Karikaturista Miroslav Kemel: Humor je zbraň i lék

Jako deníkový karikaturista jste zvyklý přistupovat ke světu s nadhledem a humorem. Pomáhá vám to vyrovnávat se i s tak obtížnými věcmi, jako je právě pandemie, které je věnována aktuální výstava?

Myslím, že humor je přístup ke světu. Je to zbraň i lék. Jak jinak ke světu mohu coby karikaturista přistoupit než s humorem. To ale neznamená, že si neuvědomuji, jak je doba vážná. Nedělám si ze všeho jen tak legraci, ale spíš vtipně reaguji na události, což je moje každodenní práce.

Měl jste odjakživa sklony ke karikatuře?

Tíhnul jsem k tomu odmala. Bavilo mě kreslit si pohledy z okna nebo vlastní ruku. A už jako malý jsem sbíral Dikobrazy a k téhle výtvarné poloze jsem dospěl sám přirozenou cestou. První kresba v Dikobrazu mi vyšla v listopadu 1989, po třech letech, kdy jsem tam nosil kresby k otištění. Potom se dostal Dikobraz do soukromých rukou a já jsem jako jeden ze čtyř autorů dostal nabídku ke spolupráci. A tak jsem šel z inženýra na volnou nohu a začal jsem se živit kresleným humorem.

„Nedělám si ze všeho jen tak legraci, ale spíš vtipně reaguji na události, což je moje každodenní práce,“ říká Miroslav Kemel|foto:Petr Topič

Dnes už Dikobraz nevychází. Jak je to s kresleným humorem u nás?

Deníky přestaly kreslířům dávat prostor, což je velká škoda. V Dikobraze, ať byl s léty jakýkoliv, začínali všichni dnes známí kreslíři jako Vladimír Renčín, Vladimír Jiránek či Dušan Pálka a dostávali tam příležitost mladí autoři. Tím vešli do povědomí čtenářů. Internet je velká věc, ale je to jiné.

Výstavu máte nyní v rozhlasové galerii. Jaký máte k tomuto médiu vztah?

Rozhlas poslouchám hodně často v autě a preferuji mluvené slovo, je to v dnešní době balzám. Poslouchám rád třeba Hosta Lucie Výborné i rozhlasové hry nebo četbu. Mám rád i audioknihy. Rozhlas je v autě můj společník.

Kreslený vtip Miroslava Kemela|foto:Miroslav Kemel

Jste nejen výtvarník, ale i hudebník. Dokonce chystáte nové cédéčko. Jaké bude?

Dostal jsem nabídku od Petra Ostrouchova, že mi udělá cédéčko. Poprvé na něm nebude hrát moje kapela, ale kapela Petra Ostrouchova, navíc Petr dělá hudbu k několika písním. Doteď jsem byl na všech CD podepsán jak pod texty, tak pod muzikou, tohle bude jiné a moc se na to těším. Texty jsem napsal sám, až na jednu výjimku, a tou je zhudebněná Ortenova báseň. Do konce června by mělo být cédéčko hotové a křest plánujeme na podzim.

Na koncertech často vystupujete i s Vladimírem Javorským. Jak k tomu došlo?

Seznámili jsme se na meditačním kempu, pak jsme spolu malovali, měli jsme takovou malířskou partu. A vždycky jsme hráli na kytary, jenom mě časem přestalo bavit hrát pořád to samé, a tak jsem začal skládat vlastní písně. A Vladimír byl u toho. Je to obrovský muzikant a skvělý zpěvák.