Myslíte si, že vás odposlouchává váš mobil?

"A teď poslouchejte, Kanárský ostrovy za patnáct set, chápete to?" nadskočila nedávno kolegyně nad počítačem, ve kterém zablikala reklama na zlevněnou letenku. „Před chvílí jsme se o tom bavili. Ani jsem se nedotkla klávesnice. Ono nás to normálně odposlouchává," pokračovala udiveně a od ostatních začaly padat další historky dokazující všeobecné šmírování.
Na YouTube a v blozích najdete podobných "důkazů" stovky, v bulváru a v různých zpravodajských agregátorech, kde zprávy hlavně překlápějí z jiných zdrojů a opatřují šokujícími titulky, jich vyjde několik do měsíce. Podezření, že vás váš telefon a další zařízení odposlouchávají, se ovšem věnují i serióznější zdroje.
Pojďme k věci: podle dostupných informací naše soukromé konverzace Facebook ani další velcí hráči digitálního průmyslu neposlouchají; tedy kromě hlasových povelů, kdy to po nich vyloženě chceme.
První rozsáhlou studii na toto téma provedli výzkumníci na Northeastern University v americkém státě Massachusetts v roce 2017. Otestovali v ní přes sedmnáct tisíc nejpoužívanějších aplikací z platformy Android, u kterých sledovali veškerou "neočekávanou aktivitu" spojenou s kamerou, mikrofonem a přenosem dat. Během testů pak nezaznamenali jedinou uživatelem vědomě neřízenou aktivaci mikrofonu či datový přenos. U několika aplikací zato zaznamenali, že nahrávají otisk displeje i celá videa a posílají je třetím stranám.
Za dalším hojně citovaným testem stojí renomovaná společnost zaměřená na bezpečnost mobilních zařízení Wandera. Loni provedený experiment se zaměřil jen na nejznámější aplikace, mimo jiné Facebook, Instagram či Chrome nainstalovaných na dvou mobilech, z nichž jeden byl permanentně po tři dny vystaven zvukům reklam na psí žrádlo, druhý byl umístěn v tiché místnosti. Výsledky obou telefonů dopadly téměř shodně v přenosu dat, vytížení baterie i (ne)zobrazení očekávaných reklam.
Třetí zajímavý experiment provedli v roce 2016 pro televizi BBC vývojáři z bezpečnostní firmy PenTestPartners. Ti vytvořili aplikaci využívající běžné možnosti prostředí Android, která uměla spouštět mikrofon bez vědomí uživatele a všechna data přeposílat na libovolný server. Nutno dodat, že aplikace porušovala pravidla Googlu a při větším množství stažení a zjištění porušení pravidel by byla vyřazena.
Přestože poslední příklad ztěžuje „důkazní situaci“, položme na misku vah v neprospěch existence masového odposlouchávání desítky vyjádření expertů na bezpečnost z důvěryhodnějších serverů, kteří takovou praxi vidí jako nepravděpodobnou. A také fakt, že zatím neunikla informace, která by prokázala opak. Článků o uniklých nahrávkách hovorů či individuálních hlasů z cizích zařízení sice existuje tucet, ale většina spíš potvrzuje lajdáckost při nakládání s daty na trénování neuronových sítí pro hlasové příkazy.
Jak si pak vysvětlit rozšířené podezření, že nás mobily odposlouchávají, a stovky příkladů, které to amatérsky dokládají? Nejvíc v tom asi hraje roli náhoda, konfirmační zkreslení, které nám potvrzuje to, to co už si vlastně myslíme, a iluze frekvence, tedy kognitivní zkreslení, při kterém máme za to, že něco, s čím jsme se potkali poprvé, se vyskytuje všude.
Náhoda se navíc výrazně snižuje se stále se zpřesňujícími možnostmi odhadu našeho chování i tajných přání a hnutí z dat, které už o nás i našich interakcích s přáteli velké digitální společnosti mají. Vůbec nejdůležitější je ale motiv: je nezajímá náš osobní život, jde jim jen o data, která pro ně představují zisk. Odposlouchávat nás mohou, ale nepotřebují to. Zatím.