Poslušně hlásím, že dobrý voják Švejk je tu s námi už sto let

21. únor 2021

U České koruny v Lipnici nad Sázavou čepuje pivo Martin Hašek, pravnuk autora Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. „Občas natočím pivo alespoň pradědečkovi,“ říká ironicky. Živým teď v hospodě nalít nesmí, o mrtvých ale vládní opatření mlčí. Jaroslav Hašek začal psát Švejka v únoru 1921 a už v březnu začal román vycházet na pokračování. Větší část díla vznikla právě v lipnickém lokále.

Martin Hašek dílo svého předka miluje, i jemu je vlastní ironie, sarkasmus a černý humor. „Když pradědovi přinesu čepované pivo na hrob, vždycky ho vypije,“ vypráví s vážnou tváří. Z restaurace U České koruny to má k hrobu Jaroslava Haška (1883–1923) sotva pět minut, od rovu je krásný výhled na středověký lipnický hrad. „Naposled jsem mu donesl půllitr v lednu na výročí smrti. Večer jsem pivo položil na hrob, no a ráno bylo pivko pryč.“

Podobně blafoval štamgasty v lipnickém hostinci i spisovatel Hašek. A pražským přátelům zasílal mystifikační zprávy, například spolunakladateli Švejka Františku Sauerovi líčil následující drama: „V pondělí uspořádal jsem na hradě ohromnou rytířskou slavnost, kde se tak strašně vožrali, že spadl z mostu hradního jeden učitel z Dolního Města a zlámal si vaz. Teď právě byla jeho vdova u mne a chce, abych jí nějak uhradil útraty s pohřbem. Dal jsem jí jeden exemplář Švejka, abych zmírnil její bol a žal.“

Tekuté obětiny

Martin Hašek, pravnuk spisovatele jaroslav Haška, v lokále U České koruny v Lipnici nad Sázavou

Na Haškův hrob v Lipnici nosí alkohol více ctitelů. „Pivo, víno, kořalka, vždycky se to do druhého dne ztratí,“ vypráví Martin Hašek. Občas sice turistům tvrdí, že všechny ty láhve vypije pradědeček, pravda je prozaičtější. Na tekuté obětiny číhá nějaký místní žíznivec. „Nechci z pradědečka dělat většího opilce, než jaký byl. Alkohol měl rád, když ale v hospodě U České koruny diktoval Švejka místnímu písaři, potřeboval mít jasnou hlavu. Pokud tvořil, jen pomalu usrkával kávu s malým rumem. Ožralý by nemohl napsat dílo, které si oblíbí celý svět,“ tvrdí. A má pádné argumenty: „Dožil se pouhých devětatřiceti let, zhruba tolik je dneska i mně. Stačil přitom napsat víc než třináct set povídek a jeden román, který má sedm set stran. Švejka diktoval ještě pár dnů před smrtí.“

Haškův hrob patří k nejudržovanějším na místním žalově. „Před pár lety tu byla výprava až z Islandu. V tamním rádiu zrovna četli Švejka na pokračování jako hlavní večerní pořad a oni byli románem tak nadšeni, že chtěli vidět, kde je Hašek pohřben,“ vypráví spisovatelův pravnuk. Islanďané předpokládali, že hřbitov navštěvují celá procesí a městečko se snadno uživí z útrat milovníků literáta. V zimě je ale Lipnice pustým místem uprostřed Vysočiny, s poloprázdnou hospodou. A v době pandemie tu prostě chcípl pes.

Stoletá oslava

Dobový plakát k vydání prvního sešitu Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války

Všechno špatné je k něčemu dobré. „Na nočním stolku mám Švejka a teď v pandemii si ho opravdu vychutnávám,“ říká Hašek. „Nedovedu si představit, že bych sté výročí vzniku románu oslavil lépe.“ Rodiče mu sice Švejka vnutili už v devíti letech, ale tehdy byl schopen přečíst maximálně třicet stran. S radostí si román přečetl až krátce před maturitou, přičemž náhoda tomu chtěla, že si autora Švejka vytáhl jako maturitní otázku. Martinu Haškovi se před čtyřmi lety narodil syn a od té doby rád říká, že rod „nevymřel po pípě“. Jak se ale vůbec zrodil Švejk?

Psal se počátek března 1921, když se v hostinci Karla Šnora i v dalších lokálech pražské dělnické čtvrti Žižkov objevily plakáty s provoláním: „Kniha tato vychází současně ve Francii, v Anglii a Americe!“ Anebo s ještě vyzývavějším textem: „Vítězství české knihy v cizině! První náklad sto tisíc exemplářů!“

Čtěte také

Opravdu vyšel bestseller? Ano, i ne. Zatím ovšem bohém Hašek jen hurónsky oznámil, že začíná s vydáváním románu na pokračování. Nazval ho Osudy dobrého vojáka Švejka za světové i občanské války u nás i v Rusku, přičemž titul záhy zkrátil na Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. V době, kdy vyvěšoval plakáty po hospodách, měl ale sotva dopsán první sešit zamýšleného díla.

