Chlupatý humor dobrého vojáka Švejka po sto letech
Od vydání prvního dílu Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka uplyne 1. března sto let. Při té příležitost stanice Vltava mimo jiné reprízuje jedinou kompletní četbu tohoto románu, kterou mezi lety 2012 až 2017 režírovala Markéta Jahodová. Jak se jí spolupracovalo s hercem Oldřichem Kaiserem a proč už jí Haškův humor nepřijde tak „chlupatý“?
Co rozhodlo o volbě Oldřicha Kaisera?
Byla to vlastně náhoda. Natáčela jsem kompozici Miloše Doležala z posledního období života Jaroslava Haška na hradě Lipnici. Pro citace z Haškových dopisů, jeho krátkých veršíků a glos jsme obsadili Oldřicha Kaisera. Když začal jeho texty číst, jako by ze studia promluvil sám Hašek. A z tohoto doslova zjevení vznikl nápad dramaturgyně Jarmily Konrádové natočit pro Čtenářský deník stanice Vltava první díl Osudů dobrého vojáka Švejka. S Oldřichem Kaiserem samozřejmě.
Proč jste zvolila jednohlasou četbu jen v Kaiserově podání?
Švejk je řada za sebou dějově jen volně navazujících epizod. Z takového materiálu lze ucelenou dramatizaci vytvořit jen těžko. Dělit prózu do hlasů by byla škoda, když byl za mikrofonem tak výjimečně nadaný herec. Díky jeho schopnosti odlišit jednotlivé postavy příběhu vznikl zcela neotřelý dramatický tvar.
Museli jste s panem Kaiserem něco načíst znovu?
Kromě technických drobností ve výslovnosti a nacvičování pasáží v němčině – Olda německy neumí, ale ve výsledku je jeho „Aussprache“ téměř dokonalá – jsme dolaďovali charakteristické hlasy postav, které se v ději už dříve objevily. Tak například nadporučík Lukáš z druhé knihy musel být totožný s tím z dílu prvního. Také bylo potřeba uhlídat v dialogu přesné rozlišení toho, kdo právě mluví a kdy mu druhá postava odpovídá.
Z dřívějších dob známe Švejka v podání Jana Wericha, Rudolfa Hrušínského či Jana Pivce. Snažili jste se nějak se vymezit od těch starších nahrávek?
Volba vychází z naturelu a osobního projevu herecké osobnosti. Vynikající nahrávky jmenovaných nás nijak nebrzdily. Ale půjčili jsme si občas některé charakteristické znaky jejich projevu pro volbu ztvárnění postavy. Například Jan Werich byl jednoroční dobrovolník Marek. K vytvoření nadporučíka Lukáše inspiroval Oldu Radovan Lukavský. A v hejtmanu Ságnerovi je zase něco z Josefa Větrovce.
Dalo se plynule na předešlou práci navázat, když byly prodlevy mezi nastudováním četby jednotlivých knih tak dlouhé?
Švejk je tak inspirativní, že bylo snadné naskočit do dalšího natáčení i po časové prodlevě. Jen jsme si museli vzpomenout na ty původní charaktery postav. První knihu jsme načítali pro Čtenářský deník. Teprve později se dramaturg Miloš Doležal rozhodl vytvořit pro vysílání Vltavy z nahrávky dělenou četbu na pokračování. Později jsme doplňovali další knihy už jako jednotlivé díly četby s eventuálními škrty pro vysílání v rozhlase, ale bez nich pro vydání na CD.
Pojetí postavy Švejka se v interpretacích liší a sahá od postavy vychytralého šaška přes nihilistu až ke ztělesnění nízkosti lidské povahy. Jakou polohu jste zvolili?
Myslím, že Hašek vložil do Švejka všechny, které jste jmenovala. Záleží jen na epizodě a situaci, které ten či onen charakter akcentují. Tak jsme Osudy také inscenovali. Pro nás byl Švejk snad nejvíc trochu smutným, trochu hravým, poťouchlým, chytrým, sarkastickým i truchlivým klaunem. Jako na tělo šitým Oldřichu Kaiserovi.
Skvělá mi přijde i volba harmonikáře Josefa Čečila. Jaká s ním byla spolupráce?
Hodně jsme přemítali, koho a co pro hudební doprovod četby zvolit. Dramaturg Miloš Doležal přišel s typem na Josefa Čečila. Pozvala jsem ho na zkoušku a rázem bylo jasno: srostlý se svou heligonkou zpíval opravdu ze srdce, jako by zažil atmosféru šenků, kde na trochu politém stole spisoval Hašek Švejkovy příhody. S Pepou šlo všecko jako po másle, když se natáčely písničky, které měl ve svém repertoáru. Já jsem potřebovala pro rozsáhlý projekt titulů daleko víc. Ty jsem vytiskla i s notovým záznamem a přinesla do studia. Ale Pepík noty neznal. Tady se o kvalitu zasloužil hudební režisér Igor Tausinger, který Josefa písničky naučil a ve studiu trpělivě nazkoušel. Skvělý zpěv Oldřicha Kaisera, který se učit nikdy nijak zvlášť nepotřeboval, nahrávku podpořil.
Vždy jsem měla pocit, že k Haškovu způsobu humoru i vidění světa měli blíž spíš muži. Jaký máte osobně k tomuto dílu vztah?
Mluvíte mi z duše. Když jsem četla Švejka poprvé, přelouskala jsem první knihu a k jejímu pokračování vůbec neměla chuť. Nerozuměla jsem, proč je autor tak drsný, nízký, pichlavý, bezvýchodný. Měla jsem ráda humor Voskovce a Wericha či Jiřího Suchého. Tenhle byl na mě moc „chlupatý“. Pak jsem ale začala přicházet Švejkovi na chuť. Při práci na četbě jsem ho hodně pochopila, i spisovatele Jaroslava Haška, proč jej stvořil. A myslela jsem, že už jsem s poznáváním skončila. Když ale přemýšlím o Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války dnes, v naší koronavirové válce, dává mi zase něco víc. To je ten dar velké literatury.
Související
-
KVÍZ: Jak dobře znáte Osudy dobrého vojáka Švejka? Otestujte se
Od vydání slavného humoristického románu Jaroslava Haška letos uplynulo 100 let. Švejkovy hlášky zná díky filmu snad každý. Co víte o Švejkovi vy? Zkuste test Dvojky.
-
Nejen Švejk, i nadporučík Lukáš skutečně existoval. Že se stal literární postavou, se mu nelíbilo
91. pěší pluk z Budějovic je vyhlášený. Za první světové války zde sloužil spisovatel Jaroslav Hašek, ale také Rudolf Lukas neboli nadporučík Lukáš z románu o Švejkovi.
