Jak voní a hřejí dřevěné příbytky Páně v Beskydech

13. prosinec 2020

V Beskydech a Pobeskydí se uchoval jedinečný soubor dřevěných kostelů. „Určitě je to i odlehlostí Karpat, kde se všechno odehrávalo později než jinde v českých zemích,“ vypráví památkářka Romana Rosová. A když beskydské dřevěné příbytky Páně popráší sníh, tak s každým zmáčknutím fotoaparátu v mobilu vzniká i romantická vánoční pohlednice.

Výpravu za dřevěnými kostely v Karpatech lze začít na hranicích Ostravy, na Valašsku či v nejvýchodnější vesnici České republiky. Kdo zvolí třetí možnost a vyrazí napřed do obce Hrčava na česko-slovensko-polském trojmezí, měl by si napřed pročíst monografii Hrčava etnografa Iva Stolaříka, který v této dědině ještě na počátku padesátých let 20. století objevil něco jako středověký skanzen.

Stolařík v obci našel dřevěné domy čili kurloky, které dosud neměly komíny, a kouř z otevřeného ohniště utíkal ven jen přes otvory ve stropě a střeše. Tedy jako v okolí Prahy někdy ve 14. století. A také narazil na silnou víru v nadpřirozené síly i čarodějné bytosti, lidé tam okuřovali dobytek dýmem ze smrčí a bylin, vlastní neduhy pak léčili močí a kuřinci. O Hrčavě se proto říká, že tam komunismus navázal rovnou na středověk. Elektřina tam vede teprve od roku 1955 a silnice se přes hluboké lesy doplazila do vsi ještě o deset let později.

Roubené kostely

Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě

Na Hrčavě stojí i nejvýchodněji položený kostel v České republice, k jehož stavbě posloužilo dřevo z okolních hvozdů. „Je to vůbec nejmladší ze souboru dřevěných kostelů v Beskydech, postaven byl teprve v roce 1936,“ říká kunsthistorička Národního památkového ústavu v Ostravě Romana Rosová. O sakrální architektuře v Karpatech píše odborné studie a zároveň si tyhle roubené stavby upřímně zamilovala. „Dřevěné kostely mně voní. Dřevem i dost specifickými a zvláštními vůněmi z konzervačních prostředků, kterými musí být dřevo ošetřeno. A také hřejí, když se do dřeva opře sluníčko, je to uvnitř kostelíka hned poznat. Voní a hřejí,“ vypráví s až poetickým nadšením.

I když kostel sv. Cyrila a Metoděje na Hrčavě vyrostl teprve před čtyřiaosmdesáti lety, jeho architekt Karel Nahůnek mu dal tvar gotické sakrální stavby. A takové jsou téměř všechny dřevěné chrámy v Beskydech, proto se v jejich blízkosti cítíme jako v dávno zašlých časech. Někde na hranicích středověku. „Středověký zápas s přírodou, podnikaný prostředky 13. století, trval tu do našeho věku,“ vysvětloval podobu karpatských roubených chrámů etnograf Václav Mencl, autor dosud nepřekonané monografie Lidová architektura v Československu z roku 1980.

Hrabovský bůh chud jak my

Kostel Božího Těla v Gutech

Prostí věřící v Beskydech a Pobeskydí však nadšení odborníků dlouhé léta nesdíleli a dřevěný kostely považovali za „stare a chudobne“. Nic více, nic méně. „Hrabovský bůh chud jak my. / Chrám má dřevěný s dřevěnou věží,“ veršoval na počátku 20. století o dřevěném kostelu v Hrabové u Ostravy básník Petr Bezruč ve svých Slezských písních. Tehdy se farníci za nachýlené roubené stavby styděli, a pokud se podařilo sehnat peníze, nemilosrdně je bořili a místo nich stavěli cihlové svatostánky.

„Zanedlouho bude se mluviti a vzpomínati o dřevěných kostelích jako o minulosti, o zašlých a zničených památkách lidového umění,“ varoval dokonce v roce 1908 proslulý český etnograf Čeněk Zíbrt. A že prý přišla jejich poslední hodina.

Jeho věštba se naštěstí úplně nevyplnila a v Beskydech a Pobeskydí se uchovaly téměř dvě desítky kostelů z dubů, jedlí, smrků i dalších dřevin. A změnil se i pohled farníků, takže když v roce 2002 shořel dřevěný karpatský kostelík sv. Kateřiny z roku 1564 v Ostravě-Hrabové, věřící ho už nechtěli nahradit novostavbou. A vymohli si kopii. „V Hrabové se z kostela zachovaly vlastně jen dva ohořelé trámy, které jsou symbolicky vsazeny do přesné repliky původního chrámu. Přesto vřele doporučuji jeho návštěvu, dřevo už pomalu stárne, je to moc krásný kostel, i když je nový,“ láká do Hrabové památkářka Rosová.

Zdařilá roubená kopie nyní vyrostla i namísto kostela Božího Těla v Gutech, který v roce 2017 zapálili tři mladí žháři.

Kostel z doby Jana Žižky

Unikátní dřevěný kostel sv. Michaela v Řepištích

Z původních roubených objektů tak dnes k nejcennějším patří kostel sv. archanděla Michaela v Řepištích, k němuž to je z Ostravy-Hrabové jen sedm kilometrů. Jeho letošní opravy a podrobný dendrologický průzkum přitom odhalily, že památka je mnohem starší, než se předpokládalo (její vznik byl dosud kladen do 16. či 17. století). „Průzkum ukázal, že některé trámy byly skáceny již v roce 1424. Pamatují tak Jana Žižku,“ reagoval na senzační objev apoštolský administrátor Ostravsko-opavské diecéze Martin David. Když ale uvážíme, že stromy určené ke stavbě předtím rostly v okolních lesích až sto padesát či dvě stě let, tak pamatují třeba vpád Mongolů do Slezska v polovině 13. století.