Dobrotivý a zdánlivě pitomý voják Švejk se v Haškových povídkách objevoval od roku 1911, teprve koncem února 1921 se ale autor rozhodl dát postavě hlavní románovou roli. Potvrzuje to například svědectví Haškovy druhé manželky, kterou si přivezl po první světové válce z Ruska (aniž by se rozvedl s první ženou): „Jednou koncem února přišli se Sauerem domů v dobré náladě. Smáli se, objímali a Jaroslav prohlásil, že dostal nápad. Bude psát o vojáku Švejkovi,“ uvedla po Haškově smrti vdova Alexandra Lvova. „Začali tím, že poslali do protějšího hostince u Šnorů pro pivo a pořádně se opili.“ Následující den sice prospali, ale pak se dali do díla. „Velmi rychle, načisto, a když Jaroslava bolela ruka, diktoval Sauerovi,“ vyprávěla Haškova ruská manželka.

Vyhoďte Tarzana

Začátkem roku 1918 bylo v Kyjevě už několik desítek tisíc Čechů. mezi nimi i Jaroslav Hašek (vpravo)

V žižkovských výčepech rozjeli už zmiňovanou kampaň a hospodským slibovali hory doly, přitom pili na sekeru. Samotné vytištění prvního sešitu Švejka, což se mělo stát 14. března 1921, popsal žižkovský výčepní Karel Šnor v až odzbrojujícím svědectví. Hašek se Sauerem hospodu téměř přivedli na mizinu: „Poslední načatý sud ve sklepě 2 suchý buřty as 10 smradlavých syrečků a 1/2 rumu tedy katastrofa úplná. Sešity sem převzal a hned přečetl a velice se mi to zamlouvalo, 20 kusů sem rozložil na okno aby kolemjdoucí viděli že už Dobrý voják Švejk konečně vyšel a měl jsem připraven na tvrdým papíře nápis Viděti Neapol a zemříti, číst Dobrý voják Švejk znamená žíti a různé povídačky takže každý kdo šel okolo si toho všiml. A skutečně ten den sem jich odbyl as 20.“

Hospodský Šnor do zbylých Švejků balil tvarůžky a buřty, načež hospodu musel zavřít.

Hospodský Šnor byl z prodané dvacítky nadšen, celkově však prodal sotva čtyřicet kusů prvního sešitů. A do zbylých Švejků balil tvarůžky a buřty, načež hospodu musel zavřít. Dějiny globálního bestselleru, který byl přeložen do šedesáti jazyků, tedy začaly mezi smradlavými syrečky v upadajícím výčepu.

V průběhu dalších měsíců si Haškových „sešitů“ všimla kritika i čtenáři, světové slávy se ale autor za života nedočkal. A nezažil tedy naplnění prorockých slov, jež vlastně nad Švejkem s notnou ironií sám vyřkl: „Vítězství české knihy v cizině! Vyhoďte ze svých knihoven Tarzana v pralese a různé blbé překlady krváků! Revoluce v české literatuře! Nejlepší humoristicko-satirická kniha světové literatury!“

Od Šaldy po Rudiše

Švejk sluhou u polního kuráta Otto Katze

První díl Švejka sepsal Jaroslav Hašek na jaře 1921 v Praze. Převážně v hospodách, kde ho kumpáni tak zdržovali od práce, že nakladatel hledal zapadlý kout, kde by mohl spisovatel tvořit. Tehdy se nabídl Jaroslav Panuška, že Haška odveze do Lipnice nad Sázavou, kde v létě maloval romantické výjevy z Vysočiny.

Do lipnické hospody U České koruny oba dorazili 25. srpna 1921 a už několik dnů poté Hašek pilně psal. Literární vědec Radko Pytlík v šedesátých letech minulého století dokonce v městečku našel písaře Klimenta Štěpánka, kterému Hašek dílo diktoval. Písař líčil, že Hašek jednotlivé stránky Švejka deklamoval spatra, aniž by měl k ruce poznámky. A co bylo zapsáno, to už znova nepročetl. „Popsané čtvrtky jsme každý den posílali do Prahy, jedině poslední rozepsanou jsme si nechali. Někdy nám zbyla čtvrtka, na které nebylo více než dva tři řádky ze Švejka, ale Hašek přece přesně pokračoval,“ vzpomínal písař.

Viktor Dyk s Jaroslavem Durychem ze Švejka doslova šíleli.

Domácí intelektuálové ovšem Švejka přijímali opatrně, třeba kritici F. X. Šalda a Václav Černý nebyli dílem vůbec nadšeni. A Viktor Dyk s Jaroslavem Durychem ze Švejka doslova šíleli.

