Když kníže Megalrogov prášil na Kratochvíli. Dvojka uvede dramatizaci Vančurova Konce starých časů

16. květen 2022

„Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí,“ píše Vladislav Vančura v úvodu románu Konec starých časů. Jeho rozhlasová dramatizace vznikla v roce osmdesátého výročí spisovatelovy násilné smrti.

Je krátce po první světové válce a zrodu Československé republiky. O rozsáhlé panství Kratochvíle zabavené šlechtickému majiteli usiluje statkář Stoklasa. Než se věc vyřídí, je mu panství svěřeno do správy. Celá záležitost je zdrojem mnoha intrik dosahujících až do výšin parlamentu, a tak Stoklasův život na zámku, kam se přestěhoval se svými dvěma nedospělými dcerami a kde musí udržet veškerý personál, není vůbec idylický. Navíc, zrovna uprostřed honu, který Stoklasa pořádá, aby zvýšil svou společenskou prestiž, se na zámku objeví muž, který se představí jako ruský šlechtic a carský důstojník. Jakkoliv ji provází řada pochybností, protáhne se jeho návštěva na řadu týdnů. Především u dámského osazenstva panství probudí plukovník nejrůznější očekávání a stane se původcem – nebo alespoň katalyzátorem – mnoha dějů.

Moderní baron Prášil

Jaké tyto děje budou, naznačuje Vladislav Vančura v úvodu svého románu: „Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali jeho kuchaře, jako piják pozná vinici, kde se urodila jeho láhev.“

Josef Abrhám ve filmové adaptaci románu Konec straých časů

Román Konec starých časů vyšel poprvé v roce 1934. Původně ale látku Vančura plánoval zpracovat jako film. O moderní parafrázi osudů barona Prášila uvažoval ještě před dokončením filmu Před maturitou. V tisku se už psalo o tom, že se bude jednat o první český zvukový film natočený v nových ateliérech na Barrandově. Barona Prášila, respektive knížete Megalrogova měl hrát Jindřich Plachta. Byly dokonce určeny lokace natáčení – architekt Bedřich Feuerstein vybral zámeček v Loučeni u Poděbrad a knihovnu na zámku v Kačině. Kvůli rozporům mezi filmovou společností a Vančurou ale z natáčení sešlo. Vančura zamýšlel realizovat film ve vlastní produkci, ale ani to se nezdařilo (film podle románu Konec starých časů natočil až v roce 1989 Jiří Menzel), rozhodl se tedy látku zpracovat literárně. Román Konec starých časů se pak podle svědectví spisovatelovy manželky Ludmily zrodil ve velmi krátké době.

Zraněna celá země

Prvního června uplyne osmdesát let od násilné smrti Vladislava Vančury. Spisovatel se za války účastnil odbojové činnosti. V roce 1941 stanul v čele Národně revolučního výboru inteligence. Legálně mohl přednášet, stal se členem Sboru filmových lektorů. V lednu roku 1940 ho německý protektorátní komisař pro film vyzval, aby vypracoval scénář snímku o Bedřichu Smetanovi. V srpnu téhož roku byl jménem Goebbelse pozván na cestu do Německa. Ani jednu nabídku Vančura nepřijal. 

Čtěte také

Smutně proslulá schůzka 24. dubna 1942 u manželů Jelínkových v pražských Nuslích, na níž byl zatčen Julius Fučík s několika svými spolupracovníky, měla tragický dopad i na Vladislava Vančuru. Jeden ze zatčených, Jaroslav Klecan, ho při výslechu označil za spolupracovníka odboje. Spisovatel byl 12. května 1942 zatčen. Po atentátu na Heydricha rozpoutali okupanti teror, jehož exemplární obětí se stal i Vladislav Vančura – 1. června 1942 v 18 hodin a 45 minut byl zastřelen na Kobyliské střelnici.

Jaroslav Seifert o tomto dni napsal: „Až příliš dobře vzpomínám si na ten večer. Vladislav Vančura byl již několik týdnů zatčen a týrán gestapem. Seděli jsme rozechvěni u rozhlasového přijímače, abychom vyslechli zprávy o nových opatřeních nacistů a o vraždách, které slibovali. Když mezi prvními jmény popravených ozvalo se jméno Vančurovo, vstali jsme jako vymrštěni hrůzou ze svých židlí a bez dechu jsme strnuli. Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země.“

Čepice dolů!

Martin Františák

Autorem rozhlasové dramatizace románu Konec starých časů je režisér a dramatik Martin Františák, který pro rozhlas napsal několik původních her (Tvůj děda, Dva chlapi za město, Průtrž, Nejasné nebe, Druhé klíče). Tentokrát se na realizaci podílí i jako režisér. Do inscenace obsadil Martina Myšičku, Miroslava Táborského, Igora Bareše, Petra Rychlého, Josefa Trojana, Jana Medunu, Kristýnu Průchovou, Radka Holuba a Jaroslava Satoranského. Hudbu složil Ivan Acher.

„O tajemstvích slovesného tvaru ví Vladislav Vančura více než my všichni dohromady, pánové. Proto: čepice dolů před ním. A hezky nízko!“ napsal F. X. Šalda. Takže čepice dolů a stanici Dvojka naladit 29. května v osm hodin večer!

Spustit audio

Související

Více o tématu