Michaela Pavlátová: Dokážu nakreslit taky potvory!
Michaela Pavlátová získala za svůj nový celovečerní film Moje slunce Mad cenu poroty na prestižním festivalu animovaných filmů v Annecy. Zkušená režisérka má za sebou řadu krátkých snímků (Řeči, řeči, řeči, Karneval zvířat) i dva úspěšné hrané filmy (Nevěrné hry, Děti noci). Moje slunce Mad vstoupí po premiéře na karlovarském filmovém festivalu do našich kin v říjnu.
Moje slunce Mad je váš první celovečerní animovaný film. Jak jste k němu dospěla?
V jednom okamžiku života jsem stála před otázkou, co budu dělat dál, protože jsem vyzkoušela animovaný i hraný film. A došla jsem k tomu, že bych chtěla zase dělat celovečerák, nejlépe kombinaci animace s hraným. Protože jsem měla pocit, že hrané filmy nejsou moje parketa. Že fušuju do něčeho, co tak docela neumím. V animaci přece jen můžu líp nakládat s realitou a víc si to udělat podle svýho. V hraném filmu se vám do toho motá spousta lidí.
V animovaném filmu je teď trend zabývat se společenskými problémy.
Ano, viděla jsem to třeba ve filmu Valčík s Bašírem i v dalších. A tyhle snímky byly dobře přijaty i publikem, které na animaci není zvědavé. Já si sice myslím, že nejlepší forma pro animaci je krátký film, protože v něm můžu experimentovat a udělat si ho sama, ale teď jsem věděla, že bych měla jít jinudy. Že potřebuji udělat celovečerák, popasovat se s ním. Hledala jsem autora scénáře a látku, v níž by byla silná ženská.
Knížku Frišta od Petry Procházkové vám někdo doporučil?
To byla náhoda. Koupila jsem si ji jako četbu do vlaku. A hned jsem se do té knížky zamilovala, je fantastická. A má skvělou hlavní hrdinku. Brala jsem její humor, mohla jsem se s ní ztotožnit. Zajímal mě hlavně příběh hrdinky Herry a afghánské rodiny, ale už tím, kde se odehrává, je to i politické téma.
Politický je vlastně i závěr…
S koncem filmu byly vůbec problémy, diskutovali jsme s produkcí i s francouzským koproducentem, zda ho nechat stejný jako v knížce nebo ne.
Pozor, neměli bychom prozrazovat děj!
Dobře. Ale tolik snad říct můžu, že když film viděla naše afghánská poradkyně, pochvalovala si, že nelíčí pouze hrozné poměry v Afghánistánu. To totiž není celá pravda; ano, je tam zle, ale taky tam lidi žijou své normální životy. Člověk s překvapením zjistí, že si to představoval jinak, měl pocit, že se tam jen bojuje a všichni jsou zalezlí někde v krytu.
Moje slunce Mad má i vysokou výtvarnou úroveň. Na rozdíl od některých animovaných filmů, třeba loutkových, jsou postavy „lidské“, nikoli příšerky.
Hodně jsem se snažila, aby vypadaly realisticky, protože příběh je reálný, ale zároveň jsem je musela co nejvíc zjednodušit. Bylo obtížné to vybalancovat. Nejdřív jsem měla stylizované verze postav, pak jsem je předělávala, aby vypadaly realisticky. Hodně jsem si vyhrála s tím, abych dokázala, že i kreslené postavy můžou mít přirozené emoce. Mým cílem bylo, aby divák zapomněl, že se kouká na animaci. Chtěla jsem, aby prostě vnímal film a nepřemýšlel, jak je co udělané.
Vyšly vám reálné, a přitom krásně nakreslené figury.
Nemyslete si, já taky dokážu nakreslit různé potvory! Ale vždycky se snažím, aby byly takové, jaké vyžaduje látka. Nemám svůj výtvarný názor, snažím se sloužit filmu. Třeba v mém filmu Tramvaj byla tramvajačka schematická potvora, která tam ale patřila. Nešlo by, aby byla nakreslená víc realisticky, to by vyznělo strašně.
Ještě bych se vrátila k ceně v Annecy a k cenám vůbec. Jak je vnímáte?
Ocenění je pro tvůrce vždycky významné, je o něj pak větší zájem, pomáhá mu to při získávání dalších grantů. Ale myslím, že by docela stačilo, kdyby třeba festival ocenil pět titulů, a už by se nemuselo určovat, který z nich je první. Vůbec si myslím, že každý z nás animátorů by si nějakou cenu zasloužil. Už za houževnatost a výdrž.
Související
-
Host: Michaela Pavlátová, animátorka
Proč se rozhodla natočit příběh české dívky provdané do Afghánistánu? Co pro její kariéru znamenala nominace na Oscara? Moderuje Jaroslav Sedláček.
-
Michaela Pavlátová: Práce je droga, která mě povznáší a ničí
Vytvářet animované filmy je pro mě životní závislost, říká Michaela Pavlátová. Vede Katedru animované tvorby na FAMU a svým stylem ovlivnila několik českých animátorek.