Návrat ztraceného básníka s loutnou

Opus Borderline Frau vydaly Větrné mlýny a nutno říci, že zaujme na první pohled. Kniha čtvercového formátu je celá černá, uvnitř stříbrná. Jak je u Čichoňovýh sbírek zvykem, obsahuje zvukový nosič s několika zhudebněnými básněmi, v nichž se autor doprovází na loutnu.

Čichoň, občanským povoláním architekt, pochází z rodu slezských Prajzáků (což reflektoval i v loňském románu Lanovka nad Landekem, který adaptoval Český rozhlas Ostrava) a ovládá krom češtiny i němčinu, tedy její prajzský dialekt. Proto jeho minulá sbírka vyšla v česko-německé úpravě. V novém opusu byly Čichoňovi dva jazyky málo. Knihu, jež je rozdělená do šesti oddílů, otevírá a uzavírá báseň Lehl jsem do hnízda slov, jež má vedle sebe na začátku překlad hebrejský, na konci arabský. K tomu se objeví uprostřed knihy ve starobabylonském klínovém písmu, naštěstí s transkripcí do češtiny, aby si čtenář mohl vychutnat novou báseň v mrtvém jazyce. Polygloti se dále mohou kochat některými texty například v italštině, rumunštině, srbštině či polštině, v knize se vyskytuje celkem jedenáct cizích řečí.

Sbírku Borderline Frau vydaly Větrné mlýny|foto:Větrné mlýny

Leitmotivem Čichoňových básní je, jako obvykle, žena. Odkazuje na ni i titul, přičemž se jedná o ženu komplikovanou. Výraz „borderline“ označuje diagnózu hraniční poruchy osobnosti, touto poruchou ale trpí i muži. V případě Čichoňových textů nejde o jednu nevyrovnanou osobu, autor  řeší  své komplikované vztahy hned s celou řadou žen (a možná i sám se sebou). Proto se také v již zmíněné knihou prostupující básni objevuje Lilith, archetyp větrné ženy, známý už ze Sumeru a Mezopotámie, která byla podle pozdějších kabalistů první Adamovou ženou, avšak pro přílišnou panovačnost mu utekla a stala se zlým démonem, svádějícím a zabíjejícím muže. Jak se zdá z následujících veršů, básník se jí nebojí, naopak se ji snaží najít: „Můžeš se tak snadno mýlit, najít ženu v zemském stínu, najít lásku Lilitinu, milovat se s Lady Lilith.“

Leitmotivem Čichoňových básní je, jako obvykle, žena.

Čichoňovy čerstvé texty jsou psány jak rýmem vázaným, tak i volným, což je u něj novum. Někdy se jedná o pouhé dvouverší („Vcházím do ní prázdným dolem, prasklým žebrem, alkoholem.“), jindy jsou básně delší, vždy však obsahují silnou osobní výpověď s temnou aurou. Tak třeba v části Plutónka nás Čichoň provede nonstopy a bary s prostitutkami. V minulosti mu bylo některými kritiky předhazováno sympatizování s nacismem (zvláště v době vydání Pruských balad a Slezského románu, v nichž autor pracoval s principem ztotožnění), což je však nesmysl. To, že ve své tvorbě reflektuje své německé předky, žijící v době druhé světové války, není trestné, ba ani trestuhodné. Tak i v nové knize v části nazvané Oma vzpomíná třeba na svou tetu (U tante Hedvigy), ale hlavně na babičku čili omu. A že se tam objeví mrtví příslušníci SS, jimž „Oma kope hrob“? A co má být?

Petr Čichoň, občanským povoláním architekt, pochází z rodu slezských Prajzáků |foto:Jan Horáček

Jediným problémem Čichoňovy novinky je hudební příloha (EP čili maxisingl v délce osmnácti minut s devíti skladbami, přičemž poslední z nich na nosiči není uvedena), čímž nemyslím, že by deklamace básní jeho hlubokým hlasem za doprovodu loutny byly špatné. Naopak, jsou velmi působivé! Bohužel na rozdíl od předešlých alb nevyšly na CD, nýbrž na silně praskající gramodesce, jež se navíc ve třech ze čtyř skladeb první strany zasekává (aspoň na mém exempláři). Naštěstí je celý soubor k dispozici na YouTube v digitální podobě, takže posluchač nepřijde zkrátka.