Hana Zagorová a Štefan Margita: Žije se nám spolu báječně!
K řadě alb, které Hana Zagorová a Štefan Margita vydali samostatně, přibyla na podzim lahůdka. Album nazvané Konečně společně. O tom, že to oběma zpěvákům ladí nejen ve společném zpěvu, ale i v životě, vypovídá i následující rozhovor. Nemohli jsme se vyhnout tomu, co nyní ovlivňuje naše všední i sváteční dny, ale o nemocích jsme se nebavili. Proč taky, když už několik týdnů před Vánoci byl byt uměleckého páru ozářen světly, která jako by se odrazila i v jejich odpovědích.
Konečně společně byl i název turné, na které jste se měli vydat. Bohužel ze čtyř koncertů bude jen ten jeden 19. května v O2 areně. Proč jste změnili názor na společné vystupování?
Štefan Margita: Měla to být naše premiéra. Nikdy předtím jsme totiž s Hankou společně nevystupovali. Tedy – jakousi malou generálku jsme si odbyli předloni při našem vystoupení na festivalu Zlatá Praha. Pak přišel producent Tomáš Ságl s myšlenkou uspořádat ona čtyři vystoupení ve velkých halách. „Ale,“ hned jsem ho zchladil, „Hanka do toho nepůjde.“ – „ A proč?“ ptal se. „No protože ona má svoje publikum, já taky svoje, to by nedělalo dobrotu.“ Ale když jsem pak přišel domů, Hance jsem to přednesl. A překvapení pro mě bylo, že Hanka souhlasila.
Opravdu to bylo takové překvapení?
Štefan Margita: Ano, protože všechny její předcházející reakce na takové nabídky byly „Ne, do toho nejdu!“
Totéž se týká vašeho alba. Vy jste sice už nějaké duety nazpívali, ale tohle je vaše první společné album, nemýlím-li se.
Hana Zagorová: Není to tak úplně pravda. My jsme album duetů nazpívali už před několika desítkami let…
Štefan Margita: …desítkami!
Hana Zagorová: Byla to vánoční alba Ave 1 a Ave 2. Ale tohle album je něco zcela jiného. Moc jsme se na něj těšili, na přípravy, na nahrávání. Všechno ostatní bylo zrušené, a najednou před námi tak krásná práce.
Jsou mezi písničkami na albu nějací vaši favoriti?
Štefan Margita: Pro mě je to Adieu.
Hana Zagorová: Já mám Adieu taky moc ráda, ale proto, že jsme ji nazpívali trochu jako hádku. A to bylo moc fajn. Musím se ale přiznat, že se mi moc líbí Jesenná láska Mira Žbirky. Ovšem z těch duetů mám ráda asi všechny.
Přizpůsoboval jste se jako operní zpěvák zpěvu své ženy? Ubíral jste na síle svého hlasu?
Štefan Margita: To musíte ubrat. Některé písničky jsou šansony, a kdybychom je natočili operním stylem, bylo by to směšné a nikdo by to nechtěl poslouchat. Můžete ovšem se svým hlasem čarovat, nazpívat to ve studiu třeba dvacetkrát, zaposlouchat se do různých verzí a vybrat z nich pak tu, která je nejvhodnější a nejlepší. Hodně jsem byl pozorný k Hančinu frázování, protože v duetech je třeba stejně frázovat. Byla to krásná práce, a zejména proto, že přišla v období, kdy jsme nemohli takřka nic. Byli jsme rádi, že jsme byli zavření ve studiu a mohli jsme zpívat.
Na albu jsou čtyři vaše texty. Kde se ve vás bere potřeba psát si vlastní texty?
Hana Zagorová: Já jsem psala básničky ještě dřív, než jsem začala zpívat. A textů k písním jsem napsala asi devadesát. Že jsou na tom cédéčku čtyři moje texty, to je spíš náhoda. I k Adieu jsem napsala text. Říkala jsem si, toho bude mít Štefan asi dost, protože je tam hodně slov, která jdou rychle za sebou. Ale on je profesionál, byl naprosto skvělý a během pěti minut to natočil.
Štefan Margita: Musíte se učit, a pak to funguje.
Možná málokdo si vás spojí i s rolí textařky.
Hana Zagorová: S tím nic neudělám. Ale musím říct, že texty, které na tom CD jsou, mi udělaly velkou radost. Chci však poznamenat, že příliš velký psavec nejsem, nenapíšu text za deset minut, dá mi to dost práce. Není to moje profese. Ale je to práce, která mě velmi těší.
Natáčeli jste ve studiu Daniela Hádla. Tohle jméno vás provázelo velkou část vaší kariéry.
Hana Zagorová: Dan Hádl je synem Vítězslava Hádla, který hrál v Orchestru Karla Vágnera a vystupovali jsme společně asi patnáct let. Dokonce je autorem jednoho z těch duetů. My s Danem Hádlem natáčíme pravidelně, má výborně vybavené studio.
Nahrávka vychází na CD i na vinylu. Je v té formě elpíčka zakódovaná i jakási nostalgie po starších časech?
