To nejhorší jsme ještě neviděli, říká zpravodajka v Rusku Ivana Milenkovičová

Co vás na postu zahraniční zpravodajky v Rusku lákalo?

Byla to svým způsobem obrovská výzva, protože Rusko je novinářsky nesnadné prostředí. Navíc mě na zahraničním zpravodajství nejvíc bavilo, že se soustředí na nejpodstatnější události, které přesahují lokální rozměr. Rusko je, ať se nám to líbí, nebo ne, velmocí globálního významu a odehrávají se tam skutečně zásadní rozhodnutí, která mají celosvětové dopady. Jsou to události, které zpravodaj v řadě jiných zemí nemůže zažít.

V Moskvě jste působila od léta 2019. Pozorovala jste, že přituhuje?

Určitě. Stupňovalo se tažení proti nezávislé občanské společnosti, médiím a nevládním organizacím. Zároveň tehdy začala pandemie a s poukazem na větší kontrolu infikovaných byl postupně rozšířen systém dohledu prostřednictvím kamer s rozpoznáváním obličejů. Zhruba před dvěma lety bylo v Moskvě na dvě stě tisíc těchto kamer a přibývaly zvlášť po protivládních protestech po návratu Alexeje Navalného. Dlouhodobě gradovala také rétorika namířená proti Ukrajině.

Ivana Milenkovičová: „Rusko je, ať se nám to líbí, nebo ne, velmocí globálního významu a odehrávají se tam skutečně zásadní rozhodnutí, která mají celosvětové dopady. Jsou to události, které zpravodaj v řadě jiných zemí nemůže zažít.“ |foto:Daniela Jurisová

Věříte v úspěch diplomatických jednání mezi Ruskem a Ukrajinou?

Pokud se bavíme o jednáních, která se vedou aktuálně na půdě Turecka a kde je mezi vyjednavači na ruské straně poradce Kremlu a bývalý ministr kultury Vladimir Medinskij, jenž je znám svým historickým revizionismem, nebo šéf zahraničního výboru Leonid Sluckij, tak jsem skeptická k možnosti dobrat se kompromisu. Jde o osoby, které ze své podstaty sotva mohou reprezentovat snahu vést nějaký dialog.

Jak se podle vás bude konflikt vyvíjet?

I když bude podepsán dokument s jakýmkoliv obsahem, na ruské straně bude samozřejmě vydávaný za ukrajinskou kapitulaci. A taky se obávám, že to nejhorší jsme ještě neviděli. Že jde jenom o určitou kapitolu, jednu bitvu v mnohem déle trvající válce.

Je opravdu v Rusech tak silně zakořeněná touha po imperiálním „velkém Rusku“? Skutečně považují i běžní Rusové pád Sovětského svazu za tragédii?

Někdy máme tendenci vnímat stav ruské společnosti coby výsledek působení mocenské vertikály a její propagandy, ale do určité míry je Vladimir Putin produktem sovětské společnosti. Mnohé jeho kroky mají reálnou podporu velké části ruské populace, která skutečně vnímá rozpad Sovětského svazu jako něco tragického.

Čtěte také

Rusko směřuje k totalitarismu, popisuje po návratu z Moskvy zpravodajka Milenkovičová

Jaký je váš názor na to, že Rusové nesou kolektivní vinu za současnou situaci, protože Putina nechali dojít tak daleko?

Otázka kolektivní viny je aktuální pro určitou část společnosti, která kdyby projevila trochu snahy a zájmu, tak se mohla celá léta dozvídat veškeré informace bez jakýchkoli překážek, mohla vyjít do ulic protestovat, ale nedělala to, protože si vychutnávala pohodlí a konzum, zejména ve velkých městech, jako je Moskva či Petrohrad. Mám na mysli střední třídu, protože pak je tu skoro dvacet milionů Rusů, kteří žijí pod hranicí bídy a jsou rádi, že vůbec přežijí.

Mluví se také o kolektivní vině Západu – Putin je údajně tak silný, jak mu to Západ dovolil. Souhlasíte?

Jestli jsme se v nějakém ohledu jako Západ projevili nepatřičně, tak tím, že jsme dovolili, aby u ruské strany vzniklo domnění, že je možné korumpovat evropské politické elity typu bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera. V devadesátých letech jsme navíc nedokázali Rusům takzvaně prodat ideu demokracie v čistém slova smyslu. Rusové dokonce nabyli pocitu, že ani není oč stát.