Ráj jsem si vždy představoval jako knihovnu, nikdy jako zahradu. Autobiografie Jorgeho Luise Borgese
Argentinec Jorge Luis Borges patří k autorům, kteří zásadně ovlivnili světovou literaturu 2. poloviny 20. století. První překlady jeho děl do češtiny vycházely už v 60. letech. Není divu, že vytrvalý zájem čtenářů o Borgesovo dílo vedl nakladatele k vydání textů o autorovi samotném. V listopadu nakladatelství Triáda vydalo v překladu Mariany Machové útlou Borgesovu Autobiografii. Stručný a svěžím jazykem napsaný text byl poprvé publikován roku 1970 v magazínu The New Yorker.
Autobiografie je skvělou příležitostí k vytvoření osobního mýtu. V úvodní kapitole Borges sám sebe vypodobňuje jako neduživé dítě, které nemůže naplnit rodová očekávání. Před světem se uzavírá do knihovny a otcovy ambice převezme aspoň v literární oblasti. Borgesova distance od života dětstvím nekončí. Celý svůj osud líčí jako osud člověka, který vše prožívá skrze literaturu. Čtenářské zážitky tvoří podstatnou část jeho Autobiografie. Borges tvrdil, že možná není skvělým spisovatelem, ale je si jist, že je excelentním čtenářem. Literární fantastika není jediným pilířem, na kterém stojí Borgesovo dílo. Jeho literární eseje, glosy a předmluvy tvoří zásadní část jeho tvorby. Podobně zapomínáme, že se Borges cítil být především básníkem. Básně patřily k jeho nejranějším pokusům, ale jejich tvorbě se věnoval až do své smrti.
Pro Borgesův vývoj měla zásadní význam cesta do Evropy. Mezi lety 1914 až 1921 pobýval v Ženevě a ve Španělsku. Setkání s evropským literárním životem Borgese inspirovalo spíše volně. Ovlivnila ho města, která navštívil, lidi, které potkal, knihy, které přečetl. Borges neopomene ironicky glosovat poměry v argentinských literárních kruzích a svoji podřadnou práci v knihovně, kde ho kolegové nabádali k pomalému tempu. Zlom přichází s odchodem prezidenta Juana Peróna ze země roku 1955. Borges se nečekaně stává ředitelem Národní knihovny a postupně získává světovou popularitu.
Leccos z Borgesova osobního i literárního života ale v knize chybí. Zapomenout můžete na cokoli, co by osvětlilo dohady o jeho údajné homosexualitě. Borges nezmíní ani své první manželství, které se v době sepsání knihy rozpadalo. Vyhýbá se zmínkám o potyčkách s jinými literáty.
Borgesova Autobiografie je čtivou jednohubkou, která však klouže po povrchu. Je to pochopitelné, když si uvědomíme, že text byl sepsán pro časopis. Další osobní svědectví Borges nezanechal. Sám své osobě nepřikládal váhu. Autobiografii je tak možné chápat jako doplněk k brilantní monografii Nekonečný Borges z pera Anny Houskové, kterou vydala Triáda roku 2018.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
