Komedie z našich dnů
Když roku 2008 vyšel románový debut konžsko-českého autora Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem, vzbudil nejen značnou pozornost čtenářů, ale záhy obdržel i několik literárních cen. V současné době Český rozhlas nabízí reprízu rozhlasové komedie s názvem Obecní muzeum, kde si herec a ředitel Dejvického divadla Martin Myšička zahrál archeologa.
Vzhledem k zaměření a orientaci dalších prozaikových děl autora Tomáše Zmeškala málokdo předpokládal, že se tento autor pustí i do rozhlasové komedie Obecní muzeum. Premiéru měla v dramaturgii Martina Velíška a v režii Ivana Chrze v roce 2011 na Vltavě a její reprízu nabídla tatáž stanice 15. ledna v cyklu Současná hra.
Dějová zápletka Zmeškalova dramatu se začne odvíjet na schůzi zastupitelstva jedné obce. Plánovaný program přebije zpráva o místním archeologickém nálezu keramiky, jejíž původ by mohl souviset s římským osídlením a spadat do 1. až 2. století. Informace o archeologickém objevu rázem rozproudí dosud ospalé myšlení obyvatel, zejména obecní vrchnosti. Starosta a jeho spolupracovníci usoudí, že objev vzácných keramických střepin může výrazně rozvinout turistický ruch, takže objevem se stane i jejich neznámá obec, z níž budou vyčnívat i sami její představitelé. K uskutečnění tohoto plánu je však třeba zřídit obecní muzeum a na to je nutné sehnat peníze.
Rozběhne se kolotoč agitování i využívaní známostí a protekcí třeba za cenu falešného lichocení nebo nabízení úplatků a bohatého občerstvení. V tom jedna z postav - paní profesorka, mající rozhodující slovo - dokonce najde větší zalíbení než v zájmu o plánovanou expozici. Záměr se daří uskutečnit a starosta s místostarostou, jimž jde především o zajištění vlastního věhlasu, se chlubí: „Všechno je transparentní, všechno podporuje kraj a EU.“ Pak však přijde rána. Odborný rozbor, o nějž se nikdo ze „stavitelů muzea“ doposud nezajímal, ukáže, že „slavný“ keramický nález je starý nejvýše sto padesát let a je zřejmě dílem místního hrnčíře. Blamáž? Ale kdepak, starosta z této situace dokáže dovedně vybruslit a taškářsky konstatuje: „Došlo k pozitivnímu vývoji.“ Drahá muzejní expozice bude věnována výrobci keramiky, zapomenutému místnímu praprarodákovi.
Kompozice Zmeškalovy komedie je na rozdíl od komplikované poetiky jeho próz přímočará. Odvíjí se svižně a bez odboček, dějové sekvence účelně navazují ve zjednodušených zkratkovitých scénách, jež pomáhají režiséru Ivanu Chrzovi držet tempo. Autor umí také výborně pracovat s jazykem. Nechybí klišé a parazitní útvary, které tak často slýcháme v projevech politiků.
Této pestrosti dialogů a situací dokonale využívají i herci, jimž jsou mluvní stylizace blízké, a proto vyznívají z jejich úst zcela přirozeně. Vzniklá atmosféra je tak autentická, že se v naší představivosti objevuje reálná kresba prostředí. O živý projev se vytvořením plnohodnotných figur zasloužili David Novotný v roli starosty, Martin Myšička představující archeologa či Dana Syslová hrající nezapomenutelně profesorku Krásnou. Zmeškalovo Obecní muzeum představuje příjemně odlehčenou komedii, při níž si posluchač s trpkým úsměvem uvědomuje, že zobrazované situace zná.