Hana Zagorová: Částečně nostalgie, ano, protože já si pamatuju všechny nahrávky na vinylech včetně singlů, ale dnes je to i módní trend. I producent desky Luboš Kříž chtěl, abychom desku vydali také na vinylu. Je to prostě trendy.
Navíc v tom větším formátu nádherně vynikne i titulní fotka.
Štefan Margita: To máte pravdu. Ta fotka je krásná. Když jsem dal fotku na Facebook, všichni psali, jaké má Hanka krásné nohy. A to je pravda.
Hana Zagorová: Jistě s přispěním Anny Kovačič, která na tom má svou zásluhu. Zaslouží si, abychom ji zmínili, protože to je báječná fotografka. Je připravená do posledního detailu, má vymyšlenou kompozici, práce s ní rychle utíká. Já nejsem člověk, který se rád fotografuje a vyžívá se v tom, že tráví v ateliéru několik hodin. Ale s ní je focení opravdu velmi rychlé.
Čtěte také
Na desce je písnička Marka Ztraceného Já nemám strach, která velmi přesně vystihuje pocity dámy ve zralém věku. Jak jste se s Markem seznámili a kdy jste si padli do noty?
Hana Zagorová: My jsme se s Markem vůbec neznali do doby, kdy mi napsal dvě písničky na moje cédéčko. Byla jsem naprosto ohromená. On se dokonce strefil i do mého slovníku, který používám. Ptala jsem se ho, jak je to možné, že mě tak vystihl, a on na to řekl, no já si vás tak představuju. Takový byl začátek našeho přátelství. Skutečně se z nás stali přátelé, dokonce jsem vystupovala jako host na jeho koncertě v O2 areně. Marek je báječný zpěvák a skvělý autor písní.
Píseň Mží jste původně nazpívala s Karlem Gottem. Jak na něho vzpomínáte?
Štefan Margita: Hodně na něho vzpomínáme. V našich srdcích neodešel. Vůbec si nechci připustit, že už tady není. Naštěstí existuje obrovský televizní archiv a díky němu můžeme Karla vidět třeba čtyřiadvacet hodin denně. Měl jsem ho moc rád. Byl to kolega, který nikoho nepomlouval, který byl dokonalý profík, a co jsem u něj obdivoval, byla jeho neskutečná technika zpěvu. Do poslední chvíle zpíval technicky báječně. Je mi moc líto, že odešel, ale pro mě tu stále je.
Hana Zagorová: Já jsem měla, mám a budu mít Karla moc ráda. Byl to nejen senzační zpěvák, ale i fajn člověk. Když jsem přišla do Prahy, byl dokonce jeden z prvních, kdo mi nabídl spolupráci a pozval mě i do Západního Berlína, kde jsem vystoupila na jeho koncertu. Troufám si říct, že se z nás stali přátelé.
Nedávno jsem při parkování zaslechla v jeho podání svoji oblíbenou písničku C’est la vie. Nechtělo se mi z auta vystoupit, dokud neskončila. Jeho hlas v šedesátých letech se lámal do takové něhy, bylo v něm tolik poloh, až na to člověk později trochu pozapomněl…
Štefan Margita: Karel měl v hlase zvonky.
Hana Zagorová: Povězte mi, co by si zpěvák měl víc přát. Vy rok po jeho smrti zůstanete sedět v autě a posloucháte jeho písničku, dokud nedozní. To je přece ohromná satisfakce, nádhera… Karel nám tu nechal svůj odkaz. Vždycky říkám, že je nenahraditelný. Je spousta dalších výborných zpěváků, ale Karel byl jediný a jedinečný.
Je mnoho vynikajících umělců, ale někteří vás přece jen osloví víc, jsou vám bližší. Nevnímáte jen výkon, techniku, ale co ten člověk vyzařuje...
Štefan Margita: Máte svatou pravdu. Zažívám to v opeře, ale i na popovém koncertu – někdo zpívá krásně, ale neosloví mě. Dovolím si uvést příklad. Mám moc rád jazzovou zpěvačku Dianu Krall. Když poprvé zpívala v Praze, moc jsem se na ni těšil. Ale atmosféra toho koncertu byla divná, zpívala na zimním stadionu, sedadla byla na ledě, takže byla strašná zima. Diana Krall dávala najevo, jaká je jí zima, odzpívala a odešla. Takový podivný koncert to byl. Pak jsem zpíval v Paříži a viděl jsem, že v Olympii bude vystupovat Diana Krall! Přes správu pařížské opery jsem sehnal vstupenky, takže jsme se s Hankou na ten koncert dostali.
A jaká byla Diana Krall tentokrát?
Štefan Margita: Diana Krall zpívala nádherně, ale chyběla tomu atmosféra. A Francouzi, kteří dokážou řvát a tleskat třeba půl hodiny tak, že se málem zboří celá Olympia, jí to dali najevo. A ta jazzová hvězda odešla z jeviště bez jediného přídavku. Já raději odpustím na jevišti nějakou chybu, než když někdo zpívá fantasticky, ale nesrší z něj ta osobnost.
Hana Zagorová: Jenom bych s dovolením doplnila maličkost. Aby to, Štefane, nevyznělo, že Diana Krall není úžasná zpěvačka.
