Nečekané návštěvě je třeba vyhovět. Film Okupace je příjemným překvapením filmového roku

Je čas normalizace, stín sovětské okupace tíží vědomí i svědomí aktérů. Na provinční divadelní scéně toporně dojíždí představení o Fučíkovi sepsané podle Reportáže psané na oprátce. Všichni zúčastnění včetně režiséra si jsou vědomi podprůměrnosti kusu i provedení, jen soudruh ředitel je pochválí.

Tak začíná snímek Okupace, režijní debut Michala Nohejla, dosud hlavně autora reklam a videoklipů. Patří k příjemným překvapením filmového roku. Obratně osciluje mezi dramatem a černou komedií, nikoli ale proto, že by se tvůrci nemohli rozhodnout pro žánr. Téma i prostředí, v němž se snímek odehrává, si o tohle balancování na hraně přímo říká. Neboť takový bývá i život. Spíš se ovšem naklání k dramatickému příběhu s úzkostně vzrušivou atmosférou.

Po představení zabloudí do divadla opilý sovětský důstojník a nabízí na prodej benzin. V té chvíli začíná drama. Alkohol teče proudem, každý se musí nějak odreagovat, dodat si odvahy, zapít frustraci či strach nebo se posilnit pro zásadní prohlášení. Jen mladá studentka, která náhodou přichází do divadla, protože píše jakousi práci o hrdinství, téměř nepije a tiše pozoruje dění; jen občas do něj zasáhne.

Příběh situovaný do jednoho místa a odehrávající se během několika hodin se neobejde bez kvalitních hereckých výkonů|foto:Bontonfilm

Nečekané návštěvě je třeba vyhovět, i když se chová nevypočitatelně. Muž v uniformě, střetávající se s herci – což zprvu nechápe – je chvílemi žoviálně přátelský, jindy blábolí o své válečné minulosti, v dalším okamžiku mává zbraní. Divadelníci reagují každý podle své nátury. Jistě, skoro všichni si o okupací myslí své a oficír pro ně ztělesňuje okupanta, ale každý má trochu jiné „řešení“ situace, která vypadá neřešitelně. Atmosféra houstne a vyvrcholí (ne)čekaným finále.

Autoři scénáře Marek Šindelka a Vojtěch Mašek pečlivě propracovali stavbu příběhu až k vrcholu, také však každou jednotlivou scénu, každý dialog. Do stísněných ztemnělých prostor divadelního sálu i zázemí soustředili napětí, výbuchy emocí, úzkost, prostý lidský strach i zbabělost, vypjatou, alkoholem posilněnou stylizaci statečného hrdinství či sebelítosti. Vzrušující debaty střídá akce, vzájemné obviňování minutové smíření, spikleneckou poradu, jak z toho ven, pocit beznaděje. Ruku v ruce s vypitým alkoholem eskaluje rozrušení i stres. Ve vzájemných střetech i chvilkových proměnách nálad se odhalují charaktery.

Autoři scénáře Marek Šindelka a Vojtěch Mašek pečlivě propracovali stavbu příběhu až k vrcholu.

Příběh situovaný do jednoho místa a odehrávající se během několika hodin se neobejde bez kvalitních hereckých výkonů; však také všichni, kteří se v Okupaci objevili, předvedli excelentní kreace: Martin Pechlát jako režisér, Otakar Brousek v roli ředitele divadla (měl zvlášť náročný protiúkol), Ukrajinec Alexej Gorbunov jako sovětský důstojník, Antonie Formanová, Tomáš Jeřábek, Pavel Neškudla, Cyril Dobrý, v epizodní roli Vlastimil Venclík.

Film má promyšlený vizuál i grafiku. Tvůrci skvěle pracují se světlem, celý film se odehrává v působivém přítmí. Totéž platí i pro doprovodnou hudbu, která vstupuje do děje jako aktivní prvek, umocňuje napětí, místy působí kontrapunkticky. Jejími autory jsou Hank J. Manchini a La Petite Sonja z kapely Kill the Dandies! Společně s několika dalšími letošními filmařskými počiny (například Chyby) patří Okupace k pozitivům letošního roku.