Ni zisk, ni slávu. Jorge Luis Borges o svém životě

Kniha, rozsahem blíž delší povídce než románu, vznikla v sedmdesátém roce. A spisovatel, tehdy už víc než dekádu úplně slepý, ji diktoval svému americkému překladateli a spolupracovníkovi di Giovannimu. Navíc v angličtině, svém druhém jazyku. Jako úvod do vlastního života (a tím pádem i díla) pro mimoargentinského čtenáře. Di Giovanni nadhodil první větu, a Jorge Luis Borges (1899–1986) se chytil. V pěti kapitolách prosvištěl sedmdesát let: čistě, jasně, úsporně a věcně. A ten minimalismus knize sluší; žádný zbytný ornament, jen pevné a ještě pevnější základy.

Z knihy vystupují jako klíčoví rodiče: otec „filozof anarchista“, knihomol a amatérský spisovatel; matka, překladatelka a v dekádách Borgesovy slepoty jeho nejbližší spolupracovnice |foto:Český rozhlas

Z knihy vystupují jako klíčoví rodiče: otec „filozof anarchista“, knihomol a amatérský spisovatel; matka, překladatelka a v dekádách Borgesovy slepoty jeho nejbližší spolupracovnice (zemřela rok před svou stovkou). Synovi dali ideální, kreativní background: volnost a bezvýhradnou podporu. Borges studoval v Evropě; uvědomil si tu mimo jiné, že má blíž k anglické než francouzské kultuře a tradici, že Paříž jako modla avantgardy a moderny je mu docela protivná. Po návratu do Argentiny (1921) pak přišly první realizace: básně, povídky, esejistika. Vrcholná čísla, kde Borges zpracoval zkušenost své země, hlavně jejího okraje, ve fantazijně rozvitých povídkách, následovala kolem druhé války. Autor sám hodnotí sbírky Fikce a Alef jako „mé dvě nejvýznamnější knížky“.

Autobiografie Jorgeho Luise Borgese vyšla v roce 1970, v češtině ji nyní vydává Triáda|foto:Nakladatelství Triáda

Rodičovské zázemí dalo spisovateli jasný profil. Jako by psal podle sokolských hesel „Ni zisk, ni slávu“ a „Kupředu, zpátky ni krok!“. Pokora a skromnost, minimální postižení egem. A k tomu vývoj, nehasnoucí chuť na nové: kolem čtyřicítky začal psát ve dvojici s Bioy Casaresem, kolem padesátky se pak přes vrozený ostych (i ztracený zrak) stal žádaným univerzitním profesorem. Na dnešním hysterickém literárním kolotoči by se Jorge Luis Borges s takovým osobnostním profilem asi moc dlouho neudržel. Naštěstí už je dávno součástí kánonu světové literatury. Přesvědčit se o tom lze i v češtině dosyta, třeba z šestidílných Spisů, které vydalo Argo v letech 2009 až 2013.