Štefan Margita: Ale to já jsem řekl, že zpívá fantasticky…
Hana Zagorová: Třeba na jevišti působí chladněji, ale nedá se pominout, že je to charismatická zpěvačka.
Štefan Margita: To vůbec nepopírám. Ona může mít dobrý pocit, že na jevišti odevzdala všechno, ale zřejmě se to k publiku nedoneslo. Ani ke mně.
Nepopichujete se někdy láskyplně jako operní zpěvák a pop star ve smyslu, ano, ty máš velký hlas, ale podívej, co já mám fanoušků?
Štefan Margita: Nikdy!
Hana Zagorová: Kdepak! Ani to nemáme v povaze, protože oba vzájemně ctíme naši práci, a navzájem se popichovat, to se nedělá.
Štefan Margita: Vážíme si jeden druhého a práce, kterou ten druhý dělá. Šanson, který zpívá Hanka, mi byl vždycky blízký, a Hanka to dělá báječně.
V jednom rozhovoru jste řekl, že Hana Zagorová je jiná jako zpěvačka a jiná jako manželka. Jak jste to myslel?
Štefan Margita: Ale tohle říká Hanka. To je její hláška.
Hana Zagorová: Myslím to tak, že když jsem doma, těším se z toho, že Štefan dělá takové ty základní věci, které nemusím dělat já, včetně opravy nějakého spotřebiče. Ale ve chvíli, kdy jsem na jevišti, přestávám být ta submisivní osoba a potřebuji, aby věci šly podle mých představ. Takhle to bylo myšleno. Když jsem manželka, mohu se schovat za Štefanovo rameno, ale když jsem zpěvačka, musím být tou paní vedoucí.
Čtěte také
Jak se žije s mužem, který má takový smysl pro humor jako Štefan Margita?
Štefan Margita: No báječně!
Hana Zagorová: Je to náročné, ale je to báječné.
Pro vás, paní Zagorová, byl vždycky vrcholem sezony vánoční koncert v Lucerně. Letos jste ho chystala na 17. prosince. V říjnu, kdy jsme spolu mluvili, byl už téměř vyprodaný. Dnes už je ovšem jisté, že žádný vánoční koncert nebude. Přesto se zeptám, proč je pro každého zpěváka vrcholem roku právě ta nevyvětratelná Lucerna.
Hana Zagorová: Jednoznačně je to její genius loci. A pak vím i od diváků, že koncertem v Lucerně pro ně začínají Vánoce. Já mám Lucernu moc ráda, nechtěla bych dělat vánoční koncert nikde jinde, i když mi to bylo už mnohokrát nabízeno. Zůstanu v tom starém dobrém nedýchatelném sále, protože se na něj vždycky moc těším. Bohužel se budu muset těšit ještě další rok.
Blíží se Vánoce. Bez čeho se svátky u vás doma nemohou obejít?
Štefan Margita: Bez stromečku, bez světel, bez Hančina bramborového salátu a smažené ryby a bez toho, že se máme rádi. A samozřejmě se neobejdou ani bez dárků – moc rád je kupuju i balím a ještě raději jimi lidi obdarovávám. Já Vánoce miluju. A protože mi přijde líto, abychom ozdobili stromeček až čtyřiadvacátého prosince, máme ho řadu dní předem. Chci tu atmosféru zažívat tak aspoň měsíc a půl.
Hana Zagorová: Už jsem si na to zvykla. Jinak ovšem pocházím z tradiční rodiny, kde jsme strojili stromeček na Štědrý den dopoledne, v nejhorším případě třiadvacátého večer. Ale Štefanovo pojetí přijímám a týdny máme světýlka po celém bytě, v podstatě na všem, co je udrží. Máme krásně vyzdobený byt. Jen letos se trošinku obáváme, jak to všechno dopadne, protože polovinu rodiny máme na Slovensku, kde vždycky trávíme část Vánoc. Nevím, nevím, jaké budou ty letošní Vánoce, v každém případě by nám bylo líto, kdybychom se nemohli vidět.
Celý rozhovor s Hanou Zagorovou a Štefanem Margitou si přečtete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas.
Související
-
Hanku Zagorovou beru jako dárek od pánaboha. Zachránila mi život, svěřuje se Karel Vágner
Víte, jak vznikla melodie k trilogii Slunce, seno? A proč se jedna z pražských ulic jmenuje po Vágnerově otci? Anebo jak se hudebník vyhnul havárii letadla?
-
Hana Zagorová: Dostat do rovnováhy osobní a profesní život se mi nikdy nepodařilo
Být zpěvačkou vlastně ani nebylo jejím snem. Prostě se to stalo. I když měla výraznou logopedickou vadu. A vlastně pořád ještě má. Co jí život dal (a vzal)?
-
Hana Zagorová: Musím říct, že jsem v dětství měla hrozně...
Hostem Tandemu Jana Rosáka byla vždy usměvavá a dobře naladěná zpěvačka Hana Zagorová. Zavzpomínala mimo jiné na to, jak v dětství trávila Vánoce. Příjemné vzpomínk...