Dnes mezi literáty a literárními historiky vesměs panuje shoda. Švejk je geniální román, jeden z nejlepších na české půdě. Také úspěšný spisovatel Jaroslav Rudiš považuje Švejka za „možná nejdůležitější knihu vůbec“, četl ho několikrát v češtině a také ve skvělém německém překladu berlínského právníka Antonína Brouska. „Jsem ale překvapen, jak málo lidí tu knihu nakonec vlastně opravdu četlo. Všichni znají dva filmy s Hrušínským, kde je Švejk vykreslen trochu jako milý ťulpas. V tom románu je ale ukryto mnohem víc,“ přemítá Rudiš. „Pro mě je Švejk velmi temná groteska, která vypovídá nejen o lidské blbosti, ale také o nacionalismu a válce. Je to vtipná, zároveň ale hodně temná a krutá kniha. Pro mě stojí Hašek hned vedle Kafky.“

Jaroslav Rudiš: Švejk je velmi temná groteska, která vypovídá nejen o lidské blbosti, ale také o nacionalismu a válce.

„Švejk je mýtus! To se v české literatuře nikomu nepovedlo, vytvořit takovou postavu a příběh,“ zvažuje v rámci stého výročí brněnský spisovatel Petr Čichoň. Našinec odkojený filmovým Švejkem považuje tohoto vojáka za opilého prosťáčka. „Není Čech, kterému by se už v raném dětství nedostalo informace, že Švejk je veselý blb s pivem, co vypadá jako tlustej kocour Mikeš v uniformě, respektive jako pitomě se usmívající Rudolf Hrušínský,“ zamýšlí se literární vědec Pavel Janoušek, vedoucí Oddělení 20. století a literatury současné v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.

Švejk a Rudá armáda?

Rudolf Hrušínský ve filmu Dobrý voják švejk

Druhý a třetí díl napsal Jaroslav Hašek v lipnické hospodě U České koruny. Čtvrtý se rodil i v malém domku pod hradem, který si autor Švejka koupil za honoráře. Na Silvestra v roce 1922 se ale Haškovi přitížilo a sešlo i z plánovaných bujarých oslav. Posmutnělý pacient prohlásil, že uspořádá náhradní tříkrálovou pijatiku, jenže právě na Tři krále byl nakonec pohřben. Češi v lednu 1923 nedokázali význam Švejka odhadnout a Národní listy ze 4. ledna 1923 nebožtíkovi věnovaly tuto jedinou větu v rubrice Denní zprávy: „Autor Dobrého vojáka Švejka Jar. Hašek zemřel včera v Lipnici byv raněn srdeční mrtvicí.“

V den pohřbu mrzlo, až praštělo, stejně jako letošní zimu. A i když Hašek nestačil své dílo dopsat, nedokončený Švejk dosáhl celoplanetárního úspěchu. Román končí náhle, promluvou poručíka Duba. Jaký vývoj měla nabrat Švejkova válečná anabáze, zřejmě tušil jen Hašek. Soudě podle původního názvu románu z února 1921 – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové i občanské války u nás i v Rusku, měl zřejmě Švejk skončit v ruském zajetí, jak se to stalo i samotnému Haškovi. Spisovatel přitom prošel nejen legiemi, ale jistý čas byl i vojákem bolševické Rudé armády.

Čtěte také

„Spekulovat o tom, co by spisovatele napsal, to je jako věštit z lógru. Nicméně v případě Haška je zjevné, že kdyby mu bylo dáno Švejka dopsat, nutně by se musel skrze tuto postavu vyrovnávat i se svou životní zkušeností,“ přemítá pro Týdeník Rozhlas literární vědec Pavel Janoušek. Legie by podle něho Hašek nevykreslil zrovna jako ideál, čímž by si v éře první republiky dost přitížil. „Na druhou stranu lze těžko odhadnout, jak by tematizoval svou zkušenost s Rudou armádou a rodícím se sovětským systémem. Zda by i v tomto případě dal přednost svému sklonu k ironii, sarkasmu a satiře.“

Kdyby byl Hašek k ruské a sovětské realitě skeptický, značně by to po válce proměnilo nadšení komunistů, kteří jej interpretovali jako rudoarmějce bojujícího s kapitalismem. „Takže by se možná změnil v osobnost nepříliš vyzdvihovanou, znovu vytaženou až po roce 1989. Ale to je jen krajní spekulace,“ myslí si Janoušek.

Martin Hašek: Podle mě by praděda zparodoval nesmyslnost války i na příkladu legií a bolševiků.

„Bylo by strašně zajímavé vědět, jak by pradědeček Švejka dopsal. Podle mě by zparodoval nesmyslnost války i na příkladu legií a bolševiků. Nešetřil by nikoho, takže by se stal napřed nepřijatelný pro strážce legionářských tradic a po roce 1948 i pro komunisty,“ odhaduje Haškův pravnuk v hospodě U České koruny.

Není tedy nakonec lepší, že Jaroslav Hašek román o Švejkovi nedopsal? Literární vědec Pavel Janoušek v podstatě souhlasí: „Svým způsobem je báječné, že mu nebylo dáno román dopsat. A že se Švejk v té válce tak nějak ztrácí.“

autor: Ivan Motýl
Spustit audio

Související