Osm kilometrů za slezskými Řepištěmi poutník po dřevěných chrámech natrefí na kostel Všech svatých v Sedlištích z roku 1638. A v Albrechticích u Českého Těšína, kam je to ze Sedlišť asi dvanáct kilometrů, na roubený svatostánek sv. Petra a Pavla. „Kostel sv. Petra a Pavla v Albrechticích chtěli místní věřící výslovně zbořit nebo zapálit dokonce ještě v roce 1953, jak potvrzují dobové prameny. Nezajímalo je, že jde o cennou stavbu z roku 1766, chtěli si postavit nový kostel,“ vypráví památkářka Rosová.

Komunisté naštěstí církevní novostavby schvalovali jen neochotně, takže se památka dožila sametové revoluce. „A dnes jsou v Albrechticích na dřevěnou stavbu hrdí. Patří obci, hojně ji navštěvují hlavně turisté z blízkého Polska a je i oblíbeným místem pro svatby,“ líčí památkářka. Ještě zajímavější je pak nedaleký kostel Nanebevstoupení Páně v Dolních Marklovicích z roku 1739, i ten je ale možná mnohem starší. 

Beskydské perly

Kostel sv. Kateřiny v Ostravě-Hrabové

V samotných Beskydech by turista neměl minout roubené svatostánky v Bystřici nad Olší a sousedním Nýdku – kostel Panny Marie Pomocnice na beskydském hřebeni Gruň nad Starými Hamry a hlavně kostel sv. Bedřicha v Bílé na slovenských hranicích.

Horská osada Bílá leží uprostřed biskupských lesů a legenda říká, že tamní kostel pochází ze Skandinávie. Postaven byl prý už někdy ve 13. století, v druhé půli 19. století měl být převezen do Vídně na světovou výstavu, kde ho údajně koupil olomoucký arcibiskup a převezl na Bílou.

„Bohužel, nic z toho není pravda. Ale překvapuje mě, jak se tahle lehce vyvratitelná legenda stále opakuje v mnoha turistických průvodcích a je pořád vážně brána i domorodci z Bílé,“ vypráví Romana Rosová. Kostel byl přitom postaven přímo na Bílé v roce 1875, autorem je arcibiskupský architekt Anton Kybast, který se však skutečně inspiroval nejstaršími dřevěnými kostely v Norsku, nejvíce asi kostelem v Urnesu z roku 1130.

Odbočka do Krkonoš

Dřevěný kostel byl požárem prakticky zcela zničen, zřítila se i jeho věž, napsali na twitter hasiči

Ač jsme v Beskydech, památkářka Rosová si z Bílé dovolí odskočit na polskou stranu Krkonoš, kde v městečku Karpacz skutečně stojí norský románský kostel. „V původní řezbářské výzdobě jsou tam dokonce zachována osm set let stará runová písmena i náznaky tváří vikinských bojovníků. Do roku 1841 stávala tato svatyně v provincii Valders v městečku Vang, kde chátrající stavbu zachránil profesor Akademie výtvarných umění v Drážďanech Johan Christian Dahl. Rozebraný kostelík byl přepraven v bednách přes moře do Berlína a dále do tehdy německé Karpacze,“ zjistila památkářka. 

Dnes kostel v Karpaczi navštěvuje zhruba dvě stě tisíc turistů ročně, roubené chrámy v Beskydech zatím naštěstí tak velkou pozornost nepřitahují. K těm neoblíbenějším přímo v srdci Beskyd patří roubený kostelík sv. Prokopa a sv. Barbory z 18. století v Kunčicích pod Ondřejníkem. Nevznikl na našem území a do Kunčic se dostal z vesnice Hliňanec na Podkarpatské Rusi. První republika takto zachránila více roubených kostelů z tehdejší nejvýchodnější části Československa, například v Praze na Petříně stojí od roku 1929 chrám sv. Archanděla Michaela, který byl do hlavního města převezen z Velkých Louček u Mukačeva. Bohužel, letos na podzim ho také poničil oheň.

Od kolébky k smrti

Kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích

Ve valašské části Beskyd stojí více roubených modliteben, k perlám patří kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754 ve Velkých Karlovicích a evangelický kostelík ve Velké Lhotě. V tom druhém koncem 19. století kázal pastor Jan Karafiát, autor nesmrtelných Broučků, přičemž kostelík se od té doby mnoho nezměnil. „Dodnes tu není zavedena elektřina a z bezpečnostních důvodů nesmíme používat ani svíčky. Veškeré obřady musíme tudíž stihnout do tmy,“ říká Jan Krupa, Karafiátův současný nástupce v pozici pastora. Roubený chrám si tady valašští evangelíci mohli vystavět, až když jim v roce 1781 císař Josef II. tolerančním patentem povolil obnovu protestantské víry. 

Dřevo naše předky provázelo od narození až k smrti, bývala z něho kolébka i rakev. Ze dřeva se stavěly domy i kostely, zvláště tady v Karpatech. „Je to opravdu ojedinělý soubor kostelů, které navíc stojí poměrně blízko od sebe. Takže se za víkend dají objet autem,“ láká do Beskyd a Pobeskydí Romana Rosová z Národního památkového ústavu v Ostravě.

Už citovaný slavný český etnograf Čeněk Zíbrt si na počátku minulého století povzdechl: „Duch moderní nepomýšlí na záchranu dřevěných kostelů.“ A přece se některé z nich podařilo uchovat až do dnešní doby.     

autor: Ivan Motýl
Spustit audio

Související

Více o tématu