Topol šedý: zachránce našich lesů
Topol šedý může být záchranou pro naše lužní lesy. Alespoň podle odborníků z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Jak jste mohli slyšet ve vysílání Českého rozhlasu Plus, u nás zatím vzácný topol šedý by se mohl objevit i na holinách po kůrovcové kalamitě.
Často se mluví o katastrofě, kterou v našich lesích způsobil kůrovec, ovšem o problémech lužních lesů, tedy podmáčených lesů v nížinách, se příliš neví. „V posledních letech dochází k masivnímu hynutí jasanu ztepilého a jasanu úzkolistého, které v lužních lesích patří mezi hlavní dřeviny, tvoří třetinu až polovinu porostů,“ vysvětluje Václav Buriánek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, podle kterého za všechno může voskovička jasanová.
„Je to vřeckovýtrusná houba, zavlečená z východní Asie, která napadá vodivá pletiva jasanu a způsobuje jeho plošné vymírání.“ Není jasné, odkud se tato houba do Evropy dostala. V Asii problémy nepůsobí, ale u nás podle odborníků z Mendelovy univerzity v Brně ohrožuje lesní porosty i městské aleje. Na Znojemsku jí padla za oběť už téměř třetina jasanů. Lesníci tak řeší, čím jasanové porosty v lužních lesích nahradit.
Topol místo Jasanu
V současné době se topol šedý vyskytuje hlavně na Znojemsku, konkrétně v Dyjákovicích. A právě tady v rámci tříletého projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum s názvem Záchrana a reprodukce cenné populace topolu šedého odborníci zkoumali, jak rozšířit plochy, kde by se tento druh dřeviny mohl pěstovat. A přitom zjistili, že by mohl být dobrou náhradou napadených jasanů. „Výhoda topolu šedého je v tom, že se jedná o rychle rostoucí dřevinu, která se dá těžit už za třicet let. Navíc má velmi rovné, tvárné kmeny,“ zdůrazňuje jeho hlavní přednost Buriánek, který je zároveň koordinátorem projektu. „Topol šedý plní nejen reprodukční funkci, ale i meliorační, protože má velké množství rychle se rozkládajícího listí, které potom obohacuje půdu živinami a humusem.“
Doposud byl topol šedý tak trochu přehlížen, protože v lužních lesích bylo dost jiných druhů stromů, zmíněné jasany a další druhy topolů nebo dub letní, olše lepkavá a jilm vaz, ale teď je situace trochu jiná, takže topol šedý by se mohl rozšířit i do dalších lužních lesů. Mimochodem těch také rychle ubývá. A to vinou regulace vodních toků, protože lužní - podmáčené - lesy potřebují bohatou zásobu podzemní vody. Kromě jižní Moravy je najdeme také v okolí soutoku Labe a Cidliny a nepatrně v údolí Odry a povodí Svratky.
Pomůže i po Kůrovci?
Ačkoli je topol šedý typická dřevina lužních lesů, mohl by pomoci i v porostech postižených kůrovcem. „Oproti topolu bílému nebo černému snáší topol šedý i vysychavější půdy, takže jej můžeme pěstovat i mimo lužní les. A to i v těch vyšších vegetačních stupních, jako je třeba pahorkatina,“ naznačuje Václav Buriánek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. „Roste pak samozřejmě pomaleji, ale díky své výborné meliorační funkci tam může být vysazován jako příměs. A za třicet až čtyřicet let ho můžeme vytěžit a nahradit cílovými dřevinami, třeba dubem, bukem nebo javory.“ Díky Dyjákovickému lesu, kde je velmi bohatá a kvalitní populace topolu šedého, můžeme z těchto stromů získat osivo a množit je vegetativně. Výhodnější a pro přenos identických znaků topolu je lepší vegetativní rozmnožování, tedy s využitím řízkování nebo sběrem pupenů pomocí tkáňových struktur.
Už teď se mnohé smrkové porosty, které napadl kůrovec, nahrazují listnatými stromy a do našich lesů se tak vracejí dříve opomíjené dřeviny jako břízy, jilmy, osiky nebo jeřáby. A nově by se tam mohl objevit také topol šedý.
