Pražská zoo to v minulosti neměla lehké, je tu už devadesát let

19. září 2021

V pondělí 28. září 1931 prošli první návštěvníci branou tehdy ještě rozestavěného areálu zoologické zahrady v pražské Troji.

Aby nebylo mýlky o důvodu, proč pražská zoo před devadesáti lety vůbec vznikla, dejme nejprve slovo jejímu zakladateli Jiřímu Jandovi: „Ze všech úkolů zoologické zahrady největším a nejdůležitějším jest sblížiti člověka se zvířetem.“ No vždyť! Dodnes na to někdy zapomínáme, a pak nám to musí připomínat behaviorální zoologové, případně různí aktivisté. A Julian Tuwim vyjádřil tuze pěkně, že zoo je místem, kde se zvířata dívají na lidi. Takže bychom se podle toho v ní měli i chovat, představit se jaksi v nejlepším světle.

Šimpanz Hurvínek v pražské zoo, 50. léta

Co se pražské zoo týče, je na tom nyní už zase docela dobře, tedy poté, co přestála jak mileniální povodně, tak snahy proměnit ji v další Disneyland, jak už tak mají ve zvyku lidé s manažerským uvažováním, kteří se starají spíše o čísla návštěvnosti než o zmiňované sbližování. Své návštěvy této instituce jsem obnovil až nyní, kdy po velké éře zoologa profesora Veselovského se ředitelem stal rovněž etolog – Miroslav Bobek.

Když se tak člověk začte do publikací o nelehkém vzniku pražské zoo, není to čtení veselé. Nejen samotné začátky, ale i další roky existence pražské zoologické zahrady jako by pronásledovala smůla a těžkosti. Nezájem ze strany státních a městských institucí, ba i příslovečné klacky házené pod nohy museli překračovat lidé, kteří ji s nadšením a osobní obětavostí budovali. Už tehdy se odbýval svár mezi pojetím zoologické zahrady coby instituce vzdělávací a chovatelské či naopak cirkusem svého druhu, jak tomu bylo za druhé světové války. Mimochodem, ukázalo se, že některá ze zvířat mají sebeprezentaci v krvi, zdánlivě „studení“ ploutvonožci vám zahrají vodní pólo za pár rybiček a není-li jich, tak i zadarmo.

Žádná zoo se neobejde bez ošetřovatelů, chovatelů, zootechniků, zvířatům oddaných odborníků. Jejich tvrdá či naopak piplavá práce – nehledě na čas, peníze a utržená zranění – si žádá obdivu. Přesvědčte se sami: pražská zoo na podzim, to je zklidnělá archa Noemova ještě před opadnutím vod.

pražská zoo, vystoupení slona Babyho. 30. léta 20. století
autor: Jaroslav Vanča
Spustit audio

Související

Více o tématu