Nejen virtuoska Gabriela Montero. S rozhlasovými symfoniky zahájí sezonu venezuelská klavíristka

S rozhlasovými symfoniky provede jedno z nejpopulárnějších děl klasické hudby – Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského. Dirigovat bude Alexander Liebreich, který večer zahájí Dvořákovou předehrou Othello, inspirovanou Shakespearovou tragédií. Na závěr zazní Stravinského Svěcení jara, dnes už klasická a uznávaná skladba, která však v době své premiéry – v roce 1913 – způsobila skandál. Tehdejší publikum šokovala jak smělá a neotřele rytmická hudba, tak Nižinského choreografie, jež na ni vznikla. Dnes patří toto dílo k ikonám hudby 20. století. Koncert vysílá živě stanice Vltava.

Tatínkovo „tujujo“

„Co si jen pamatuji, odmalička mi v hlavě pořád zněla nějaká hudba. Můj otec si dělal legraci z mého hrbolku vzadu na hlavě, říkal mu ‚tujujo‘ – osobní zásobárna  hudby. Můj manžel ho nazývá jednodušeji –iPod,“ usmívá se klavíristka.

Gabriela Montero je známá svým kreativním přístupem k hudbě: „Když se začínám skladbu učit, úplně si ji v hlavě rozložím, abych se ji snáze naučila. Ta ‚dekonstrukce‘ je pro mě snazší než skladbu budovat od jejích základů.“ Ne všichni učitelé byli tomuto přístupu nakloněni a zrazovali ji od něho. „Poslechla jsem je, a téměř třicet let jsem hrála jako všichni ostatní, nebylo v tom nic osobitého.“ Pak dostala příležitost zahrát proslulé klavíristce Martě Argerich. „Něco jsem hrála, a najednou to přišlo. Cosi spontánního, co jsem nedokázala pojmenovat. Ale Martha chtěla, abych pokračovala. Byla to skladba o Martě Argerich,“ vzpomíná Montero a líčí, jak jí tenhle okamžik umožnil otevřít se na pódiu plně improvizaci. „Teprve tehdy jsem se stala skutečnou muzikantkou.“

Gabriela Montero je známá svým kreativním přístupem k hudbě|foto:Anders Brogaard

Rozjásaná vlna optimismu

Venezuelanka Montero je velmi kritická k situaci ve své zemi, hovoří o humanitární krizi, která nastala po zvolení Huga Chaveze prezidentem. Tehdy prohlásila, že se její život i životy všech Venezuelanů navždy změnily. Připomněla fotogenickou tvář mladých orchestrů, zejména proslulého projektu El Sistema, programu pro mladé hudebníky ze sociálně znevýhodněných rodin. „Tahle rozjásaná vlna optimismu obletěla celý svět a díky ní se stala Venezuela středem pozornosti. Ale nikoho nenapadlo, že to je jen utopie spolupráce, inkluze, rovnosti a sociální spravedlnosti – ve skutečnosti je vše v rukou bank. I to je důvod, proč jsem v roce 2011 napsala skladbu Ex Patria jako osobní lamentaci i jako kolektivní protest němých hlasů. Plout proti vlně tsunami zvané El Sistema znamená říkat pravdu o životě ve Venezuele. Mohu to vyjádřit svou hudbou. Jen ta odráží dobu, ve které Venezuelané žijí – a umírají. Chci ve svých skladbách, jako je například i Klavírní koncert č. 1 The Latin z roku 2017, odhalit pravdu,“ říká klavíristka a skladatelka.

Gabriela Montero se narodila v Caracasu v roce 1970, na klavír hraje od útlého dětství. V devíti letech dostala od venezuelské vlády stipendium na studium v USA. Studovala na Královské akademii hudby v Londýně, v roce 1995 získala třetí cenu na Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina ve Varšavě.