelem na místním gymnáziu, a onou dívkou tvořili nerozlučnou trojici. Navíc ji oba tajně milovali... Michal Viewegh je známý tím, že do svých literárních děl často vnáší autobiografické prvky. Jak tomu bylo v případě Názorů na vraždu?

Se Sázavou jste celoživotně spjatý. Váš otec byl dokonce nějakou dobu tamním starostou. Inspirovali vás při psaní konkrétní obyvatelé, stály na počátku nějaké vaše zážitky a vzpomínky, nebo jde čistě o fikci?

Jak často říkám: ten příběh je smyšlený, pocity pravdivé... Že jsou lidé často až nebezpečně rychle hotoví s názorem na cokoliv, toho si všímám už od doby, co jsem začal brát rozum... Pro malá města, jako je Sázava, to možná platí dvojnásob: všichni se tu trochu známe, ale máme pocit, že o druhých víme úplně všechno...

Váš pohled na sázavské obyvatele je značně ironický a kousavý, popisujete jejich mnohdy povrchní starosti, přízemní uvažování, vztahy plné přetvářky. Neměli vám to Sázavští po vydání knihy za zlé? Poznali se v některých postavách?

Možná se někteří poznali – nebo se domnívali, že se poznávají –, nicméně přímo mi to nikdo neřekl. Kdo by taky přiznal, že se poznal třeba v postavě místní drbny, že?

Michal Viewegh: „Že jsou lidé často až nebezpečně rychle hotoví s názorem na cokoliv, toho si všímám už od doby, co jsem začal brát rozum...“ |foto:Michaela Danelová, Český rozhlas

Hlavními hrdiny novely jsou učitelé. Vy sám jste nějakou dobu také učil. Jak vzpomínáte na svou pedagogickou praxi? Nakolik vás při psaní ovlivnily zážitky ze školního prostředí?

Bezpochyby ovlivnily, román Výchova dívek v Čechách bych bez zkušeností ze zbraslavské základky možná nikdy nenapsal. Tři roky jsem tam učil hlavně češtinu. Moje vzpomínky jsou trochu smíšené: ve třídách i ve sborovně to bylo většinou fajn, v ředitelně jsem chtěl pokaždé dát výpověď.

Názory na vraždu jste psal ještě jako mladý začínající spisovatel, nicméně jazyk i styl této novely jsou velmi vyzrálé. Jak zpětně pohlížíte na tuto svoji prvotinu?

Jedinou přípravou pro tuhle novelu – moji prvotinu – byla tematicky lehce podobná „vančurovská“ povídka, kterou jsem napsal pro tehdejší časopis Mladý svět. Na stylu Názorů na vraždu je poznat, že jsem tenkrát coby zcela neznámý mladý autor chtěl českému literárnímu světu předvést, jak dlouhá a bohatá souvětí umím vykroužit... Ale rozhodně se za tu knížečku nestydím, naopak.

Čtěte také

Michal Viewegh o úspěchu svých deníků: Lidé jsou zvyklí na reality show, tak sledují rozpadlého mě

Jedním z hlavních témat vašich knih jsou vztahy mezi muži a ženami. Vnímáte v průběhu let určitou proměnu ve svém pohledu na to, co je v partnerství důležité a co ne? Obecně, jaké životní hodnoty byly pro vás zásadní ve třiceti a jaké nyní, změnilo se to nějak?

No jistěže vnímám: díky hnutí MeToo prošel i můj zpátečnický pohled na partnerství, sexualitu povinnou progresivní změnou. Kdo chvíli stál, ten nyní stojí ve všeobecném ženském opovržení opodál... Ve třiceti jsem neváhal pochválit ženám nový účes nebo třeba i rtěnku, dnes bych se samozřejmě žádných takových sexistických zvěrstev nedopustil! Všichni už přece víme, že rtěnka zastupuje vagínu nejen vizuálně, de facto, ale už i de iure! Vážně: samozřejmě bych si rád myslel, že autor více než dvacet let starých „promiskuitních“ Povídek o manželství a o sexu z roku 1999 a autor posledního románu Převážně zdvořilý Leopold  jsou dva trochu jiní lidé... Dovolím si prohlásit, že v mém životě hodnota manželství a lásky uplynulých třicet let stále stoupala – a skutečnost, že jsem se mezitím dvakrát rozvedl, na tom nic nemění, zatímco význam sexu v mém životě už pár let – abych tak nevkusně řekl – spíše klesá...

Jaká témata vás zajímají v současnosti? Pracujete na nějaké nové knize?

Dopsal a odevzdal jsem své paměti Šedesát skoro báječných let, vyjdou těsně před mými šedesátinami. A také vychází reedice Andělů všedního dne. Pro podzim v nakladatelství Euromedia připravují sbírku mých nových povídek a taky reedici veleúspěšných Krátkých pohádek pro unavené rodiče.